Blogosvět.cz logoBlogosvět.cz logo

Ryby a reaktory

Střet zájmů členských států v EU


Paní europoslankyně Danuše Nerudová v jednom ze svých mnoha videí na sociálních sítích (Představ si, že se jednoho dne vzbudíš a EU neexistuje - Zapomeň!) nedávno vyzdvihla přínos Evropské unie pro malé státy, jejichž zájmy jsou podle ní mnohem lépe prosazovány v rámci bloku než mimo něj. Docela by mne tedy zajímalo, jak se staví k právě skončenému vyjednávání mezi Unií a Velkou Británií o “resetu vzájemných vztahů,” ve kterém nejen že české zájmy byly upozaděny ve stínu zájmů ryze francouzských, ale dokonce těm druhým zmiňovaným posloužily jako taková páka, která se také mohla zlomit, kdyby premiér Starmer neustoupil francouzským požadavkům.

V Evropě existují státy, které by si přály, aby se Británie (spolu s Kanadou) mohla účastnit unijní iniciativy společného nákupu zbraní a obranných kapacit. To by znamenalo, že britské firmy by zároveň získaly přístup k tendrům v rámci navrhovaného programu. Nejsilnějšími hlasy jsou v tomto ohledu Německo, Holandsko nebo například Švédsko, naopak proti se od začátku staví Francie. Přes všechny falešné argumenty o zpomalení procesu v případě zahrnutí Británie je francouzské veto zcela prozaické. Když se podíváme na žebříček největších evropských společností v obranném sektoru, zjistíme, že v první patnáctce je hned pět francouzských firem (Airbus, Thales, Naval, Safran a Dassault), pět britských (BAE, Rolls Royce, Babcock, Serco a QinetiQ) a zbytek je obsazen unijními státy (2 Itálie, 1 Německo, 1 Holandsko, 1 Švédsko). Zatímco menší producenti jako Německo, Holandsko či Švédsko vítají možné zapojení Británie jako významné rozšíření trhu, zejména pro subdodavatele tradičně velkých britských koncernů jako je Rolls Royce či BAE systems, zásadově protekcionističtí Francouzi se přílivu britské konkurence bojí jako čert kříže.

I Česká republika disponuje řadou malých firem, které by jistě uvítaly možnost zapojení Británie do celoevropské iniciativy, už jen proto, že by to mohlo nasměrovat zájem britských společností do Evropy. Zároveň například ČEZ uzavřel na konci minulého roku partnerství právě se společností Rolls Royce pro výrobu modulárních reaktorů a je tak v zájmu České republiky, aby bariéry mezi touto i další potenciální spoluprací byly odstraňovány spíše než vztyčovány.

Přesto Evropská unie zasedla k jednacímu stolu s pozicí, která jasně indikovala, že účast Británie na společné obranné iniciativě je výsadou, kterou si Britové musí vykoupit prodloužením ujednání o kvótách na rybolov, které v rámci brexitových dohod umožňuje unijním rybářům lovit v britských vodách a jehož platnost měla příští rok vypršet. Nemusíme se dlouho dívat na mapu Evropy, aby bylo jasné, kdo z těchto kvót nejvíce profituje. To, že zájem na rybolovu v britských vodách není ani tak unijní (kdy naposledy jste měli na štědrovečerním stole kapra ze Southamptonu?) jako francouzský ovšem není žádné tajemství. Francouzi se od začátku netajili s tím, že nic jiného než prodloužení ujednání o kvótách výměnnou za připuštění Británie do obranné iniciativy neakceptují.

Na jedné straně tak máme suverénní zájem Francie lovit britské tresky, na straně druhé suverénní zájem Británie otevřít svým firmám unijní trh. Pak je tu ještě třetí strana, a to je zájem České republiky, který se v podstatě shoduje se zájmem Británie. Česká Republika však byla na jednání reprezentována Evropskou unií, která zuby nehty hájí zájem Francie. Vzhledem k tomu, že rybolov je v souvislosti s brexitem ve Spojeném Království politicky dosti ožehavé téma, nebyl výsledek jednání předem vůbec zaručený a EU tak vědomě riskovala, že v zájmu Francie poškodí zájem České republiky. To samo o sobě není nic nového pod sluncem, viz aféra Dukovany, kde nám už přišla od Evropské komise “předžalobní výzva” pro nepodrobení se francouzskému protekcionistickému zájmu nevpustit na evropský trh korejskou konkurenci EDF. Chápu, že z pohledu Francie si ČEZ prostě dlouhodobě vybírá špatné kamarády. Co mi ale není jasné je, jaký je správný postup v EU, když se onen zájem malého členského státu přímo střetává se zájmy velkého? Snad mi to paní Nerudová taky jednou vysvětlí.