Kamarádství s koněm

V první řadě musím opravit a uvést na pravnou míru používání výrazu Přirozená komunikace s koňmi. Tady v Kanadě je zaběhnutý název Natural horsemanship, hojně používaný pro druh tréninku a zacházení s koňmi, který využívá přirozené povahy koně. V češtině se Natural horsemanship překládá jako Přirozená komunikace s koňmi, což ovšem není úplně výstižný název.

V podstatě je jakákoli komunikace s koněm přirozená (s výjimkou týrání, samozřejmě). Člověk je ve zvířecí říši dravec a kůň lovná zvěř. Komunikace (domluva) mezi dravcem a kořistí je úplně jiná než mezi členy stáda lovné zvěře. Přirozená komunikace člověka s koněm je tedy taková, že člověk (dravec) útočí a kůň (kořist) se brání: utíká, kouše, kope, apod., tedy přesně to, co člověk jako koňák od koně nechce, a když k tomu dochází, většinou je kůň označený za agresivní potvoru, v lepším případě je člověk, který se takto ke koním chová (a chová se tak jako dravec naprosto přirozeně), považován za koňského ignoranta. Přitom se oba, kůň i člověk, chovají přirozeně. Takže pojem Přirozená komunikace s koňmi může zahrnovat všechno, co přirozeně kůň v reakci na člověka dělá, ať už se to člověku líbí nebo ne.

Člověk chce, aby mu kůň rozuměl a dělal, co po něm žádá. Mnohdy člověk vyžaduje, aby kůň rozuměl jemu, aniž by si uvědomil, že on už mu dávno jako dravci rozumí, a že tedy musí člověk změnit své predátorské chování na chování lovné zvěře, aby byl srozumitelný koni ne jako predátor, ale jako stejný druh. Chovat se tak, aby ho kůň neviděl jako predátora a měl k němu důvěru a respekt. Člověk se tedy musí naučit potlačit své přirozené predátorské chování a chovat se jako vedoucí stáda lovné zvěře, který má přirozenou důvěru a respekt ostatních členů stáda lovné zvěře. Jak ale takovou nauku o porozumění koňskému chování výstižně nazvat?

Mohl by být výstižnější pojem Srozumitelná komunikace s koňmi? Ale člověk je srozumitelný, i když je predátorsky agresivní, takže je to zase jen slepá ulička. Máme jezdectví, koňařství a koňáctví, z nichž je použitelné snad jen koňáctví, ale ani to není dost výstižné.

O citlivý přístup ke koním mají většinou zájem lidé, kteří chtějí mít koně jako parťáka, přítele do nepohody, příjemného společníka. A takovým může být jedině kamarád. Nejspíš se to neujme, ale nadále budu nazývat výuku o poruzumění koním Kamarádství s koňmi. Pojem kamarád a kamarádství v člověku vzbuzuje jen příjemné pocity a může tak přistupovat ke koni kladně naladěn, což ho zbavuje všeho strachu a stává se pro koně přitažlivějším.

Slovo kamarád nebo parťák úplně změní celý vztah ke koni. Mnozí lidé, obzvlášť ženy, mají tendenci říkat koníkovi, že maminka přišla, pojď za maminkou a tak podobně. Vážně? Člověk přece nemůže být rodič (ani máma, ani táta) koně! Ano, koně se v našich očích někdy chovají jako děti, vidíme podobnost ve výchově, ale postavit koně do pozice dítěte znamená ho dílem rozmazlovat a dílem mu nedůvěřovat jako nezralému dítěti. Povýšit koně na kamaráda, parťáka znamená prokázat mu úctu a důvěru, postavit koně do pozice rovnocenného partnera. Když člověk dá svému koni - partnerovi důvěru a možnost převzít zodpovědnost, on mu ji stejnou měrou vrátí.

U koní jsou také paničky a paníčkové. Být pánem svého koně je velmi majetnické, panovačné a svádí člověka k přesvědčení, že on jediný je neomylný, že kůň ho musí poslouchat na slovo, ať po dobrém nebo po zlém. Takový přístup povzbuzuje a živí lidské ego. A lidské ego do světa koní prostě nepatří. Výraz pán nedává prostor tvoření, oboustranné komunikaci, vyjadřuje pouze poslušnost. Být rovnocenným partnerem je pro koně víc než být jen poslušným sluhou. Oboustrannou rovnocennou komunikaci kůň ocení a je to to, co v člověku hledá. Potom také člověk ve svém koni uvidí daleko větší potenciál než jen plní-li kůň strohé příkazy. Kůň dává přednost parťákovi, se kterým si může hrát.

Kůň svému parťákovi vrátí jeho důvěru a dokáže být velmi hrdý na svou plnohodnotnou úlohu v tomto partnerství. Člověk by měl zkusit hrát si se svým koněm jako s parťákem a také to tak pojmenovat. Slova mají svou vlastní energii, mají větší váhu a význam, než si mnohdy člověk uvědomuje a měl by proto člověk svá slova vážit. Oslovovat koně parťáku a vyzývat ho ke hře. Zapomenout na slova práce a pán.

Na závěr výpis ze slovníku:

"Kamarád znamená společník, přítel, někdo, s kým člověka pojí přátelský vztah. Pojem označuje člověka blízkého, se kterým druhý ochotně tráví čas, má ho rád. Jedná se o dobrovolný vztah mezi jedinci stejného i různého pohlaví a věku, není sexuální povahy. Kamarád může být označován také jako přítel.

Přátelství je vyrovnaný vztah spojující dvě a nebo více osob na základě vzájemných sympatií, které nemají sexuální charakter. Jedná se o vztah vyznačující se vzájemnou náklonností a porozuměním. Lidé v přátelském vztahu se vůči svým protějškům chovají ohleduplně a chtějí pro své přátele to nejlepší. Důležitá je také vzájemná upřímnost, důvěra a schopnost empatie; přátelé se svým protějškům mohou svěřit se svými pocity a názory bez strachu, že by za ně byli odsuzováni. V přátelství je také běžná vzájemná nezištná pomoc a touha trávit se svým protějškem co nejvíce času. V takovém vztahu není vyžadována dokonalost, kamarádství lze založit například na společných zájmech a porozumění."

Myslím, že přesně o tohle nám ve vztahu s koníkem jde, takže bude vhodnější svého koníka oslovovat kamaráde, příteli a učit se Kamarádství s koňmi.