Je řešením Babišova budoucího střetu zájmů blind trust?

Dilemata doby

Právník Zdeněk Koudelka, který publikuje zde na Blogosvěte, soudí, že A. Babiš se do střetu zájmů nedostane, ani když ho prezident jmenuje premiérem.


Svůj výklad zveřejnil 16. listopadu, odkaz zde:

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-mel-to-mit-pripravene-davno-pravnik-vidi-jedine-reseni-babisova-problemu-292006#dopabvariant=0&dopsourcezonename=zpravy.sznhp.box&source=hp&seqno=1&utmcampaign=&utmmedium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Zdá se ale, že jde o výrazně menšinový názor, neboť všeobecně se má za to, že jako premiér A. Babiš ve střetu zájmů bude (coby vlastník Agrofertu, řečeno zjednodušeně). Přinejmenším nepřímo to připouštějí i špičky ANO a vlastně i A. Babiš, třebaže adresátům svých facebookových postů tvrdí, že v žádném střetu zájmů není. Má pravdu: jako poslanec nikoli, jako premiér ovšem ano.

Prezident po něm chce, aby ještě před jmenováním premiérem naznačil, jak tento problém hodlá řešit. Logicky. Je to dokonce jeho povinnost. Hrozí-li totiž v souvislosti se jmenováním protiprávní stav, musí prezident konat tak, aby byl tento protiprávní stav eliminován. Že P. Pavel také požaduje, aby to A. Babiš sdělil veřejnosti, považuji vůči nám za projev fair play ze strany politiků. Jen podotknu, jaké by mělo být podle mého mínění pořadí: A. Babiš sdělí variantu řešení prezidentovi a následně (bez zbytečného odkladu) veřejnosti.

Nelze se vyhnout otázce, proč už to A. Babiš dávno neudělal. Ne proč to nevyřešil, ale proč nesdělil, jak to hodlá vyřešit. O tom nechci spekulovat, jen dodám, že kdyby to oznámil, žádná mimořádná schůze dolní sněmovny, kterou nastupující koalice považuje za zbytečné divadlo, by se konat nemusela.

Přitom je zřejmé, že A. Babiš nemá k dispozici velké množství možností, rozhodně ne „nekonečně mnoho“, nejspíš by nám stačily prsty jedné ruky. Ti právníci, kteří říkají, že jako premiér by se do střetu zájmů dostal, považují jako možné řešení buď prodej Agrofertu (což A. Babiš podle všech známe vylučuje, takže tato varianta je passé), nebo využití tzv. blind trustu čili slepého svěřenského fondu. To má také drobný háček – český právní řád institut blind trustu nezná, ale věc je řešitelná tak, že si A. Babiš najde existující blind trust v zahraniční, anebo tam nový založí.

Co by to znamenalo? A. Babiš by svůj majetek vložil přechodně (po tu dobu, kdy by byl vládním činitelem) do blind trustu – a byl by od něj zcela odříznut; o majetek by se staral nezávislý, vlastně anonymní správce. Přičemž platí, že majitel (A. Babiš) by nesměl vědět, jak je s majetkem nakládáno, co se prodává a kupuje, nemohl by dávat pokyny, instrukce, rady a ani jakkoli ovlivňovat správu majetku. Neměl by přístup ke konkrétním investičním rozhodnutím, dostával by pouze informativně obecné výstupy (údaje o celkových výnosech apod.) Z toho je zřejmé, že fond spravuje nezávislý (třetí) subjekt – banka, licencovaný správce, právník, a že fond musí být skutečně blind (slepý), bez jakéhokoli spojení s původním vlastníkem. Tím je zaručeno, pokud všichni hrají fér, že politik nebude (nemůže) ovlivňovat rozhodování státu v prospěch vlastní firmy. Pokud ale politik má jakékoli spojení se správcem, nejde o blind trust, ale o jeho karikaturu. Čili blind trust musí být ve vztahu k majiteli absolutně nezávislý.

Poté, co politik přestane být osobou, na níž se vztahuje zákon o střetu zájmů, činnost blind trustu je ukončena a majetek je vrácen majiteli (anebo se z blind trustu může stát standardní svěřenský fond, ale to je na rozhodnutí majitele). Neméně důležitá je skutečnost, že prodej aktiv správcem během fungování blind trust je nezvratný – expolitik poté, co svůj majetek obdrží, nemá nárok na prodaná aktiva, ale pouze na výsledek dané transakce (peníze nebo jejich ekvivalent); stav portfolia před vložením do blind trustu nelze obnovit (dojde-li v mezičase ke změně). To ale neznamená, že správce může se svěřeným majetkem nakládat svévolně. Je povinen spravovat majetek s péčí řádného hospodáře, musí se zdržet hazardních investic a nesmí jednat proti zájmům původního vlastníka, v našem případě A. Babiše. Pokud by A. Babiš při zpětném převzetí Agrofertu zjistil, že tomu tak nebylo a správce úmyslně nebo z nedbalosti přivedl holding do katastrofální ekonomické kondice, nezůstanou mu oči pro pláč, ale má samozřejmě možnost podat na správce fondu žalobu pro neplnění povinností.

Je blind trust tou variantou, pro kterou se A. Babiš nakonec rozhodne? To bychom se měli dříve či později dozvědět. Ale ať už se rozhodne pro tuto či jinou možnost řešení své záležitosti, a nikoli pro neřešení s poukazem na výklad právníka Z. Koudelky, bude to znamenat také to, že A. Babiš ve střetu zájmů je a ne že není, jak tvrdí Z. Koudelka.

  • Sdílet: