Ještě k debatám o uznání Palestiny
Otázky naší doby
Současné mezinárodněpolitické tsunami, uznání palestinského státu, pokračuje. V OSN zasedá Valné shromáždění a souběžně proběhla tamtéž konference o dvoustátním řešení.
Záležitost pochopitelně rezonuje v izraelských médiích. Zde je volná komentovaná interpretace části reportu ze zdroje, který u nás nebývá tak často citován, izraelské veřejnoprávní televize KAN 11.
22. září televize připomněla, že palestinský stát aktuálně uznalo několik západních zemí, Francie, Velká Británie, Austrálie, Kanada a Portugalsko. Další se připojily: Monako, Lucembursko, Malta a Andorra. Belgie oznámila, že tak rovněž učiní, ale platit začne až po propuštění izraelských rukojmí a nahrazení vlády Hamásu v Gaze. Singapur sdělil, že palestinský stát zatím neuzná. Naproti tomu prezident Indonésie řekl, že jeho země uzná Izrael až poté, co vznikne stát Palestina. (Může se jevit jako zvláštní, že zejména západní země, které nyní uznaly Palestinu a volají po spravedlnosti v mezinárodních vztazích, netlačí na státy, které neuznávají Izrael, aby tak učinily. Až tak překvapivé to zase není: se zlou by se potázaly.)
Dlužno dodat, že konferenci OSN o dvoustátním řešení Izrael a Spojené státy bojkotovaly.
Jeden z hlavních iniciátorů současné „laviny uznávání“, francouzský prezident Macron, v New Yorku řekl: „Musíme zajistit řešení dvou států, v němž Izrael a Palestina budou žít vedle sebe v míru a bezpečí. Naše deklarace je ranou Hamásu a všem, kdo usilují o zničení Izraele.“ (V Jeruzalémě to ale vidí jinak. Uznání Palestiny není ranou Hamásu, ale po 7. říjnu formou odměny. Navíc postrádá logiku. Ranou těm, kdo touží po likvidaci Izraele, nemůže být uznání sil, které o tuto likvidaci otevřeně či rafinovaně usilují. Není to jen Hamás, ale také Fatáh, který za dobu, kdy vládne na Západním břehu, udělal málo pro to, aby mohl být vnímán jako důvěryhodný činitel v boji proto terorismu. Pokud někdo finančně podporuje teroristické vrahy Židů a jejich rodiny, sám se diskredituje.) Macron pokračoval: „Je zapotřebí propustit rukojmí a ukončit vojenskou činnost v Gaze.“ (Jak chce docílit propuštění Izraelců bez vojenské činnosti? Kdyby Hamás rukojmí propustit chtěl, dávno by to udělal. Nepřistoupil k tomu proto, že by ztratil prostředek k vydírání. Stejně jako zločinci vyžadující výkupné. Kdyby dobrovolně propustili unesené, ztratila by jejich gangsterská akce smysl.) Macron dále uvedl, že se šéf Palestinské autonomie Abbás zavázal, že zabrání Hamásu stát se součástí vlády v Pásmu Gazy a na Západním břehu. (Zbývá drobný detail. Jak to Abbás hodlá nyní udělat, když se mu to předtím nikdy nepodařilo? Přitom nejde jen o to, jestli bude nebo nebude Hamás součástí exekutivy, ale o jeho samotnou existenci jako teroristické formace na obou teritoriích. Osobně jsem přesvědčen, že kdyby chtěl Abbás Hamás zakázat, čekala by palestinské Araby občanská válka, nikoli nepodobná té, která v Pásmu Gazy vypukla poté, co Izrael oblast v roce 2005 opustil a Hamás v následujícím roce vyhrál volby.)
Ostatně podobně mluvil i samotný Mahmúd Abbás; ten prostřednictvím on line videokonference, neboť mu Američané neudělili vstupní vízum. „Hamás nebude mít podíl na vládě. Hamás a jeho spojenci musí předat své zbraně samosprávě. Chceme jeden stát s jedněmi zákony a jednou autoritou, která bude mít monopol na ozbrojenou moc. Vyzývám rovněž k ukončení násilí osadníků a politiky okupace, která izoluje Jeruzalém a podporuje izraelský narativ o »Velkém Izraeli«.“ (Opět stejná otázka. Jak jinak chce kdokoli donutit Hamás složit zbraně než vojenskou silou? A pokud jde o narativ o „Velkém Izraeli“, možná by nebylo od věci, kdyby se palestinští Arabové zamysleli na svým narativem, kterým je „Velká Palestina“.)
V reakci na pronesené projevy v OSN týkající se uznání Palestiny mluvčí Bílého domu Karoline Leavittová 22. září řekla, že prezidentovo stanovisko je jasné. S tímto rozhodnutím nesouhlasí, protože nevěří tomu, že přispěje k propuštění rukojmí a dosažení příměří. Je to naopak odměna za teror. Dodala, že Donald Trump k tomu více řekne během vystoupení na Valném shromáždění OSN. To bylo na programu 23. září. Podstata jeho postoje je vyjádřena v těchto slovech: „Nyní, jako kdyby chtěli podpořit pokračování konfliktu, někteří členové tohoto orgánu se rozhodli uznat palestinský stát. Místo toho, aby ustupovali vyděračským požadavkům Hamásu, měli by všichni, kdo chtějí mír, stát spolu a jasně a nahlas říci: Propusťte hned všechna rukojmí!“
Nemusíme souhlasit se vším, co Trump na letošním zasedání Valného shromáždění řekl. Ve věci uznání Palestiny má ale naprostou pravdu. Mýlí se všichni, zejména naivní politici ve svobodném světě, kdo věří tomu, že uznání Palestiny v hranicích, které jsou pro Izrael smrtelně nebezpečné, přinese do oblastí mír. Takový úsudek je absolutně zvrácený.
●