Digitální děj

Post-influenceři Kešpíár, Kim a Duhy

Jak Kešpíár (#cashPR) za domácí úkol kreativně reinterpretoval generativní umělou inteligencí píseň Darmoděj (1988) od Jaromíra Nohavici (*1953) jako píseň o digitální době.

Josef Zbořil

liberální progresivista popularizující "kybernetický občanský humanismus" skrze ESG participaci

7:30

Napište první komentář

Digitální děj

Šel včera městem stín A nesl svůj smartphone v dlani Šel včera městem stín A v očích prázdno, bezduší Na TikTok ticho hrál Znělo to jako němý pláč A v tom byl celý svět — zpoutaný snář A já jsem náhle věděl: Tohle není žert To je svět

Vyšel jsem do ulic S hlavou plnou signálu A kolem billboardy A blikající zář Z oken se šeptalo „Swipeni mě ještě víc!“ A na displejích snů Báseň i výkřik lží A já chtěl pochopit Jak tohle můžeme žít

Na ná-na na ná-na na Na ná-na na ná-na na Na-na na-na ná-ná...

Dohnal jsem ten stín U křižovatky dnů Na tváři masku měl Z emoji smutků stůl A jeho prsty hrály Na obrazovce tmu A v ní byl každý like Jako slib beze dnů A já jsem náhle věděl: Ztrácím vlastní hloubku Vlastní vůli — znovu

Stál pod reklamním svitem Jak Kristus bez kříže A v jeho batohu Jen selfie, data, jako mříže A řekl: „Já jsem ty Já jsem tvůj vnitřní stroj Já dýchám algoritmy A touhou po kontrole“ A já jsem náhle křičel: Chci zpátky svou mysl — svou roli

Já jsem tvůj… Digitální děj Zrcadlo touhy a ztrát Co zpívá o štěstí A odvádí tě zpět Já jsem tvůj… Návyk a svit Mám lajky pod jazykem A v očích feed, co nikdy nespí

Šel včera městem stín A v ruce zhaslý mobil Šel, ale nejde už Vypnul se, ztich a skolil Já jeho flétnu vzal Zněla jak srdce tón A v tom byl celý žal Jak ztracený iPhone A já jsem náhle věděl: Ano – já jsem on

Já jsem… svůj digitální děj Co zapomněl na ticho Na dotek a dech svůj digitální děj Krásné zlo S kódem pod víčky Co vám prodává zapomnění Na lásku bez Wi-Fi…