Saúdská Arábie: Prozápadní pozlátko, pod ním brutalita mocných
Dilemata naší doby
V saúdské monarchii bylo loni popraveno více než tři sta lidí. O čem to vypovídá?
Podle marockého politického analytika Amina Ayouba především o tom, že pod maskou rádoby modernizace či reforem, u nás bychom řekli s Jaroslavem Haškem mírných reforem v mezích zákona, pokračuje brutální realita. Děsivé na tom je, že jsou umlčovány a trestány také ty hlasy, které v nedávné minulosti reformy požadovaly.
Na jedné straně korunní princ Mohamed bin Salmán vytvořil globální narativ o reformách a otevřenosti. Nabízí velkolepé projekty, zábavní iniciativy a sliby o nové podobě monarchie. Na straně druhé režim doma nekompromisně upevňuje svoji kontrolu prostřednictvím strachu, násilí a systematického potlačování opozice. Místo toho, aby se Saúdská Arábie měnila do podoby moderního státu, dokonale ovládá umění brutálního vládnutí, zatímco navenek prodává iluzi pokroku mezinárodnímu publiku, které ji ochotně přijímá.
Amine Ayoub je toho názoru, že nárůst počtu odsouzených k trestu smrti není jakýmsi „vedlejším produktem nestability“; jde o promyšlenou strategii, jejímž smyslem je potlačení nesouhlasu a eliminace opozice. V zemi, kde kritika vedení nebo zpochybnění vládní politiky může být považována za projev terorismu, je hranice mezi kriminálním chováním a politickým aktivismem záměrně rozostřená. Absolutní trest je ukládán nejen za násilné trestné činy, ale také za politickou aktivitu, náboženský nesouhlas a údajné zločiny proti monarchii. Soudní řízení jsou neprůhledná a právo na řádnou obhajobu je běžně porušováno; obvyklou praktikou je používání mučení pro získání výpovědi. Saúdská Arábie rozhodně nevykazuje známky skutečného pokroku, ale vrací se k formě autoritářství, jehož brutalita je skryta za vnější fasádou nové, modernizované tváře království.
Projekt „Vision 2030“, jak se jmenuje ambiciózní reformní plán, má oslnit zahraničí: sliby o ekonomické diverzifikaci, zlepšení postavení žen a mírnější formě islámu. Okázalé konference o investicích a významné světové sportovní události mají vytvářet dojem, že monarchie míří k liberalizaci. Avšak pod tímto povrchem je potlačování nesouhlasu drsnější než kdy dříve. Aktivisté, kteří v minulosti usilovali o reformy, jež jsou dnes prezentovány jako úspěch režimu, jsou stále za mřížemi – odpykávají si tresty z doby, kdy jejich úsilí o změny, rozumí se předtím, než došlo k jejich schválení, bylo hodnoceno jako zločin. (Je to stejně absurdní, jako kdyby českoslovenští disidenti, kteří byli v době sametové revoluce jako političtí vězni ve výkonu trestu, zůstávali v žaláři ještě léta po listopadu 1989.)
Ta nesrovnalost je do očí bijící. Saúdská Arábie chce získat uznání za reformy, přičemž umlčuje právě ty hlasy, které reformy žádaly. „Vision 2030“ se stále více jeví jako sofistikovaná zástěrka režimu, který se úspěšně rozvíjí pouze v metodách kontroly; projekt rozhodně skutečnou změnu nepředstavuje.
Role USA
Spojené státy jako historicky jeden z nejbližších spojenců Saúdské Arábie jsou do zmíněné situace v monarchii hluboce zapleteny. Amine Ayoub s trpkostí konstatuje, že navzdory opakovaným slibům Washingtonu, že bude upřednostňovat lidská práva, i nadále vyzbrojuje a podporuje režim v Rijádu. Zdůvodnění je strategické – od protiíránské politiky (motivované hrozbou, kterou teheránský režim představuje) po zajištění energetické stability; podle Ayuba slouží ale k racionalizaci miliardových obchodů se zbraněmi. Pravda je taková, že ekonomické zájmy stále převažují nad morálními hledisky. Saúdská Arábie, vědoma si své strategické hodnoty, dobře ví, že její excesy vyvolají nanejvýš symbolickou kritiku. Nárůst poprav je přímým důsledkem této beztrestnosti: režim si je jist, že rozhořčení pomine a obchod bude pokračovat.
Kauza Chásukdží
Jako hrůzostrašný příklad této pokrytecké politiky uvádí Amine Ayoub kauzu Džamála Chásukdžiho. Tento novinář a kritik politiky korunního prince Mohameda bin Salmána byl v říjnu 2018 surově zavražděn na saúdskoarabském konzulátu v Istanbulu. Děsivá událost na nedlouhý čas vrhla špatné světlo na mezinárodní pověst monarchie, vyvolala globální rozhořčení a volání po odpovědnosti. Záhy se ale ukázalo, jak krátká je paměť západního světa. Po několika měsících se přední byznysmeni vrátili na summity do Saúdské Arábie, pokračovaly diplomatické kontakty a Rijád nečelil žádným smysluplným následkům. Kauza neposloužila jako varování, volání po probuzení: Saúdové poznali, že i takováto brutalita bude znamenat jen malé dlouhodobé riziko. Rostoucí vlna poprav je důsledkem lekce, která vyplývá z Chásukdžího tragédie. Pokud budou udrženy strategické aliance, nemusí se Rijád od Západu obávat žádného skutečného trestu.
Co to znamená pro Spojené státy? Jejich kredibilita jako obhájce svobody a lidských práv je podkopána pokaždé, když se její zástupci objímají s reprezentanty režimu, který používá k vládnutí hromadné popravy a systematicky šíří strach. Řečeno bez servítků: strategické partnerství nemůže ospravedlnit akty barbarství. Amine Ayoub je přesvědčen, že pokud USA budou i nadále podporovat Saúdskou Arábii, aniž by požadovaly zavedení skutečných a smysluplných reforem, svět si bude oprávněně myslet, že americké principy mohou být předmětem handlu, pakliže bude ve hře dostatek peněz nebo ropy. Obchod se zbraněmi by měl být podmíněn ověřitelným zlepšením na poli lidských práv, nikoli vágními sliby. Diplomatické angažmá musí být spojeno s otevřenými požadavky na transparentnost, spravedlnost a okamžité zastavení poprav.
Amine Ayoub uzavírá. Tři stovky poprav vykonaných v roce 2024 nejsou izolované tragédie jednotlivců. Vypovídají o tom, kdo v Saúdské Arábii drží moc, jak je tato moc vykonávána a kam se bude vývoj ubírat, pokud mezinárodní společenství bude i nadále upřednostňovat vlastní pohodlí před hlasem svědomí.
Volně podle serveru Israel National News, odkaz: