Jak neplatit za Českou televizi: Návod
Jak už všichni víme, od května 2025 se mění povinnost platit za Českou televizi (a Český rozhlas). Jednak se výpalné zvyšuje, ale hlavně se mění okruh poplatníků. V určitých kruzích je již delší dobu na stole otázka, jak se placení vyhnout. Zkusme si to celé shrnout.
Zaprvé si zrekapitulujeme výchozí stav. Změna v placení za uvedené nástroje vládní propagandy vychází z novely Zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen zákon). Novelu předložila vláda Petra Fialy (dále jen profesor) v červnu 2024. Pro dokreslení kontextu, nedávno vyšlo najevo, že profesor si kromě vládnutí stále vydělává i na Masarykově univerzitě v Brně. Soudě nejen podle zákona můžeme být každopádně rádi, že se nevěnuje vládnutí na plný úvazek.
Zákon byl schválen Poslaneckou sněmovnou 5. března 2025. Proti hlasovali poslanci ANO a SPD jako jeden muž nebo jedna žena. Budiž jim to přičteno ke cti, protože se samozřejmě jedná o paskvil, jehož cílem je občany vynalézavě okrádat někde, kde dosud byli okrádáni málo. V zásadě jde o přístup srovnatelný s komunistickou měnovou reformou z roku 1953, hlavní rozdíl spočívá v tom, že komunisté akci uchopili jako jednorázovou.
Rozvědčík, bývalý komunista, prezident, agent Pávek, generál Pavel (není čas lámat si hlavu, kdo je kdo), zákon podepsal. Rozkaz zněl jasně. S ohledem na jeho dříve anoncované IQ 107 není úplně jisté, že věděl, co podepisuje, ale je to jedno. Služba je služba.
Zvyšování výpalného je věc, kterou ponecháme stranou. Navýšení je relativně nízké a odůvodnitelné inflací, kterou za covidu nastartoval Andrej Babiš. Pokud nemáte problém s výpalným jako takovým, jeho zvýšení vás vůbec nerozhází.
Hlavní námitka odpůrců zákonem zavedených změn je principiální: spočívá v naprosto logickém argumentu, že České televizi by měli platit její diváci. Veřejnoprávní média jsou relikt předinternetových časů. Doba, kdy televize představovala jeden z hlavních zdrojů informací a zábavy a v každé rodině hrála od rána do večera, je dávno pryč a nikdy se nevrátí (nesuďte podle sebe, Babišovi voliči). Nejčistší řešení by samozřejmě bylo zpoplatnit vysílání České televize podobně jako běžné streamovací služby. Je ale nad slunce jasnější, že došlo-li by nějakým zázrakem na přechod na tento model, naprostá většina stávající poplatníků by předplatné nezřídila případně zrušila, což by mělo zásadní dopad na rozpočet České televize, v důsledku čehož by musela nastat rozsáhlá redukce jejího vysílání. To by se promítlo i v redakci zpravodajství a to si profesorem vedený establishment nemůže dovolit, protože mu Česká televize jde na ruku. Což bylo doloženo tolikrát, že se dokládáním nebudeme moc zdržovat, namátkou pouze jeden příklad za všechny, který se bude na podzim velmi pravděpodobně opakovat. Z předvolebních průzkumů navzdory tomu celkem jasné vyplývá, že to profesorovi bude i tak k prdu a může být rád za ten vedlejšák na Masaryčce.
