Kdo nemá rád české švejkování?
švejkování, komici, volby
Švejkovat je bezesporu zajímavý termín. Je to taková obrana, vzdor. Z příkazů si dělám srandu, ale takovým způsobem, abych „naoko“ příkazy plnil.
Je to obrana svérázným humorem. Zkrátka nebrat vážně i vážné věci. Protože humor léčí, posiluje imunitu, překonává strach. Humor je i projevem odvahy, hlavně ten ironický a sarkastický. Smysl pro humor je dar. Převést vážné věci do vtipu umí málokdo, tedy tak, aby sám neublížil. Je to osvěžující, ovšem člověk může narazit, někdo se zkrátka může urazit.
U těch, co se berou moc vážně, nebo berou vážně ten systém. Stává se mi to, někdy mi při nějaké vážné debatě cukají koutky úst, někdy něco vtipného i prohodím, co ale nepadne na úrodnou půdu, protože vzápětí jsem vyzván, abych si z toho nedělal srandu, že je to vážná věc. A to obhajování směšného mi přijde ještě víc k smíchu, přesto obvykle přitakám a snažím se zachovat vážnou tvář. Možná právě v tom okamžiku vnitřně švejkuju.
Kdo má problém se švejkováním? Především ten, kdo se bere sám vážně, nebo je tak zaměřený specialista, že nedokáže vidět svět v souvislostech a je především teoretik a nezná moc reálnou praxi. Švejkování po česku je svým způsobem vyjádření nedůvěry v režim. Aspoň za Husáka to tak fungovalo, pokud si pamatuji. A to mne naplňuje optimismem.
Zažíváme volební kampaň a vážné souboje. Kdo se dokáže povznést a ukázat smysl pro humor v takto vypjaté atmosféře? Předpokládám, že málokdo. Zejména z té „správné“ strany. Opravdu nejsem masochista a nehodlám sledovat politické a předvolební debaty, abych tam našel špetku humoru, která tam ani nemusí být.
Stačí mi, když si to pak přečtu na internetu. Třeba hod knížkou senátorky Němcové vyzněl celkem vtipně, ale jak jsem vysledoval, tak to byl výstup spíš hysterický, byť svým způsobem komický. Rozhodně tomu chyběl ten nadhled a skutečný humor, který umí „odpálkovat“, využít přihrávku na smeč. Kdyby paní senátorka poděkovala a řekla něco v tom smyslu „děkuji, nevěděla jsem, že pan předseda píše pohádky, aspoň mám co číst vnoučatům“, tak by dialog vyřešila s grácií dámy, a navíc by určitě zabodovala u Vidláka, který by ji možná věnoval pochvalný blog.
Ono mi to připomnělo komický výstup pana předsedy s Nutellou, ale z pana předsedy to komika nedělá. Přesto se v kampani spojil s komičkou. Možná tam i něco vtipného bude, možná to nebude tak trapné a směšné a možná to dokonce přinese nějaké politické body. A třeba pan premiér objeví svůj smysl pro humor.
Třeba jsem ho já tak úplně nepochopil, protože on geniálně švejkuje právě tím svým přehnaným lokajstvím. Těsně před volbami to na nás vybalí a národ švejků si ho znovu zvolí do čela.
Jenže na to mi připadá příliš vážný, přece jen je to seriózní profesor, ale hlavně většina jeho příznivců ho bere a ty volby zvlášť až smrtelně vážně. Takže si myslím, že tak geniálně švejkovat neumí.
Tak, abychom aspoň my zůstávali „švejky“, je to důležité pro přežití v případě, že by „blbá blondýna“ svým vtipem vyhrála předsedovi volby. Případně, pokud by byly volby zrušeny či anulovány (proč asi máme tolik generálů a plukovníků v popředí?)
Tak dále kráčejme životem s nadhledem, humorem a když není zbytí, zapojme toho Švejka v nás, ať se vlk nažere a koza zůstane celá.