Krajské filmové kanceláře jsou asi jen pro vyvolené!
Pro koho je regionální podpora filmu určena?
Ten telefonát mě vrátil zpátky do roku 1988. Nevím, jestli za to mohl tón hlasu, vedro, nebo ta klasická úřednická únava, ale už po chvíli jsem věděla, že paní z krajské filmové kanceláře moje prosba moc netěší. Přitom jsem nechtěla peníze, ani reklamu na billboardech. Chtěla jsem jen jednoduchou věc, a to zveřejnit informaci o našem oceněném dokumentu na jejich webu a na sociálních sítích. Reakce mě překvapila: „Ozvěte se na podzim, protože teď to nemá smysl.“
Ale ono by se asi hodně stalo, kdyby se to zveřejnilo teď i následně na podzim. Myslím, že by to sledující jejich stránky unesli. Avšak místo toho jsem okamžitě pochopila, že divná Bittnerová s divným filmem na divné téma nesplňuje představu o tom, o čem by mohli a měli správně informovat. Ještě ke všemu se jedná o nezávislý dokument. A nezávislá kultura přece dnes existuje od toho, aby se pokud možno co nejrychleji zadupala do země. A že film Život s gamblerem získal cenu na regionální a pak i na celostátní přehlídce? No, to je toho! Vždyť snímky z Ústeckého kraje se oceňují tak často, že jeden film navíc už tady nikoho neohromí.
A abychom tu katastrofu jako tvůrci dokonali, otevřeli jsme drze to trapné téma závislosti. K čemu? Vždyť tady se přece žádné sociálně-patologické jevy nevyskytují. Ne, v ústeckém regionu je všechno v naprostém pořádku!
Přitom vůbec nešlo o náš film. Šlo nám o téma. O snahu mluvit o závislostech bez předsudků. Dostat to k lidem jinak než skrze senzacechtivé články. Chtěli jsme hlavně přispět k destigmatizaci hazardních hráčů a jejich blízkých, protože právě i kvůli předsudkům okolí neskutečně trpí. Chtěli jsme rovněž říct, kudy cesta nevede, a aby každý člověk hlavně s tím problémem začal něco dělat.
Místo zájmu přišly během zmíněného hovoru spíš otázky. "A proč jste to nedala do distribuce České televizi?" Odvětila jsem, že z pozice autorky píšící převážně o obrozencích nemám producentské zkušenosti a právě od krajské filmové kanceláře jsem si dovolila očekávat radu. Ano, bylo to ode mě krutě naivní.
V průběhu telefonátu se také pořád dokola točil dotaz na projekci. Řekla jsem tedy podle pravdy, že proběhne spolu s besedou v září v Ostravě na Noci vědců. Odpověď se odehrála v hodně ironickém duchu: „Do Ostravy, ale asi lidé z kraje nepojedou.“
Místo toho, aby třeba zaznělo: „To je skvělé, že Ostrava projevila zájem!“ Proč se ale vůbec zaobírat tím, proč tam to jde a tady, ne? Tím by se vynaložila pouze zbytečná námaha!
A abych se ozvala na podzim? To známe. Když se chcete někoho elegantně zbavit, dáte mu nekonkrétní termín, nejlépe do doby, kdy už bude naštěstí po všem.
Inu, dobře. Přísahám takto otevřeně, že už Filmovou kancelář Ústeckého kraje obtěžovat nebudu. Nicméně se domnívám, že veřejné peníze i instituce by měly sloužit všem. Možná by stálo za to se občas podívat, koho se ta podpora ve skutečnosti týká...
Dovětek: K dnešnímu dni vidělo náš film na internetu 29.600 diváků a já si toho opravdu moc vážím.