Leopold Pospíšil: Student Beneše, profesor světa

Pospíšil, narozený roku 1923, prožil gymnaziální studia v čase nacistické okupace. Válku přežil díky práci na statku, ale hned po ní zamířil do Prahy na právnickou fakultu. Vstoupil do sociální demokracie a věřil v demokratickou cestu poválečného Československa. Jenže únor 1948 ukázal jiný scénář – a právě tehdy se Pospíšil ocitl mezi studenty, kteří šli demonstrovat na podporu prezidenta Edvarda Beneše.

Byla to víc než studentská demonstrace. Bylo to gesto: jasné vyjádření, že Beneš stojí pro svobodu, zatímco komunisté se snaží uzmout stát do svých rukou. Pro Pospíšila to však mělo i osobní důsledky – StB si psala jména, zatýkala, zastrašovala. Rozhodl se proto odejít.

Emigrace nikdy není jednoduchá. Pospíšil prošel utečeneckými tábory, dělal různé práce, stal se starostou exilové sokolské župy Dr. Edvarda Beneše. Byla to symbolická kontinuita – dál držel Benešův odkaz mezi lidmi, kteří museli opustit vlast.

A pak přišla Amerika. Studium sociologie a antropologie na University of Oregon a nakonec Yaleova univerzita. Tam se z českého exulanta stal světový profesor. Učil, psal a zkoumal. Terénní výzkumy u Kapauků na Papui nebo u Hopi v Arizoně mu umožnily nahlédnout do jiných světů a zformulovat nové myšlenky o právu.

Pospíšil ukázal, že právo není jen paragraf v zákoníku. I domorodé komunity mají vlastní právní systémy – založené na autoritě, univerzálních pravidlech, závazcích a sankcích. Právě tyto čtyři atributy definoval jako základní znaky práva.

Tím vyvracel i ideologické mýty. Marxistická představa o „primitivní“ společnosti bez soukromého vlastnictví a bez hierarchie podle něj neměla s realitou nic společného. Naopak, i malé komunity znaly rozdíly v majetku, mocenské struktury a složité právní zvyklosti.

Po pádu komunismu se Pospíšil vracel do Československa a později do České republiky. V Olomouci i Praze přednášel, vydával knihy o kultuře, náboženství i právu. Studenty vedl k tomu, aby se nebáli ptát, pochybovat a zkoumat realitu zblízka.

Za svůj přínos obdržel řadu ocenění – od Ceny města Olomouce, přes Cenu Neuron, až po pamětní medaili Senátu. Ale možná největší ocenění je, že se stal inspirací: nejen pro právníky a antropology, ale i pro každého, kdo věří, že svoboda stojí za odvahu.

Leopold Pospíšil je mostem mezi dvěma světy. Na jedné straně student, který v roce 1948 stál na straně prezidenta Beneše a demokracie. Na druhé straně světový profesor, který ukázal, že právo je mnohem širší, než si myslíme.

Jeho životní příběh připomíná, že demokracie se nikdy neudrží sama. Že svoboda je křehká a závisí na odvaze konkrétních lidí. A že i z exulanta, který musel kvůli své věrnosti Benešovi opustit domov, se může stát osobnost, která ovlivní světovou vědu.

Leopold Pospíšil nám zanechal vědecké teorie, knihy a přednášky. Ale především nám zanechal lekci: svobodu je třeba bránit. I když to znamená odejít s prázdnou kapsou do neznáma.