Šok: Učitelku Bednářovou justice odsoudila
Polistopadová deziluze
Jako pěšák sametové revoluce se smutkem i rozhořčením pozoruji, že se stále víc rozevírají nůžky mezi mým ideálem a realitou, pokud jde o jednu z nevýznamnějších hodnot – svobodu.
Na mysli mám svobodu slova. Dnes (29. 5.) jsem se dozvěděl, že pražská učitelka Martina Bednářová, přesněji bývalá učitelka, byla „konečně“ odsouzena. Ano, řeč je o M. Bednářové, která v dubnu 2022 vykládala žákům nesmysly a lži týkající se ruské agrese proti Ukrajině. Její odsouzení považuji za chybu. A to přesto, že s jejími názory, tak jak je znám z veřejných zdrojů, bytostně nesouhlasím. V záležitosti války na východě Evropy zastávám striktně proukrajinský postoj.
Přesto rozsudku – podmínka „7 na 20 (měsíců)“ plus jakási „mediální převýchova", což silně připomíná praktiky, které vůči lidem s odlišnými názory uplatňují komunistické režimy v ČLR, KLDR a zřejmě i jinde – nejenže netleskám, ale jsem zděšen, že je něco takového vůbec možné. Ne - abych se něčeho takového dožil, tak kvůli tomu jsem v listopadu 1989 v našem městě klíčky nezvonil a protirežimních demonstrací se neúčastnil. Opravdu ne.
Než budu pokračovat, odpovím na možnou otázku, co tedy s M. Bednářovou? Jako odpovídající postih jsem považoval rozvázání pracovního poměru – ale nic dalšího. Přesunout její případ do trestněprávní roviny je něco, s čím absolutně nesouhlasím a co zásadním způsobem diskredituje v mých očích celý polistopadový justiční systém (v širším slova smyslu, včetně OČTŘ).
Aby mi bylo dobře rozuměno. Netvrdím, že každá nepravda, fake news apod. má „právo“, aby byla hlásána kdekoli – ve školní výuce, v médiích, na sociálních sítích. Jsem ale přesvědčen o tom, že ani ta sebestupidnější dezinterpretace pravdy nesmí být kriminalizována. Stíhat lidi za vykládání dezinformací (ve školní třídě to ani nelze nazvat šířením) je chyba. Cesta do pekel. Jistěže existuje výjimka – vyhrožování násilím, fyzickým napadením či smrtí. To však není „názor“, ale verbální trestný čin. O tom tento článek není.
Ztráta naděje
Přiznám se, že když se případ M. Bednářové dostal do médií, tajně jsem doufal, že státní zástupce policejní podání proti učitelce odloží. Stal se ale pravý opak (viz přehled níže). Jsem tím hluboce zklamán, rozčarován a krajně znepokojen, protože si myslím, že vyhazov učitelky měl být maximálním trestem, pokud nechceme veřejnost znejistit, že svobodě slova jsou u nás salámovou metodou přistřihována křídla. Po dvojím osvobozujícím verdiktu jsem začal získávat naději, že s naším soudnictvím to v této oblasti přece jenom nebude tak zlé. Trpce jsem se zmýlil. Přestože rozsudek „7/20“ není pravomocný, tak bez ohledu na to, jak to nakonec celé dopadne, se coby řadový pěšák sametové revoluce musím opět vyrovnat s těžkou deziluzí. Na vývěsním štítu s názvem „ Svoboda v ČR“ ulpěla další temná, nesmazatelná skvrna.
Telegrafická chronologie
Děsivé je, že příslušné orgány se touto pseudokauzou zabývají už třetím (!) rokem. Připomeňme:
- duben 2022 … po předchozí hodině slohu, kde žákům vykládala dezinformace týkající se války na Ukrajině, M. Bednářová propuštěna ze školy;
- leden 2023 … policejní obvinění
- duben 2023 … první osvobození
- leden 2024 … druhé osvobození
- květen 2025 … podmíněné odsouzení
Dám-li na jednu misku vah to, co se při oné hodině slohu v dubnu 2022 stalo a na druhou všechno ostatní, co s tím souvisí, musím se zármutkem konstatovat: Ne. Toto jsem v listopadu 89 opravdu nechtěl.
●