Jak jsem byla v porotě Mezinárodního filmového festivalu

"Dramaturgie festivalu je postavena na výběru filmů z nejprestižnějších filmových festivalů (Cannes, Benátky, Locarno, Clermont-Ferrand, Berlinale, Sundance, Toronto, nominace na Oscara), ale zároveň dává prostor i vycházejícím talentům."

"Čím se BOO liší od jiných filmových festivalů? V prvé řadě svým přístupem k publiku, které se snaží co nejvíce zapojovat do dění a aktivně jej vést k otevřenému dialogu, jež spočívá v předávání zkušeností mezi členy stejné věkové či profesní skupiny." Tak se pojďme podívat, jak vypadala "moje" kategorie krátkých filmů pro seniory.

Hned první snímek nasadil vysokou laťku. Irský film Zvrat je červená knihovna krásného nového progresivního světa. Dvě starší uklízečky, lesbičky, v honosné vile patřící panovačné Američance v Irsku. Jedna z uklízeček zemře při práci. Druhou po několika dnech vyděsí příchod černošky, uprchlice se zahalenou hlavou. Brzy strach vystřídá vzájemná pomoc a vzájemná dlouhá a vřelá objetí. Žena je také autorkou, režisérkou, scenáristkou a producentkou filmu. Pro vysvětlení: název Zvrat tady asi neměl evokovat zvratky jako vedlejší produkt po zhlédnutí filmu. Řekněte sami, může nevyhrát film s těmito hvězdnými parametry? Dvě a půl lesby; uprchlice černoška a možná muslimka; téma vykořisťování; točí ženy pro ženy. Neomarxismus z příručky VUMLu, resp. Aspenu, v praxi.

Druhý film ukrajinský Kritický stav "propojuje minulost exilu s otázkami současné identity", což spočívá v tom, že se filmem mihnou dva KGBáci, zabijí jednoho psa, nikdo neví proč, pak v exilovém nakladatelství v Mnichově v roce 1957 někdo pronese větu: "Podporuji Ukrajinu okupovanou Moskvou". A než projede kamera mnichovským parkem, jsme v současnosti. Dvě mladé Ukrajinky si povídají a jedna říká druhé: "Koupila jsem si jízdenku, pojedu do Varšavy, potkám se s mámou a pak pojedu domů." Co tím chtěli autoři říci? "Uprchlíci" domů nejezdí! Umělecký přínos? Černobílá minulost a přechod do barvy v současnosti? Stačí to?

"Setkání mladého pumpaře a řidičky kamionu ve filmu Řecké meruňky otevírá křehký prostor blízkosti a sdílené osamělosti", píší pořadatelé a jde o příjemný a vtipný existenciální skeč ze života. Velmi krátký film, který by klidně mohl být scénou z raných filmů Romana Polańskiho. Svým existencialismem převedeným na plátno a unikátní kamerou (např. měsíc v úplňku mezi kamiony) mi připomněl Nůž ve vodě (1962).

Dva polské snímky Tanec v rohu a Honey Bunny ukazují jak porozumět sobě a současnosti, oba mají svěží a neideologickou linku a vtipné glosy: "Televizor ukazoval realitu takovou, jaká byla; rozhodl se, že ho vyhodí." "Úspěch je vždycky dočasný." Ale s tímhle přístupem to na úspěch filmů na festivalu nevypadá.

Suchý humor ironické autobiografické eseje Být Johnem Smithem zkoumá, jak může obyčejné jméno ovlivnit sebevědomí i životní cestu. Autor je zkušený profesionál, neurazí, pobaví, ale hodnocení si napsal sám už v úvodu: "To lepší už jsem natočil." U reklamních filmů jsme říkali: "A teď to zkrať na půlku". Autor je umělec, asi v reklamě nikdy nepracoval.

Poslední, meditativní snímek Zápisky ze třetí planety ukazuje, jak se fakta i fikce prolínají v digitálním věku při hledání pravdy o vesmíru. Žádný kýč nemůže být hezčí, než digitální obrazy v tomto filmu. A kdyby film hledal pravdu "jen" o vesmíru, byl by líbivým výukovým materiálem. Jenže on má ambice hledat Pravdu (s velkým "P"), tu jedinou správnou, a kdo jí nevěří, toho odkáže do správných mezí. Posuďte z pár citátů sami: "Musíme tomu věřit? Tomu věří jen ovce." "Naprogramovali tě, abys ve vesmír věřil." "Prodám mozek, jako nový." "Jsi zbloudilá ovce zmanipulovaná mediální cenzurou." Názor komise - tenhle film by se měl promítat ve školách.

V textu uvádím, jak jsem filmy hodnotila v rámci diskuse komise. Potlesk ani lehký úsměv od spolukomisařů jsem ale nesklidila. Nemohu prozradit, kdo vyhrál. Ceremoniál vyhlášení vítězů se koná v sobotu 8. 11. od 20:00 v holešovickém DOXu. Zatím můžete tipovat v komentářích.