Ještě k projevu prezidenta D. Trumpa v Rijádu

Reakce

Josef Zbořil publikoval 17. května pozoruhodný článek týkající se projevu prezidenta Trumpa během jeho návštěvy v Saúdské Arábii. Nestavím se do role kritika, pouze nabídnu doplňující úhel pohledu.

Lubomír Stejskal

Český bloger. Jeden z mnoha

18:35

Napište první komentář

Druhého května jsem seznámil čtenáře Blogosvěta s názory marockého politického analytika Amina Ayuba na Saúdskou Arábii. Inspirován tím, jak na saúdskou monarchii Ayoub nahlíží, nazval jsem svůj článek „Saúdská Arábie: Prozápadní pozlátko, pod ním brutalita mocných“. Tím je řečeno mnohé: Ayoub nemá ve vztahu k rijádské autokracii (chcete-li totalitě) nasazené tak růžové či „selektivní“ brýle jako Trump, který některé negativní stránky toho, jak království funguje, prostě přehlíží. Nebudu se opakovat, resp. nebudu se vracet k Ayoubovým argumentům, jen v kostce připomenu. Více než 300 poprav za rok 2024 (a nejde jen o kriminální zločince) je velkoryse přehlédnuto, stejně jako represe proti aktivistům s jinými názory, přehlédnuty jsou fyzické tresty jako bičování, zapomenuta je hrůzná kauza brutální vraždy novináře Chášukdžího a spousta dalšího. A to nikoho samozřejmě ani nenapadne mluvit o něčem takovém jako je demokracie, tak naivní opravdu nejsme. Co tím chci říci? Že saúdský režim má i svoji brutální tvář, nejen tu, o níž tak či onak hovořil v Rijádu americký prezident. Samozřejmě: Saúdská Arábie je strategický partner a projde jí to, co jiným muslimským diktaturám projít nemůže. I takový je obraz dnešního světa. Reálpolitika prostoupená pokrytectvím.

Tolik úvodem a nyní to podstatnější. Trumpova projevu si všímá server kanadské televize CBC. Šestnáctého května ho analyzoval v článku „A Trump doctrine in foreign policy? He just made it clearer than ever“. Charakterizováno jednou větou: „Více řečí o penězích, méně morálky v přístupu USA ke světu“. Tak vidí kanadský server Trumpovu zahraničněpolitickou doktrínu. Jinak řečeno, méně moralizování, více peněz. Úsilí o prosperitu má přednost před vznešenou rétorikou o demokracii. Neboť: takový je recept na mír a stabilitu. Trump hovořil na Saúdsko-americkém investičním fóru, tedy k byznysmenům. Kritizoval západní samozvané hlasatele dobra, kteří cestují po světě a snaží se šířit demokracii. Přiměl přítomné, aby ve stoje tleskali, když vzdal hold saúdskoarabskému korunnímu princi Muhammadu bin Salmánovi kvůli jeho vůdcovství. CBC ale připomněla, že jde o stejného korunního prince, který nemohl nevědět o vraždě Chášukdžího – mimochodem novináře píšícího pro americké noviny The Washington Post - na saúdském konzulátu v Istanbulu v roce 2018. V té době kvůli tomu došlo mezi Washingtonem a Rijádem k napětí; šéfem Bílého domu byl Donald Trump. Celé je to paradox doby, nebo její příznačný jev?

Tumpovu politiku lze tedy zkoncentrovat do sloganu „Obchod, ne chaos. Technologie, ne teror“. A tak si podle něj počíná i bin Salmán. Prezident dodal, že je velice důležité, aby si svět všiml, že velkou transformaci v Saúdské Arábii neiniciovali západní ntervencionisté nebo lidé, kteří navštěvují zemí v krásných letadlech a drží přednášky o tom, jak mají Saúdové žít a spravovat své záležitosti. „Ne,“ podotkl Trump, „oslnivé zázraky v Rijádu a Abú Zabí nebyly vytvořeny samozvanými spasiteli národů, neokonzervativci ani liberálními neziskovými organizacemi; těmi samými lidmi, kteří utratily biliony a biliony dolarů a přesto selhali při rozvoji Kábulu, Bagdádu a dalších měst.“

Transakční přístup

Podle Stephena Wertheima, odborníka z washingtonské Carnegieho nadace pro mezinárodní mír, který se věnuje historii americké zahraniční politiky, byl rijádský projev nejzřetelnějším vyjádřením toho, jak Trump vnímá zahraniční politiku. V jedné větě: „Otevřeně se přihlásil k transakčnímu přístupu.“ Tedy k politice založené na principech byznysu (ne primárně na hodnotách). Co z toho lze dovodit? Několik příkladů. Pásmo Gazy – podle Trumpa by mělo být přebudováno v letovisko plné hotelů a amerických investoru. Ukrajina – prezident Zelenskyj byl v Bílém domě zastrašován, ale později přistoupil na podpis dohody o nerostech s USA a vrátil se do Trumpovy přízně. Dále Trump v Saúdské Arábii a Emirátech oznámil podepsání obchodních dohod v hodnotě stovek miliard dolarů a informoval o zrušení sankcí vůči Sýrii, což vyvolalo ovace ve stoje, včetně korunního prince bin Salmána. Nad tím ale visí klíčový otazník. Stane se kvůli tomu všemu svět bezpečnějším? To se teprve uvidí, zatím nevíme, říkají odborníci, které CBC oslovila. Zmíněný S. Wertheim vidí výhody i nevýhody. Pozitivní na této politice je menší pravděpodobnost určitého druhu konfliktu, jmenovitě ideologické války proti diktaturám. USA by také mohly být méně obviňovány z pokrytectví, kdyby jako dosud hlásaly demokracii, ale s některými diktátory přesto spolupracovaly, ať už z důvodu toho, že ona země má hojnost ropy, nebo s ohledem na bezpečnostní zájmy apod. Věc má ale i odvrácenou stranu. Pokud Spojené státy nechají jednat autokraty bez omezení, může to vést k větší nestabilitě; obecně k větším domácím represím, regionálním konfliktům či občanským válkám.

Historik Daniel Immerwahr z Northwestern University ve státě Illinois je také toho názoru, že absolutně nikdo neví, jestli Trumpova politika povede v větší stabilitě světa. Souhlasí s prezidentem, že počínání oněch samozvaných šiřitelů dobra je destruktivní, ale současně vyjádřil obavy. Podle něj je nanejvýš nebezpečné dostat se do stavu, kdy diktátoři si dovolí utlačovat své občany a ohrožovat sousední země, aniž by měli strach ze Spojených států, jak to známe ze začátku 20. století. D. Immerwahr soudí, že Trumpův přístup téměř bez hodnot má bezpochyby potenciál učinit zahraniční politiku méně, nikoli více, předvídatelnou. Poukazuje na americké spojence i protivníky, kteří jsou zmateni z toho, jak se věci mají. Trump vyjádřil podporu i kritiku vůči NATO, měnil postoje vůči Ukrajině i Číně, uvaluje a zase ruší cla, neustále mění názor na obchod s hi-tech produkty. V takovém prostředí je plánování a vytváření prognóz vskutku obtížné. Zejména pro země, které jsou Spojeným státům nejblíž; na prvním místě jde o Kanadu, o které mluví jako kdyby šlo o firmu, která je cílem obchodní akvizice.

Někteří komentátoři ale Trumpovu zahraniční politiku chválí. Za to, že se nebojí jít proti zažitým postojům washingtonských zahraničněpolitických elit. Jeho přístup ke Střednímu východu není moralizující a tudíž se může jevit jako méně pokrytecký. Třebaže i to je sporné – viz rozdíl ve vztahu vůči autokratickým arabským spojeneckým režimům versus vztah vůči autokratickému Íránu. (Bez ohledu na to, že důvody tohoto dvojího přístupu jsou více než jasné. Nicméně patří k dilematům naší doby.) Stejně tak platí, že USA jednají s autokraty a komunisty na různých kontinentech, ale zčásti z vnitropolitických důvodů vylučují jednání s režimem ve Venezuele a na Kubě. Otázkou také zůstává, jaký bude mít Trumpova politika „více byznysu, méně lidských práv“ vliv na úděl lidí pronásledovaných ve spřátelených autokratických zemích z politických důvodů.

A tím se dostáváme na začátek tohoto článku, kde jsem zmínil marockého analytika Amina Ayouba. Jeho myšlenka: „Strategické partnerství nemůže ospravedlnit akty barbarství.“

Doslov

Nakolik úspěšná Trumpova zahraniční politika je můžeme ilustravat na příkladu jemenského teroristického hnutí Húthiů. Na jihu Rudém moře do nedávné doby prováděli jeho ozbrojenci pirátské útoky proti obchodním lodím, které generovaly obrovské finanční ztráty. Egypt pčřišel kvůli tomuto gangsterství v roce 2024 o sedm miliard dolarů, protože doprava přes kanál se snížila o 60 procent. Přesto proti Húthiům žádnou vlastní vojenskou akci nepodnikl. K té se odhodlali až západní spojenci v čele z USA. Masivní bombardovací kampaň proti teroristickým cílům trvala od 12. ledna 2025 čtyři měsíce. Šestého května Trump oznámil, že Húthiové přistoupili na ukončení útoků na plavidla v Rudém moři. Bombardovací kampaň skončila. Svět si mohl oddechnout, ne ovšem Izrael – jako kdyby ani nebyl součástí mezinárodního společenství. Od 6. května čelil útokům sedmi raket a dvou dronů, poslední balistická raketa byla na Izrael vypálena z teroristické části Jemenu 15. května večer. V reakci na to Izraelské vzdušné síly provedly operaci proti dvěma jemenským přístavům pod kontrolou húthijských teroristů. Z pohledu Izraele bylo tedy příměří USA – Húthiové polovičaté.

●