Kdo se bojí demokracie

Prezident (nebo kdokoliv, kdo projev psal) se evidentně snažil neříct nic konkrétního, co by se dalo napadnout jako snaha volby ovlivnit, zároveň si však neodpustil apel na občany ve věci, kdo je a kdo není volbou přijatelnou:

Účelem voleb je potvrdit nebo změnit politiku vlády v otevřené a transparentní politické soutěži. Musím proto důrazně odmítnout slova některých politiků, že letošní volby mají přinést změnu systému. Náš demokratický systém je zakotvený v ústavě. Pokud někdo tvrdí, že má být po těchto volbách odstraněn, pak demokracií a naší ústavou pohrdá.

Žádná z politických stran explicitně nevolá po změně ústavního systému nad rámec včlenění zákona o referendu. Je pravda, že tuto myšlenku rozvinul před volbami spolek Svatopluk, pod jehož záštitou padaly v diskuzích i teze o omezení moci ústavního soudu tak, aby ten nemohl omezovat vůli zákonodárce. To samo o sobě není pohrdání demokracií, ale hledání ústavní alternativy její implementace tak, aby zákonodárství mělo blíže k lidu, který je i podle současné ústavy zdrojem veškeré státní moci. Principem parlamentní svrchovanosti se řídí například nejstarší demokracie světa ve Velké Británii, kde je nemyslitelné, aby jakýkoliv soud mohl zrušit zákon vydaný parlamentem a omezit tak vůli zákonodárce. Ironií je, že právě okamžik, kdy se tak stalo pod vlivem implementovaného práva EU (sága případů Factortame) je dnes považován za jeden z hybných momentů brexitu.

Ironické je to proto, že prezident ve svém projevu navazuje na svou tezi o nepřijatelnosti stran volajících po jakékoliv ústavní změně větou

Potřebujeme proto vládu, která naší zemi zajistí i nadále bezpečnost. Tu dnes máme díky našemu pevnému ukotvení v Evropské unii a především v nejsilnější obranné alianci ve světě, v NATO.

Nepřímo tak tedy vyvolává v posluchači dojem, že stejně jako ústava, členství ve výše zmíněných organizacích je nedotknutelné. Zde je sice pravdou, že součástí vstupu do obou organizací bylo přijetí ústavního zákona a zároveň výrazný zásah (zejména v rámci práva EU) do ústavy samotné, účast ČR v obou spolcích není však ústavou garantována a pramení čistě z vůle lidu, kterou v určitém období parlament ukotvil do sbírky zákonů. Pokud dnes již tato vůle neexistuje, lid má právo rozhodnout i o vystoupení a zákonodárce musí jeho vůli respektovat. Prezident má pravdu v tom, že jak členství v EU, tak v NATO, tak i současný parlamentní systém jsou dnes do různé míry součástí ústavního pořádku republiky. K jakékoliv změně v tomto ohledu by byla potřeba nejen parlamentní, ale zřejmě i ústavní většina. Avšak, jak již bylo zmíněno, současná ústava akceptuje lid jako zdroj veškeré moci ve státě a pokud by demokratické volby takovou ústavní většinu přinesly, byl by to projev právě vůle lidu. Ústavou opovrhuje ten, kdo by se její změnu snažil prosadit mimo řádný volební a zákonodárný proces, nikoliv ten, kdo v rámci volební soutěže navrhuje její alternativní podobu.

Projev prezidenta je bohužel projevem strachu z vůle vlastního lidu. Blahosklonně káže občanovi o tom, kdo je a kdo není přijatelný, namísto toho, aby ho podpořil v učinění vlastního informovaného rozhodnutí. Stejně jako některé projevy vládních činitelů začíná rétorika prezidenta nepříjemně připomínat hysterii výmarských demokratů třicátých let, která vedla jen a jen ke krachu celého demokratického zřízení skrze volby, jejichž otevřenost a názorovou pluralitu se hroutící se republika na svém konci snažila potlačit. Dnes, narozdíl od Německa třicátých let, žádná ze soutěžích stran nevolá po skutečné systémové změně a odklonu od demokracie, díky bohu. Doba je ale nejistá, demokracie u nás i v Evropě je ohrožena. Prezidentův projev však není projevem státníka, který se bojí o demokracii, ale toho, který se bojí demokracie.

zdroje:

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/volby-do-poslanecke-snemovny-2025-projev-petr-pavel-zive-287406

https://www.novinky.cz/clanek/volby-do-poslanecke-snemovny-nove-tema-voleb-zmena-rezimu-40518733