Stojí za zmínku, že proti poplatkům vzniklo historicky několik iniciativ. Nejvýraznější zřejmě byla akce blogera a toho času předsedy hnutí Stačilo Daniela Sterzika, známého jako Vidlák, nazvaná Nekrm hydru. Inciativa je aktivní i nyní a snaží se nasbírat alespoň 100.000 podpisů občanů, ochotných jít do koordinovaného neplacení televizních poplatků. Za to jim slibuje zejména právní asistenci v případě postihů ze strany České televize a současně si od tohoto „masivního“ odporu slibuje jednoduše řečeno změnu stavu. Jedná se o naivní přístup, protože profesorův establishment žádnou změnu nepřipustí, i kdyby Nekrm hydru nasbíralo dva milióny podpisů, na druhou stranu, kdo nic nedělá, nic nezkazí a jakýkoliv pokus narušit stávající status quo České televize zejména s cílem eliminace jejího tendenčního a neobjektivního zpravodajství je k užitku. K dnešnímu dni chybí Nekrm hydru asi 15.000 podpisů do cíle a pokud máte pocit, že chcete „něco“ udělat, je podpis této iniciativy jednou z možností. Rozhodně lepší, než na poplatky nadávat někde na Facebooku a pak jít změnit trvalý příkaz. Vidlák už ukázal, že umí rozčeřit vody.
Co se tedy mění?
Pro potřeby tohoto textu se budeme soustředit výhradně na fyzické osoby. Zákon pracuje s definicí, že poplatníkem je každá domácnost, která odebírá elektřinu (paragraf 3, odst. 3). To si mohl profesor odpustit, protože to je navzdory zelenému šílenství pořád ještě každá domácnost s výjimkou nějakého bezdomovce, který bydlí v papundeklovém 0+KK v příkopu (nikoliv Na příkopě). Ale nešť. A poplatek se platí, pokud domácnost vlastní zařízení technicky způsobilé k příjmu televizního vysílání (odst. 1), což je třeba počítač, mobil nebo tablet. Jinými slovy řečeno, pokud vám zatím ještě teče domů elektřina, protože nežijete ve Pyrenejském poloostrově, a současně máte něco jiného než starou tlačítkovou Motorolu, jste poplatníci. Takže v zásadě téměř všichni občané.
Absurdita uvedené definice poplatníka vyjde zřetelně najevo, když ji posuneme trochu stranou. Tak například by občané mohli být poplatníky poplatku za psa navzdory tomu, že žádného nemají, protože mají doma misku, z které by pes mohl žrát. Nebo bychom mohli všichni, kdož vlastníme auto, automaticky platit dálniční známku. Obdobně by kterýkoliv bezdětný muž nebo žena mohli být příjemci přídavků na děti, protože jsou vybaveni nářadím na jejich výrobu. Příkladů lze vymyslet libovolné množství a všechny jsou stejně kvalitní, jako je profesorem prosazený zákon.
A co s tím?
Placení televizního poplatku se lze vyhnout sepsáním čestného prohlášení, v němž bude nutné uvést, že žádné zařízení způsobilé k příjmu vysílání domácnost nevlastní. V tu chvíli je připojení na elektřinu irelevantní (slouží pouze pro identifikaci potenciálních poplatníků) a zatím vás od ní nikdo neodpojí, pokud tedy např. nezačne v Německu hodně svítit slunce (tzv. španělský model). Je samozřejmě možné, že zelená lobby do budoucna spojí právo odběru elektřiny se sledováním propagandy, a pokud se odmítnete podílet na jejím financování, budete odpojeni. Tak daleko zatím nejsme, vývoj jde přeci jen pomaleji, než by si přáli.
Z uvedeného vyplývá, že v tuto chvíli existuje celkem jednoduchá cesta, jak se poplatkům vyhnout nebo se z jejich již probíhajícího placení vyvázat. Sepíšete kus papíru. Nutno dodat, že pokud člověk není poplatníkem, nemusí se do sepisování aktivně hnát. Je nutné sepsat čestné prohlášení teprve v momentě, kdy budeme Českou televizí vyzváni k hrazení výpalného, což v závislosti na součinnosti dodavatelů energií a rychlosti příslušného oddělení televize nastane, jen je otázka jak rychle.
Někteří občané budou mít s tímto úkonem problém. Typicky půjde o osoby, které vlastní například mobil, počítač nebo televizi, jsou tedy technicky kompetentní, a současně mají problém s Českou televizí, kterou vůbec nesledují, a s koncepcí placení poplatků jako takovou. V terminologii příznivců nebo členů establishmentu se tito lidé někdy označují jako dezoláti nebo svině (verze Foltýn), dříve též antivaxeři. Vesměs se jedná o myslící osoby a země by možná byla mnohem dál, kdyby jim občas někdo naslouchal. Tito občané mají potenciál upadnout do morálního dilematu, protože se často jedná o slušné lidi, kterým je proti mysli lhát a podvádět. Budou situaci pravděpodobně vnímat jako že „platit musíme, ačkoliv s tím nesouhlasíme a je to ze strany vlády nemravné“, přičemž hlavní motivací nebude jen snaha chovat se slušně ale i obava z postihu.
Nutno konstatovat, že morální zábrany nejsou na místě. Situaci lze demonstrovat i s využitím České televize. Například v notoricky známé pohádce Pyšná princezna provádí úředník finančního úřadu (Josef Hlinomaz) výběr daní od občanů na příští rok a získané prostředky potom s předními představiteli státu rozkrádá. Nic, co byste neznali. Důležité je, že samotný úkon výběru je zjevně zcela legální, neuposlechnout je tedy postižitelné, přitom ale i malé dítě chápe, kdo tu představuje zlo. Dodejme, že státní moc Půlnočního království od výběru daní upustí až na konci filmu, po úspěšném převratu, vyvolaném zahraničním agentem s krycím jménem Miroslav Král (Vladimír Ráž). Z filmu nelze poznat, zda se nejedná o ruskou vlivovou operaci, takže jedná. Miroslav vstoupí do země nelegálně přes zelenou hranici a začne svádět krásnou princeznu Krasomilu (Alena Vránová). Krasomila podlehne jeho luznému zpěvu a spolupracuje s ním na demontáži vlády vlastního otce (Stanislav Neumann), který to nedává podobně jako profesor a rovněž má v týmu slušné zmetky. Na rozdíl od profesora si to i uvědomí a hlavně proto se jedná o pohádku. Miroslav a Krasomila dokonce pytlují ozbrojené složky Ministerstva vnitra, čímž naplní skutkovou podstatu trestného činu útok na veřejného činitele dle § 155 trestního zákona. Krasomile navíc hrozí až osm let pro spáchání nového trestného činu Neoprávněná činnost pro cizí moc, viz trestní zákoník §318a, za který může rovněž profesor. Ani Miroslav, ani Krasomila nejsou potrestáni, protože dojde ke změně režimu. Po pádu vlády Midnight Kingdom Come se k moci okamžitě začne drát sympatický a tudíž nebezpečný panoš Vítek (Gustav Heverle), a to navzdory tomu, že se jedná o stávajícího člena establishmentu (srovnej Andrej Babiš, Petr Pavel a další). Občany Půlnočního království oklame tím, že na blíže neurčenou dobu slíbí snížit daně (srovnej daň z nemovitosti - Zbyněk Stanjura a další). Není nicméně jasné, co se stalo, když skončily titulky. Vítek rovněž zruší zákaz zpěvu, což už se povedlo i u nás a vládu tam i tady to nic nestojí, stačí když občané svou pasivitou umožní takovou blbost vládě nejprve zavést. Obecně doporučujeme dávat zejména na Vítky velký pozor, protože s nimi převrat většinou nic neudělá a za vcelku normální fasádou se často skrývá slušný póvl.
