Jak by měly vypadat obhajoby diplomových prací v éře AI?

Dnes připomínají spíše rituál než odbornou disputaci: student přednese pár slidů, komise ho nechá shrnout to, co už si přečetla, položí jednu až tři otázky, formálně to uzavře. Obhajoba často není ověřením odbornosti — ale spíš potvrzením, že student „práci fakt napsal“. Jenže v éře, kdy AI zvládne napsat práci místo něj, se toto stává absurdním. Obhajoby se musí změnit. A mohou se změnit velmi zajímavě.

1. Obhajoba by se přeměnila na rozhovor o rozhodování, ne o textu

Dnes se často ptáme:

• „Co je hlavním cílem práce?“

• „Z jakých zdrojů jste čerpal?“

• „Jaké metody jste použil?“

V AI-posudkovém modelu by se ptalo úplně jinak:

✅ „Proč jste AI výstupu nevěřil?“ ✅ „Kde přesně jste identifikoval metodickou chybu?“ ✅ „Které tvrzení jste musel nejvíce ověřit?“ ✅ „Co v textu bylo nejvíce zavádějící — a proč?“ ✅ „Jaké zdroje jste použil k vyvrácení AI argumentu?“

Student by tak neobhajoval, že něco napsal, ale že něčemu rozumí. A to je obrovský rozdíl.

2. Místo prezentace by student měl předvést: AI audit

Představte si, že student začne obhajobu tímto: „Zde je konkrétní odstavec AI. Zde jsou tři chyby. Tady je analýza, proč k nim došlo. A tady je moje opravená verze.“

Komise okamžitě vidí: schopnost kriticky myslet, práci s daty, pochopení tématu, odborný úsudek, metodický přístup. To je nesrovnatelně větší výpověď o jeho schopnostech než současný systém.

3. Obhajoba by byla dynamická — komise by mohla generovat nové dotazy v reálném čase

Komise by dostala do ruky stejný AI model a mohla by říct: „Teď vám vygenerujeme alternativní argument od AI. Můžete jej zkritizovat? Vysvětlit, proč je nebo není validní?“ Tím se z obhajoby stává živá intelektuální debata, ne papírové předčítání. Student se musí orientovat v obsahu, ne v textu, který napsal.

4. Zavádí se nový typ zkoušky: schopnost odlišit pravdu od syntetické pravděpodobnosti

AI netvrdí pravdu. AI generuje to, co vypadá pravděpodobně. Student musí: detekovat halucinace, rozpoznat pseudo-logické argumenty, identifikovat „akademicky znějící nesmysly“, ověřit relevantnost a aktualitu zdrojů. Stává se z něj auditor, editor, analytik. Je to nový typ akademické gramotnosti — a velmi potřebný.

5. Komise získává úplně jinou roli: není soudce, ale sparring partner

Dnes komise posuzuje: rozsah, formu, styl, formální požadavky. V AI éře by posuzovala:

✅ schopnost myslet, ✅ schopnost systémově uvažovat, ✅ schopnost kriticky ověřovat informace, ✅ schopnost argumentovat, ✅ schopnost reálně pracovat s daty.

Komise by tak přestala hrát roli „zápisníka formálních kritérií“ — a stala by se tréninkovým partnerem akademického myšlení.

6. Obhajoby by byly spravedlivější

Dnes záleží na: literárním talentu studenta, formálních schopnostech, šikovnosti při parafrázování. To vede k obrovským rozdílům mezi studenty. V AI modelu by se hodnotilo:

✅ kdo rozumí, ✅ kdo dovede vyhodnotit, ✅ kdo dovede kriticky přemýšlet, ✅ kdo se umí postavit algoritmickému argumentu.

To je férové. To je měřitelné. To je budoucnost.

7. Obhajoba se může změnit ještě v jednu věc: společenský kompas

AI umí generovat řešení. Ale neumí posoudit jejich etické, ekonomické nebo sociální důsledky. Student musí ukázat: Co by AI návrh udělal v praxi? Komu by pomohl a komu uškodil? Kde by bylo riziko zneužití? Jaká jsou etická hlediska? Jaká jsou rizika pro demokracii, bezpečnost či ekonomiku?

Toto je přesně typ kvalifikace, který bude mít cenu na pracovním trhu i ve společnosti. Závěr: obhajoba diplomky v éře AI je konečně skutečná obhajoba, ne rituál. Namísto prezentace toho, co napsala AI, bude student: identifikovat chyby, vysvětlovat metodologii, obhajovat své kritické závěry, diskutovat s komisí, vyvracet syntetické argumenty, dokazovat porozumění problému. To je skutečný intelekt. To je skutečné akademické myšlení. To je budoucnost vzdělávání. A to je mnohem náročnější než cokoliv, co studenti dělají dnes.