Jeden den v životě domškoláka

Dokud byla v domácí škole i sestra, bylo to dost na pohodu. Vstávali jsme v osm a do devíti jsme měli čas na probuzení se, protažení, pomalé oblékání se, na snídani, čištění zubů a taky na nějaký ten relax jako je prohlížení karet Magic the Gathering. Teď, když můj drahý sourozenec už musí denně vstávat v šest a dojíždět na gympl, zhoršily se i moje podmínky. Rodiče totiž mají za to, že musíme trpět všichni a nikdo si nemůže pořádně odpočinout, když oni nespí. Oči musím otevřít už o půl osmé, kdy mi do postele skočí oba naši psi. Je to sice nespravedlnost, ale nesu to jako muž.

Od devíti tvrdě makám. Každý den musím zvládnout češtinu, matiku, němčinu, angličtinu a k tomu jeden z ostatních předmětů – chemii, přírodopis, dějepis, zeměpis a fyziku. Občanku a tak dělám průběžně někdy mezi tím, ale chytrému člověku to moc času nezabere. Dřít musím obvykle až tak do půl dvanácté. Pak sbalím učení, naobědvám se a když nemusím plít brambory nebo dělat jiné ptákoviny, mám volno.

Jednou týdně musím obětovat škole dalších devadesát minut a s mámou zkontrolovat všechny pracovní listy, které jsem pilně vyplňoval. Ty se pak musí nafotit a všechny naskládat do mého online portfolia. Za pololetí mám obvykle okolo tří stovek různých odvedených úkolů. Obvykle nemám v pracovních listech žádné nedostatky, školu totiž zvládám levou zadní. Zatím jsem nenarazil na žádnou překážku a ani si nemyslím, že by mě mohlo něco z učiva základní školy ještě překvapit. Někdy se sice stane, že dostanu kartáč, že něco nebylo úplně perfektní, hlavně když se mi nechtělo třeba dohledávat podrobnější informace, než jsou v učebnici, třeba o jednotlivých soustavách v těle člověka nebo něco o první světové či o vlastnostech kyseliny chlorné a tak, ale to se dá vydržet.

Nejhorší ze všech dnů je pondělí, kdy mám online hodinu němčiny s učitelkou z Vídně. Ne že by byla špatná ta učitelka, ale němčinu prostě nemám rád. Docela ujde úterý, kdy mám celé odpoledne jen pro sebe a nikdo mi nekecá do toho, co mám dělat. Středa je dobrá, to chodím do skautu, stejně tak pátek, kdy mám šachy. Dřív jsem ještě měl dvakrát týdně judo, ale tam jsem už dosáhl zeleného pásku a děcka v mém věku výš jít nemůžou, takže s judem už nepokračuju. O víkendech jsem často pryč – buď se skauty na výpravách nebo se šachisty na zápasech, nebo k nám někdo přijede na návštěvu. O to víc si vážím úplně volných odpolední v úterý a pondělí, kdy nemusím dělat vůbec nic a můžu dělat všecko a nemusím hlavně nikoho poslouchat.