Je zkrátka potřeba se nejen na pohádky dívat očima doby. Jak jsme vysvětlili v přechozím odstavci (srovnej též Výchova dívek v Čechách – Poslední lekce), jednání podle zákona a jednání správné jsou dvě různé věci. Sepíšete-li tedy lživé prohlášení o nevlastnictví zařízení technicky způsobilého k příjmu televizního vysílání, nejedná se nutně o morální selhání. Samozřejmě jde o jednání postižitelné. Tohle si musí vybojovat každý sám, každopádně tím by měla být záležitost vyřešena. Případný následný pokus České televize o postih neplatiče, pokud k němu vůbec dojde, bude nutné řešit kvalifikovanou obranou, což bude typicky znamenat výdaje za advokáty. Lze očekávat, zejména u prvních stíhaných neplatičů, snahu o exemplární tresty, sloužící jako výstraha komukoliv dalšímu. Základ je samozřejmě na sebe moc neupozorňovat, například psaním nějakých hloupých blogů. Hodně ale záleží na tom, jak principiální je váš odpor proti neplacení televizních poplatků a kam až hodláte v té věci dojít. Celé se to jeví jako dlouhý a v konečném důsledku zřejmě prohraný boj, protože zákon je zákon, takže u soudů člověk těžko uspěje, zejména u prvoinstančních. Některé boje se ale nebojují, aby se vyhrály, s čímž by možná souhlasil i profesor kvůli svému angažmá na Ukrajině. Doplňme, že i případný pád Vladimira Putina, o němž se možná ve Strakově akademii tajně sní, nebude nutně výhra, spíše slušný průser (srovnej Bašár al-Asad, Muammar Kaddáfí a další).
Malá šance na výhru ve sporu s televizí spočívá v tom, že se budete soudit celou soudní sestavou až nahoru a doufat, že se někde někdo chytí za nos a například určité pasáže zákona zruší. Pravděpodobnost něčeho takového nicméně klesá s každým dalším soudcem, kterého jmenuje rozvědčík. Reálnější se zdá, že se zákonem něco udělá nová Babišova vláda, ale volit kvůli tomu Babiše může jen zhruba stejný typ voliče jako jsou profesorovi voliči.
V souhrnu tedy konstatujme, že řešení je prosté. Televizi nezaplatíte a pošlete jí prohlášení, až už pravdivé či nikoliv. Současně na sebe vůbec neupozorňujete. Takhle jednoduché to je.
Závěrem dodejme, že jelikož jsme Češi, je možné si čestné prohlášení trochu užít. Nikde není řečeno, že se musíte omezit na jednu větu o nevlastnictví technicky způsobilého zařízení. Ta by tam samozřejmě měla být, ale při textaci celé odpovědi České televizi se fantazii meze nekladou. Pro inspiraci uvádíme příklad dopisu, který plánuje odeslat naše redakce, jakmile budeme vyzváni k hrazení poplatku. Dopis bude napsán rukou, abychom vyloučili použití počítače. Ostatně i texty na tento blog píšeme rukama.
Česká televize, Oddělení vydírání občanů, komu přísluší
Vy smradi!
Čestně prohlašuji jménem celé domácnosti, že nevlastníme žádné zařízení, které by bylo technicky způsobilé přijímat vaše dementní signály. K tomu, aby nám doma bylo špatně, úplně stačí signály, které pravidelně vysílá profesor. Aby vám to bylo úplně jasné, nemáme televizi, nemáme počítač a mobily máme staré krámy, vyjma dětí, které si ve snaze neznemožnit se v kolektivu vyprosily Nokii 5110. Jediná věc, která mne mate, je, že na vašem webu uvádíte, že mezi zařízení vhodná pro příjem signálu patří tablet. Snažil jsem se přijít na to, jak by s pomocí tablet bylo možné přijímat váš signál. Podle mne máte na mysli barbituráty, které člověku navodí stav se sníženou úrovní vědomí. Což je asi tak jediný stav, v jakém je schopen signály vašeho zpravodajství když ne přijímat tak alespoň tolerovat. Dodatečně tedy čestně prohlašuji, že barbituráty zatím nevlastníme. Moje žena bere pouze tablety na uklidnění, kdykoliv něco někam napíšu, a já beru tablety na potenci, protože od té doby, co se na vás nedá koukat, mám spoustu volného času. Leda že si spolu doma pustíme něco na Netflixu.
Dáno v Díře u Hanušovic dne, měsíce a roku
Jméno, příjmení, podpis, EČD (evidenční číslo dezoláta)