Kostelečák Bezruč a malíř Kubín – příběh přátelství, poezie a loutek
Haná
Když se řekne Otakar Kubín, milovníci umění si vybaví jméno, které přesáhlo hranice České republiky a zapsalo se do světového kulturního dědictví jako Othon Coubine. Narodil se 22. října 1883 v Boskovicích, zemřel 17. října 1969 ve francouzském Marseille – a celý jeho život byl prodchnut výtvarným cítěním, hledáním krásy a láskou k jednoduchým věcem. Mezi nimi měly výsadní postavení loutky.
Kubín byl nejen malířem, ale také grafikem a sochařem, členem slavných skupin Osma a SVU Mánes. Jeho tvorba byla oceňována pro harmonii, cit pro barvu i poetickou atmosféru. A právě poezie hrála v jeho životě nemalou roli – nejen ve formě malby, ale i v přátelství.
V srpnu roku 1937 došel Kubínovi do Boskovic pohled z Kostelce na Hané. Nešlo o ledajaký pozdrav z domova – byl podepsán skupinou osobností, které měly k české kultuře opravdu blízko. Vedle básníka Petra Bezruče, tu byli MUDr. Ladislav Losík, jeho žena a básnířka Ludmila Losíková, historik a pedagog Miloslav Hýsek a Bezručův blízký přítel, jazykovědec PhDr. Antonín Pírek, kterému se mezi přáteli přezdívalo s nadsázkou „slimák hanácký“.
Tento pohled byl víc než jen papír s několika řádky. Byl to důkaz, že přátelství a kulturní duch tehdejší doby překračovaly hranice – jazykové i geografické. V době, kdy Evropa stála na prahu velkých zvratů, si přátelé z Hané připomínali společné chvíle, rozhovory, sdílenou lásku k umění a snad i onu zvláštní českou melancholii, kterou měl Kubín tak rád.
Otakar Kubín si během života nesl s sebou vzpomínky na dřevěnou sokolovnu v rodných Boskovicích, kde jako student tvořil loutky, maloval kulisy a hrál pimprlové divadlo. Roku 1963 vyprávěl doktoru Janu Kaldovi ze Sebranic:„Loutky, ty – Bože – nemohou chybět v životě výtvarníka. (...) Dodnes si pamatuji na patetický úryvek z jedné role: ‚Pojď sem, aneboližto prišpacíruj ke mně, ty malý modloslužebníku!‘“
Je fascinující, jak si i po letech, zcela očividně spokojený v jižní Francii, uchovával český jazyk a humor. A také vědomí toho, že umění – ať už v podobě obrazu nebo loutkové hry – má moc oslovit člověka v každém věku i čase.
Setkání malíře a básníka, dvou tichých velikánů, kteří se ve svém díle dotýkali podstaty lidské duše, je krásným svědectvím doby. Haná, se svým poklidným tempem, bohatým jazykem a lidovou poezií, hrála pro oba muže důležitou roli. A i když Kubín svůj život dožil ve Francii, jeho kořeny i přátelství s Bezručem zůstaly pevně zakotveny v české zemi.
Jejich vztah, zachycený jedním letním pohledem z Kostelce, dnes vypráví tichý příběh o tom, že skutečné přátelství se nemusí denně připomínat – stačí vědomí, že někde na druhém konci Evropy žije duše, která rozumí barvám, slovům i loutkám stejně jako vy.
Čtěte na podobné téma:
"Milovník loutek" z rozhraní Malé Hané a Horácka Otakar Kubín (15.7.2022)