Jak by mohl znít zvací dopis 2026... pro hybridní invazi a okupaci?
Strategická komunikace
Rok 1968 nás naučil jednu nepohodlnou věc: zvací dopis nevzniká v cizí kanceláři, ale doma. Nepsali jej „okupanti“, psali jej lidé, kteří se báli, že přijdou o moc, protože se společnost začala nadechovat. Tanky pak už byly jen technickým detailem. Když dnes – v duchu historické paralely – nahradíme SSSR → Ukrajinou, komunismus → ukro-nacionalismem a sovětské → pro-ukrajinské, nevznikne parodie. Vznikne nepříjemně čitelný text. Níže je tedy návrh zvacího dopisu 2026. Ne jako obvinění konkrétních osob, ale jako model mechanismu, který se v dějinách vrací pokaždé, když se elita začne bát vlastních občanů.
Zvací dopis 2026
Vážený pane prezidente,
s vědomím plné odpovědnosti za naše rozhodnutí se na Vás obracíme s tímto prohlášením.
Náš v podstatě zdravý polistopadový demokratický proces, založený na hodnotách evropské integrace, bezpečnostní odpovědnosti a správné interpretaci moderních dějin, se nám postupně vymyká z rukou.
Tisk, sociální sítě, alternativní platformy a část akademického prostředí, které jsou dnes fakticky v rukou suverenistických a dezinterpretačních sil, ovlivnily veřejné mínění natolik, že se do politického života naší země bez odporu veřejnosti zapojují proudy nepřátelské hodnotovému ukotvení našeho státu.
Tyto proudy rozdmýchávají nacionalismus, historický revizionismus a pochybnosti o správném geopolitickém směřování. Vytvářejí anti-ukrajinskou psychózu a zpochybňují nutnost jednotné hodnotové linie.
Náš kolektiv – odpovědné politické a institucionální vedení – se dopustil řady chyb. Nedokázali jsme dostatečně vysvětlit, že pluralita názorů nesmí ohrožovat hodnotovou jednotu. Politické prostředky státu jsou dnes oslabeny, protože část společnosti odmítá autoritu expertů, bezpečnostních institucí a mezinárodních partnerů.
V této situaci považujeme ukro-nacionalistický hodnotový rámec, vyzkoušený v podmínkách války a existenčního ohrožení, za jediný funkční model obrany demokracie. Obáváme se, že bez Vaší aktivní pomoci dojde k nevratnému hodnotovému vychýlení.
Obracíme se proto na Vás, představitele Ukrajiny a nositele legitimní zkušenosti s bojem proti vnitřnímu rozkladu, s prosbou o účinnou podporu všemi prostředky, které máte k dispozici – politickými, bezpečnostními, informačními i expertními.
Uvědomujeme si citlivost tohoto kroku. Proto Vás žádáme o maximální diskrétnost. Veřejnost by naše obavy mohla mylně interpretovat jako omezení svobody, ačkoli se jedná o její ochranu.
S úctou (podpisy budou doplněny podle aktuální potřeby)
Kdo jsou Alois Indra, Kolder, Švestka, Kapek a Biľak dneška?
Historická zkušenost je neúprosná: zvací dopis nikdy nepíší generálové, ale civilní aparátčíci. Lidé, kteří: ztratili schopnost přesvědčovat, zaměnili legitimitu za správný názor, a začali považovat občany za bezpečnostní riziko. Dnešní „signatáři“ by pravděpodobně neměli stranické legitimace ani jména na pamětních deskách. Spíš by to byli:
hodnotoví komisaři, kteří věří, že pluralita je slabost,
bezpečnostní analytici, kteří každou pochybnost překládají jako hrozbu,
mediální kurátoři reality, kteří chtějí „chránit společnost před dezorientací“,
grantově závislí experti, jejichž obživa stojí na tom, že krize nesmí skončit,
a politici bez voličů, ale s přístupem k moci, kteří si pletou podporu spojenců s mandátem.
Nejsou to (všichni) zrádci v klasickém slova smyslu. Jsou to (zpravidla) lidé, kteří uvěřili, že cíl – správný cíl – světí prostředky.
V roce 1968 se zpětně všichni ptali: Jak to, že to někdo podepsal?
Otázka pro rok 2026 zní jinak: Jak to, že to někdo považoval za rozumné?
Zvací dopis totiž nikdy není začátkem okupace. Je to konec důvěry ve vlastní společnost. A dějiny nás učí, že když se elita začne bát jara, velmi rychle přivolá zimu – a pak už jen doufá, že si toho lidé všimnou až ve chvíli, kdy bude pozdě.
A jak by vypadaly "zvací tweety" pro hybridní okupaci? Tzn. když se tanky nahradí narativy a okupace probíhá v hlavách? Místo pásů by se pohybovaly algoritmy, místo děl hashtagy a místo generálů experti na správný výklad reality. Změna kulis neznamená změnu logiky. Jen se posunul způsob, jak se žádá o „pomoc“. V přepisu do dnešní řeči by „zvací dopis“ nevolal po vojsku, ale po hybridním působení:
po informační válce proti „dezinterpretacím“,
po kurátorování veřejné debaty,
po koordinaci médií, platforem a bezpečnostních analýz,
po externí legitimizaci vnitřních kroků.
SSSR by se přejmenoval na Ukrajinu, komunismus na ukro-nacionalistický hodnotový rámec, sovětská pomoc na pro-ukrajinskou expertní asistenci. Text by zněl civilně, úředně, hodnotově – a o to by byl účinnější.
Zvací dopis 2026 pro hybridní invazi a okupaci
Vážené partnerské instituce,
v důsledku narůstajícího působení nepřátelských informačních operací, koordinovaných dezinformačních sítí a hodnotového relativismu se naše demokratické prostředí ocitá pod dlouhodobým tlakem.
Navzdory našim snahám se nedaří zajistit jednotnou interpretaci bezpečnostních rizik, historických souvislostí a geopolitické odpovědnosti. Část veřejnosti podlehla narativům, které oslabují odolnost státu a relativizují agresi.
Žádáme proto o posílení hybridní spolupráce: – o metodickou pomoc v oblasti strategické komunikace, – o expertní dohled nad informačním prostorem, – o koordinaci proti-narativních kampaní, – o sdílení osvědčených postupů z válečných podmínek.
Ujišťujeme Vás, že tato opatření jsou míněna výhradně k ochraně demokracie. Veřejná debata o nich by však mohla být zneužita, proto považujeme diskrétnost za nezbytnou.
S úctou (kolektiv odpovědných aktérů)
Hybridní válka má jednu výhodu: nikdo nemusí přiznat, že probíhá. Neobsazuje území, ale definuje, co je ještě názor a co už hrozba. Nezakazuje, jen zviditelňuje a zneviditelňuje. Neumlčuje, pouze přerámovává. V roce 1968 se říkalo „kontrarevoluce“. V roce 2026 se říká „informační riziko“. A stejně jako tehdy vzniká potřeba domácích signatářů – lidí, kteří budou tvrdit, že pomoc zvenčí je nejen nutná, ale žádoucí.
Kdo jsou „Indra–Biľakové“ dneška?
(20 modelových postav – fikční archetypy, nikoli reálné osoby)
Upozornění: Následující jména jsou záměrně smyšlená a představují typové role v informačním ekosystému. Nejde o skutečné osoby ani o obvinění kohokoli konkrétního.
Doc. Jan Bezpečný – akademik, který každou odchylku označí za hrozbu.
Mgr. Petra Narativová – mediální analytička „správných rámců“.
Ing. Tomáš Hybrid – poradce pro strategickou komunikaci bez volebního mandátu.
Bc. Klára Factchecková – arbitráž pravdy s grantovým zázemím.
JUDr. Pavel Lexikon – právník vysvětlující, že omezení je ochrana.
PhDr. Roman Dezinform – expert, který vidí nepřítele v otázce.
Mgr. Eva Platformová – spojka mezi státem a digitálními sítěmi.
Ing. Marek Algoritmus – optimalizátor viditelnosti názorů.
Doc. Lucie Kontextová – vysvětluje, proč „teď není vhodná doba“.
MUDr. Karel Panika – psycholog veřejného strachu.
Bc. Adam Bezrám – specialista na „odstraňování škodlivých rámců“.
Mgr. Jana Rezilienční – školitelka odolnosti vůči pluralitě.
Ing. Viktor Signál – analytik „podezřelých trendů“.
PhDr. Lenka Historická – kurátorka jediné správné paměti.
JUDr. Ondřej Výklad – autor metodik, co se ještě smí říct.
Mgr. David Koordinátor – styčný důstojník bez uniformy.
Bc. Alena Ochranná – aktivistka za ochranu společnosti před společností.
Ing. Petr Monitoring – sběratel dat o náladách obyvatel.
Doc. Michal Konsenzus – hlasatel jednoty místo debaty.
Mgr. Radek Diskrétní – ten, kdo vždy doporučí neveřejný postup.
Společné mají jedno: nepíšou zvací dopis inkoustem, ale power-pointem. Nepodepisují se jménem, ale funkcí. A místo tanků zvou metodiky. V roce 1968 se ptalo: Kdo to podepsal? V roce 2026 by se mělo ptát: Kdo to navrhl, kdo to schválil a kdo to považoval za „odpovědnou politiku“? Protože hybridní invaze má jednu zvláštnost: proběhne jen tehdy, když ji domácí elita považuje za menší zlo než vlastní občany. A to už dějiny dobře znají.
Čtete na podobné téma: