Jak Izrael směřoval od doktríny Dahya ke genocidní válce

Iluze bezpečí založená na bombardování slabších

Odstrašování slabšího protivníka rozsáhlým zabíjením a ničením jeho civilní infrastruktury sice může po nějakou dobu zajistit pocit bezpečí, ale dříve nebo později vede k neřešitelné situaci.

Bohuslav Rudolf

matematický fyzik, později kryptolog, nyní důchodce

9:51

2 komentáře

Proč jsem napsal tento článek?

Jestli něco na současném Izraeli obdivuji, tak je to skutečnost, že v něm stále mohou vycházet média jako Haaretz a +972, že v něm mohou fungovat lidsko-právní organizace typu Betselem a že v něm mohou otevřeně zaznívat kritické hlasy proti zločinům, které páchá IDF.

Izraelský historik Yuval Noah Harari v rozhovoru:

Judaism’s Biggest Test Since 70 CE: Harari on Gaza, Democracy & Jewish Values

považuje válku v Gaze za největší bod zlomu v židovské historii od zboření druhého chrámu Římany v roce 70 našeho letopočtu.

Tento bod zlomu vnímá jako nový typ katastrofy, na který judaismus není adaptován. Jde totiž o spirituální katastrofu judaismu jako takového. Etnické vyčištění Gazy může podle Harariho vést k transformaci Izraele ve stát založený na etnické nadřazenosti, vojenské síle a násilí. Takový stát sice může díky své vojenské síle dlouhodobě přežívat, ale pouze tak, že popře základní hodnoty judaismu.

Já si na rozdíl od Harariho myslím, že je pravděpodobné, že takto změněný Izrael dlouho nepřežije. Pouhá vojenská síla v kombinaci s všeobecným opovržením a zavržením zbytkem světa a hlubokou nenávistí jeho části vyvolanou genocidní válkou je jako základ dlouhodobé existence státu iluzorní. Dějiny jsou plné nepředvídatelných událostí.

Bojím se, že po válce v Gaze může přijít vlna násilného antisemitismu a násilného ohrožení existence Izraele a ani jednomu nechci napomáhat. Ale to, o čem budu nyní psát, může být výše uvedenými tendencemi zneužito.

Důvodem, proč jsem překročil tyto své hranice (a domnívám se, že k něčemu podobnému směřuje řada dalších lidí), je skutečnost, že současnou situaci v Pásmu Gazy považuji za neúnosnou a že k jejímu zastavení je potřeba použít všechny prostředky, které lze považovat za současně legální i legitimní.

Nejsem odborník a zřejmě se dopustím řady nepřesností a zkreslení. Využívání umělé inteligence mi sice trochu pomůže, ale nezabrání chybám. Vždycky jsem se intuitivně stavěl na stranu slabších a zavržených. Takže možná ani nejsem schopen objektivního pohledu.

Můj text tedy nejspíš nebude ani zcela věcně správný ani objektivní a co hůř, později může být do jisté míry zneužit.

Nebudu však vědomě lhát a vědomě zkreslovat skutečnost.

Hlavní myšlenkou tohoto článku je můj názor, že Izrael nepřistoupil ke genocidní válce ze dne na den, ale že k ní pod vládami Benjamina Natanjahu postupně směřoval.

A že bylo obtížné očekávat dlouhodobý mír za situace, kdy se Benjamin Netanjahu opakovaně chlubil tím, že zabránil vzniku palestinského státu a prohlašoval, že, dokud bude premiérem, tak palestinský stát nikdy nevznikne.

Využíval přitom princip "rozděl a panuj" spočívající v podkopávání pozic umírněné Palestinské autority a v nepřímé podpoře teroristického hnutí Hamás. Přesněji zformulováno: Netanjahu prosazoval politiku, která Hamásu umožnila politické přežití a v některých momentech i politické posílení.

Brutalita útlaku Palestinců vycházela z doktríny Dahya. Zjednodušeně řečeno šlo o státní terorismus spočívající v uplatnění nepřiměřené síly proti slabšímu protivníkovi, zejména proti civilnímu obyvatelstvu.

Izraelci si postupně zvykali na to pohlížet na Palestince jako na objekt převýchovy metodami šikany a bombardování.

Podstatou doktríny Dahya byl princip, že každá odveta musí být mnohonásobně větším zločinem, než zločin, na který odpovídá. Bylo jen otázkou času, kdy tento princip asymetricky vražedné odvety přeroste v genocidní válku.

Poslední kapkou ke ztrátě lidskosti izraelské vlády ve vztahu k Palestincům pak bylo její "obohacení" o dva extrémistické ministry. Ben Gvir je podporovatel sionistického terorismu a Smotrič je sionistický náboženský fanatik.

Předehra ke vzniku doktríny Dahya

Když premiér Jicchak Rabin vyjednal mírové dohody z Osla, obvinil Benjamin Netanjahu Rabinovu vládu z toho, že je odtržena od židovské tradice a od židovských hodnot.

Ale to není všechno. Na shromážděních organizovaných Likudem a dalšími pravicovými stranami zobrazovali Rabina v nacistické uniformě SS nebo v zaměřovači pušky. Protestující skandovali: "Rabin je vrah" a "Rabin je zrádce". Netanjahu dokonce vedl falešný pohřební průvod s rakví a katovou oprátkou na shromáždění proti Rabinovi, kde protestující skandovali "Smrt Rabinovi".

Krátce poté byl Jicchak Rabin zavražděn sionistickým fanatikem.

O dilematech Jicchaka Rabina a o atentátu byl natočen silný dokument:

Poslední dny Jicchaka Rabina

Když se Netanjahu dostal později k moci, byla jeho hlavní prioritou bezpečnost a nikoliv mír s Palestinci. V několika rozhovorech v letech 1998–1999 zdůrazňoval, že mír bez bezpečnosti je jen prázdná fráze, ale že bezpečnost bez míru alespoň zajistí klid a rozvoj Izraele.

Jeho dlouhodobá politika vůči Palestincům byla proto obvykle charakterizována slovy: "Security over Peace". To znamená, že při řešení konfliktů s Palestinci upřednostňoval použití síly a odstrašení před umírněným řešením přijatelným pro obě strany. Tento přístup skutečné mírové soužití mezi Izraelci a Palestinci de facto znemožňoval.

Historie blokád Pásma Gazy Izraelem sahá dlouho před jeho ovládnutí Hamásem a to až do roku 1993, kdy Izrael v reakci na první intifádu Gazanům zrušil všeobecná výjezdní povolení. Na začátku druhé intifády (proběhla v letech 2000 až 2005) byla na Pásmo Gazy uvalena komplexní uzávěra, která zakazovala pohyb zboží i osob. V r. 2005 sice Izrael stáhl osadníky a vojáky z Pásma Gazy, ale zmíněnou uzávěru nezrušil. Úplnou blokádu Izrael uvalil na Pásmo Gazy v r. 2007 jakožto reakci na vítězství Hamásu v Pásmu Gazy a tato blokáda trvá dodnes.

Hlavní oficiální zdůvodnění blokády jsou bezpečnostní: zabránění pašování zbraní, ochrana jižního Izraele před útoky z Gazy a tlak na Hamás. Jenomže ve skutečnosti jsou izraelské blokády pásma Gazy kolektivním trestem postihujícím celé obyvatelstvo, ničivým pro jeho důstojný život a rozvoj ekonomiky v oblasti.

To je přístup: "Security over Peace" v praxi. Blokáda Pásma Gazy sice komplikovala pašování zbraní a materiálu pro výrobu raket a stavbu tunelů, čímž podporovala krátkodobou bezpečnost Izraelců, ale současně Palestincům blokovala důstojný život a ekonomický rozvoj, čímž znemožnila mírové soužití.

Poznámka: Takže tvrzení, že Gaza mohla být druhým Singapurem, tedy územím se silnou rozvinutou ekonomikou, kdyby se Palestinci chovali jinak, je obviněním oběti místo hlavního pachatele.

Jak doktrína Dahya vznikla

Doktrínu Dahya poprvé zformuloval izraelský generál Gadi Eizenkot v r. 2008 a pojmenoval ji podle předměstí Dahya v Bejrútu, které izraelská armáda v r. 2006 srovnala se zemí. Zabila přitom téměř tisíc civilistů, z nichž asi třetina byly děti.

Izrael označoval čtvrť Dahya za sídlo komunikačních a velitelských struktur Hizballáhu a to považoval za důvod k rozsáhlému útoku nejen na tyto struktury, ale i na civilní obyvatelstvo.

Relevantní část výroku generála G. Eizenkota:

"stalo se v každé vesnici, ze které byly vypáleny výstřely směrem na Izrael. Použijeme proti nim nepřiměřenou moc a způsobíme nesmírné škody a zkázu. Z našeho pohledu se jedná o vojenské základny. [...] To není návrh. Je to plán, který již byl schválen. [...] Ubližování obyvatelstvu je jediným způsobem, jak Nasralláha zadržet."

Obecněji lze říci:

"Doktrína Dahiya je izraelská vojenská doktrína, která vyzývá k použití masivní, nepřiměřené síly a záměrnému zacílení na civilisty a civilní infrastrukturu."

Další používání doktríny Dahya

Izraelské operace Lité olovo (2008/2009) a Ochranné ostří (2014) a způsob, jakým v současnosti vede Izrael válku v Pámu Gazy, jsou považovány za pokračování doktríny Dahya.

Operace "Lité olovo"

Konflikt v r. 2008 vyvolal 4. listopadu Izrael útokem na Dajr al-Bahal v Gaze s cílem zničit tunel a zabít několik bojovníků Hamásu, který na to odpověděl střílením raket. Odvetou byla třítýdenní izraelská akce Lité olovo, při které bylo zabito zhruba 1 400 Palestinců, většinou civilistů, z toho 300 dětí.

V souvislosti s operací Lité olovo bylo zabito celkem 13 Izraelců, z toho 4 vojáci byli usmrceni tzv. "přátelskou palbou" (postříleli se navzájem).

Vyšetřování OSN (tzv. Goldstoneova zpráva) dospělo k závěru, že šlo o "záměrně nepřiměřený útok určený k potrestání, ponížení a terorizování civilního obyvatelstva".

Operace "Ochranné ostří"

Konflikt v r. 2014 začal únosem a vraždou tří izraelských mladíků na Západním břehu, z čehož izraelské úřady obvinily dva členy Hamásu a pozatýkaly zhruba 340 Palestinců a IDF zabila zhruba 10 Palestinců, zranila 130 a uvěznila přes 600. Hamás jako odvetu obnovil raketové útoky na Izrael. Odvetou Izraele byla operace Ochranné ostří

Poznámka: Den po pohřbu unesených židovských mladíků židovští extremisté unesli a zaživa upálili 16 letého palestinského chlapce. Jejich akce byla odsouzena nejen Palestinci, ale i Izraelci. Viníci byli odsouzeni k doživotním trestům a ve vězení jsou dodnes.

Během operace Ochranné ostří izraelská armáda zabila více než 2 200 Palestinců, z toho přes 1 400 civilistů, z nich přes 500 dětí a téměř 300 žen. Z více než sto tisíc obyvatel Gazy se v důsledku této akce stali bezdomovci.

V souvislosti s operací Ochranné ostří bylo zabito 66 izraelských vojáků a 5 civilistů.

Současná válka v Pásmu Gazy s genocidními rysy

Dne 7. října 2023 ozbrojenci Hamásu překonali bariéru, která je oddělovala od izraelského území, vpadli tam a zavraždili zhruba 1 200 lidí, mnohé z nich trýznivým způsobem. 250 lidí převážně Izraelců odvlekli do Gazy jako rukojmí.

Izrael na to odpověděl zahájením války v Pásmu Gazy, která byla světovou veřejností zpočátku schvalována jako sebeobranná.

Avšak brutalita a krutost, s nimiž Izrael válčil a válčí v Gaze, přivedla řadu renomovaných mezinárodních lidsko-právních organizací a expertů k obviněním Izraele z možné genocidy.

Očekávali bychom sice velmi krutou izraelskou reakci plnou masových válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, ale hrůzy takového rozsahu, že vedly k obvinění Izraele ze zločinu genocidy, bychom nečekali.

Tento posun od válečných zločinů ke genocidě byl způsoben novým prvkem. Benjamin Netanjahu přizval do vlády dva pravicové extremisty: Itamara Ben Gvira a Becalela Smotriče.

Současný izraelský ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir byl v minulosti odsouzen za podporu teroristické, rasistické, sionistické organizace Kach. Byl známý tím, že si v obývacím pokoji pověsil obraz izraelsko-amerického teroristy Barucha Goldsteina, který v době mírových dohod zmasakroval 29 Palestinců.

Současný izraelský ministr financí Becalel Smotrič je fanatický náboženský sionista. Nejenže prosazuje, že Izrael má právo i na území Pásma Gazy a Západního břehu, ale kromě toho vyzývá i k vybudování třetího chrámu, což zahrnuje zbourání mešity Al Aksá, jednoho z nejposvátnějších míst islámu. To bude podle bible následováno Armagedonem, tj. globální válkou, po níž přijde Mesiáš. Zbourání jednoho mešity Al Aksá by s vysokou pravděpodobností skutečně vedlo k rozsáhlé válce.

Smotrich urges border expansion and temple reconstruction in Jerusalem day speech

V prosinci 2024 Amnesty International dospěla na základě podrobných analýz k závěru, že Izrael v Gaze páchá na Palestincích genocidu. V téže době označila Human Rights Watch chování Izraele v Gaze za genocidu zejména pro záměrné vytváření životních podmínek, jejichž důsledkem je nedostatek pitné vody v oblasti.

V dubnu 2025 je Izrael obviněn OSN z genocidy.

V červenci 2025 Amnesty International poukázala na to, že Izrael používá ke genocidě Palestinců hladovění. V téže době odsoudily válku v Gaze jako genocidu i Lékaři bez hranic a izraelské organizace Betselem a Lékaři za lidská práva Izrael.

O tom, zda Izrael páchá nebo nepáchá v Pásmu Gazy genocidu, bude po právní stránce zřejmě rozhodnuto až za několik let. Ale významné mezinárodní organizace varují, že mezinárodní soudní dvůr jen potvrdí dnešní názor řady expertů a humanitárních organizací.

Hrůzy spojené s použitím hladovění jako zbraně a se střelbami do hladovějících nakonec vedly i k protestům obyvatel Izraele proti nim:

Protesters in Tel Aviv call for Israel to end hunger and Gaza war | REUTERS

The Israeli activists protesting for Gaza's children

Izraelští protestující proti hrůzám války v Gaze jsou ale stále v menšině.

Jak izraelský dětský pěvecký sbor předpověděl genocidu v Gaze

Směřování Izraele ke genocidě "předpověděl" izraelský dětský sbor v "Písni přátelství 2023" krátce po začátku války v Gaze:

Israeli Children Sing Of Gaza Annihilation In HUGE Public relations Fail!

Ukázka z textu "Písně přátelství 2023"

„Podzimní noc padá na pláž Gazy… Letadla bombardují, zkáza, zkáza… Podívej, IDF překračuje linii… Do dalšího roku tam nic nezůstane… A všechny je vyhladíme… A pak se vrátíme zorat naše pole.“

Poznámka: Video je poněkud drsné, proto jsem s AI konzultoval, nakolik lze komika Jimmy Doore považovat za antisemitu. Odpověď zněla zhruba takto: Doore velmi tvrdě kritizuje stát Izrael a zdůrazňuje, že tato kritika není útokem na Židy. Nicméně, občas dělá narážky na "židovskou moc", což za projev antisemitismu považovat lze. Pokud budeme trvat na původní definici antisemitismu, pak Doore není antisemita, ale provokatér kritizující Izrael (což je i můj dojem z videa).

Píseň byla pro svůj genocidní charakter velmi tvrdě kritizována a to i v samotném Izraeli. Proto byla poměrně brzy stažena a zůstala jen v některých archivních videích. Celá bez přerušování je uvedena i ve videu Owena Jonese, který ji zasadil do kontextu genocidních výroků izraelské elity:

'Annihilate Everyone': Israeli TV Promotes Genocidal Song

Owen Jones proti antisemitismu aktivně vystupuje a obvinit ho z tohoto selhání by bylo absurdní.

V následujícím videu hovoří Owen Jones o izraelské genocido-mánii. Začíná příkladem vlivného izraelského televizního producenta z okruhu B. Netanjahu, který vyzývá k rozpoutání v Gaze Šoa (holokaustu) a na jiném místě se diví, jak mohou v Izraeli existovat lidé, kteří by nechtěli zaplnit Pásmo Gazy plynovými komorami. A tak dále...

“GAS CHAMBERS” In Gaza: Prominent Israeli Demands “HOLOCAUST”

Jak se něco takového mohlo stát?

Učebnice používané v izraelském výchovném systému jsou plné proizraelské ideologie se záměrem přispět k přípravě izraelských dětí na vojenskou službu. Je do nich tudíž zakomponována i marginalizace Palestinců, legitimizace izraelských vojenských akcí a podpora židovsko-izraelské územní identity.

Zmíněné učebnice, stejně jako izraelské pohádky pro děti, vykreslují Palestince a Araby jako "vrahy", "výtržníky", "podezřelé" a obecně zaostalé a neproduktivní.

Profesor Daniel Bar-Tal z Telavivské univerzity prostudoval 124 izraelských učebnic pro základní, střední a vysoké školy. Dospěl k závěru, že izraelské učebnice prezentují názor, že Židé jsou zapojeni do oprávněné, ba dokonce do humanitární války proti arabskému nepříteli, který odmítá přijmout a uznat existenci a práva Židů v Izraeli.

"První učebnice měly tendenci popisovat činy Arabů jako nepřátelské, deviantní, kruté, nemorální, nespravedlivé, s úmyslem ublížit Židům a zničit stát Izrael.

V tomto referenčním rámci byli Arabové delegitimizováni používáním takových nálepek jako "lupiči", "krvežízniví" a "vrazi",

řekl profesor Bar-Tal z Tel Avivské univerzity a dodal, že v učebních osnovách došlo v průběhu let jen k malé pozitivní revizi.

Závěrečné úvahy

Viděli jsme, že izraelské mocenské elity a izraelská společnost považují použití šikany, ponižování, neúměrného násilí a brutality vůči Palestincům za přijatelné. Pravděpodobně se domnívají, že tyto prostředky zajistí Izraeli bezpečí. Nejsou ochotní si přiznat, že to bude bezpečí bez míru, takže nikdy nebude mít solidní základy.

Stále se ptají: "Jak nás mohou tak nenávidět?" Ale cožpak to není zřejmé?

Po dlouhých letech vzájemné nenávisti a výchovy k dehumanizaci většina izraelské společnosti nevidí v Palestincích lidi stejné podstaty, jako jsou oni sami.

Nechápou zločinnost pojmů kolektivní vina a kolektivní trest. Ztotožnili se s doktrínou Dahya, která na zločin palestinský odpovídá mnohem větším zločinem izraelským.

Jako by je už téměř nezajímala ani spravedlnost ani lidskost, ale pouze bezpečnost a prosperita vlastní země!

Naštěstí má tato ztráta lidskosti a smyslu pro spravedlnost své hranice. Viděli jsme to na příkladu velmi tvrdých trestů pro židovské extremisty, kteří unesli a upálili palestinského mladíka. A vidíme to i dnes, kdy se část izraelské společnosti proti hrůzám umělého hladomoru v Gaze konečně bouří.

Věřím tomu, že Izraelcům a Palestincům nezbude nic jiného než skutečné mírové soužití. K němu ale bude nutná upřímná snaha na obou stranách. Izraelci musí překonat přístup zaměřený na tvrdá řešení na bázi kolektivního trestání, usilovat o spravedlnost stejnou pro Izraelce i pro Palestince a podporovat ty Palestince, kteří upřímně usilují o mír.

Na palestinské straně je obrovská hora práce na zmírnění nenávisti a opuštění terorismu jako cesty do budoucnosti.

Ale tento článek byl věnovaný kritice izraelské společnosti, která za vlád Benjamina Netanjahu ztratila smysl pro spravedlnost, milosrdenství a lidskost v případech, kdy jde o Palestince.