Kde přežít volební kampaň?
Zlézáme svahy kopců v pohoří Calimani. Jsme tu z několika důvodů. Jednak tu kromě asi dvou bačů a nějakých honáků dobytka nejsou žádní lidé. Druhý důvod je, že někteří z nás navzdory mediální masáži nemají strach z medvěda.
Největší nebezpečí hrozí, jako ostatně všude, od lidí. Honáci jsou nepřejícní, schopni vám zkazit celodenní pochod neustálým zvaním na pálenku. O co méně jste schopni se dorozumět, o to více toho do vás nalijí. Už nás takhle v minulosti okradli o hezkých pár dnů pochodu.
Je vedro. Obloha je neustále jako vymetená. Všude spousta hmyzu. Biologové mezi námi jásají nad místní biodiverzitou a potom ty kousavé bestie zabíjejí. Nebiologové zabíjejí rovnou.
Na svazích Strunioru (na mapách kdovíproč jako Străcior) konečně nacházíme medvědí trus. Napřed se jedná o jednu hromádku a dlouho nic. Pak druhou hromádku, třetí a pak je přestaneme počítat. Medvěd je zjevně inteligentní a chodí po značených trasách. Když člověk vidí terén okolo, vůbec se nediví.
Objevíme i stopy v blátě a zem rozrytou do takové hloubky, že by do ní zapadl bagr. Hřib a stavba metra dé? Ale ne. Je jasné, že jsme správně.
Strávíme skoro tři hodiny na hřebenu. Výhledy se nedají popsat slovy. Medvěd sem zjevně nechodí (na záchod).
Navečer sklesáme zpět do medvědího rajónu a táboříme. Po zběžné obhlídce lokality seznáváme, že jsme zhruba uprostřed trojúhelníka. Kemp dostává název U tří leyen.
Geologové mezi námi vybudují ohniště z kamenů, pardon nerostů, které průběžně určují. Je to vcelku monumentální stavba. Archeologové mezi námi soudí, že má potenciál být v budoucnu shledána mezolitickou. To je nejasná informace, takže nearcheologům je vysvětleno, že v mezolitu probíhalo rychlé oteplování a v jeho důsledku druhová výměna. Tehdejší lidé prokázali slušnou míru adaptace na změněné podmínky a nesnažili se z nějakých důvodů klima ohnout zpátky. Optimisté mezi námi soudí, že na to neměli schopnosti. Realisté vědí, že tím to nebylo.
Jelikož jsme v rajónu, je rozhodnuto uklidit masnou tašku někam stranou. Masná taška je pytel, v němž jsou shromážděny všechny masné výrobky, které sebou výprava táhne. Slanina, salámy, klobásy, všechno, z čeho by se vegetariánům mohlo udělat nevolno, kdyby tu nějací byli.
Strašpytlové mezi námi chtějí dát masnou tašku do vzdálenosti alespoň sto metrů. Fotografové mezi námi jsou ostře proti, tak dobré teleobjektivy tu nikdo nemá. Masná taška je nakonec umístěna na pahýl stromu v kompromisní vzdálenosti asi deset metrů od lůžek v trávě. Stativy jsou postaveny vedle karimatek, foťáky na stativy. Pod některé stativy jsou uloženy macostopy. Co kdyby. Vše je připraveno na highlight akce.
Je naprosté ticho. Dokonce i operátoři těch malých hmyzích dronů si dávají pauzu.
Oheň již vyhasl. Žádný světelný smog, pokud nepočítáte milióny hvězd. Nejbližší civilizace je na kilometry daleko.
Výprava se ukládá k spánku.
Někteří jsou paralyzováni strachem z medvěda. Někteří se na něj těší. Většině je to jedno. Každopádně všichni budou ještě chvíli v leynech. Spolu.