Imposter syndrom. Tichý sabotér našich úspěchů Ψ Marek Horňanský
Syndrom podvodníka. Proč si úspěšní lidé nevěří ?
„Nezasloužím si tu být. Moje úspěchy jsou jen šťastná náhoda ...“ Pokud jste se někdy přistihli při podobných myšlenkách, možná znáte pocit, který odborníci nazývají imposter syndrom. Tento nenápadný psychologický fenomén dokáže podkopat sebevědomí i těch nejkompetentnějších lidí. V tichosti nás přesvědčuje, že nejsme dost dobří, že naše výsledky nejsou skutečné. A přitom právě on může brzdit náš růst a spokojenost. V uvedeném článku se pohledem psychologa Mareka Horňanského podíváme na to, proč tento syndrom vzniká, jak se projevuje a jakými cestami jej můžeme překonat. Nabídnu vám nejen odborné poznatky, ale i praktické tipy, které vám pomohou znovu získat jistotu ve vlastní schopnosti.
Impostor syndrom je fenomén, který v dnešní době postihuje stále více lidí napříč věkovými kategoriemi a profesními oblastmi. Ačkoli se může zdát, že se týká pouze vysoce úspěšných jedinců, pravdou je, že se s ním potýkají studenti, mladí profesionálové, rodiče i lidé v pokročilejším věku. Tento psychologický stav je charakterizován pocity, že vlastní úspěchy nejsou zasloužené, že jsme „podvodníci“, kteří jen náhodou uspěli, a že brzy budou odhaleni. Přitom často ignorujeme vlastní schopnosti a tvrdou práci, která nás tam, kde jsme, skutečně dovedla.
V psychologické praxi se s impostor syndromem setkávám velmi často. Z praxe spomenu klientku, mladou ženu, která právě nastoupila do nové manažerské pozice. Přestože měla vynikající reference a byla odborně zcela kompetentní, neustále se trápila myšlenkami, že není dost dobrá, že ostatní si myslí, že je podvodnice, a že její úspěch je jen výsledkem štěstí. Tyto pocity ji paralyzovaly natolik, že začala pochybovat o svých rozhodnutích a vztazích na pracovišti. Během terapií jsme společně pracovali na rozpoznání a přehodnocení těchto negativních myšlenkových vzorců, a postupně se jí dařilo získávat jistotu a sebevědomí.
Impostor syndrom není diagnóza. Je to vážný problém, který může výrazně ovlivnit kvalitu života, pracovní výkon i osobní spokojenost. V tomto článku se podíváme na jeho příznaky, příčiny i možnosti, jak s ním efektivně bojovat. A to jak sami doma, tak s pomocí odborníka. Chcete-li pochopit, proč se cítíte tak často jako „podvodník“ ve vlastním životě, a najít cestu ven z této pasti, čtěte dál.
Impostor syndrom podvodníka poprvé podrobně popsala psycholožka Pauline Clance v 80. letech 20. století. Podle jejích pozorování lidé s tímto syndromem prožívají intenzivní pocit, že jejich úspěchy jsou nezasloužené, a obávají se, že budou odhaleni jako podvodníci. Tyto pocity vedou k úzkosti a maladaptivnímu chování – například k perfekcionismu, prokrastinaci nebo nadměrným přípravám na úkoly. Zpočátku se věřilo, že jde hlavně o problém úspěšných žen, ale další výzkumy ukázaly, že postihuje obě pohlaví, různé profese i kultury.
Jak se syndrom projevuje ? Úspěšný člověk dlouhodobě a opakovaně cítí, že jeho úspěch není výsledkem schopností, ale náhody či štěstí. Nepřiznává si talent, naopak se bojí, že jeho „neschopnost“ brzy vyjde najevo. Tento stav je častý u herců, psychologů, univerzitních profesorů, advokátů či podnikatelů. Typické jsou sklony k perfekcionismu, nadměrné kontrole detailů, obavy z chyb a někdy i vyhýbání se novým příležitostem. Paradoxně právě tato snaha „nebýt odhalen“ může vést k vysokému výkonu – ale za cenu vyčerpání.
Impostor syndrom má i praktické důsledky. Lidé s tímto nastavením často odmítají příležitosti, které by je posunuly dál. Zajímavý je rozdíl mezi pohlavími: výzkumy ukazují, že ženy se ucházejí o práci jen tehdy, když si jsou jisté, že splňují 100 % požadavků, zatímco mužům stačí pocit 60% jistoty. Tento fenomén souvisí s neschopností internalizovat vlastní úspěchy – tedy přijmout je jako výsledek vlastních schopností. Mnoho lidí i přes uznání od kolegů necítí vnitřní spokojenost. Myslí si, že nejsou tak inteligentní a talentovaní, jak si ostatní myslí. Vnímají se jako „podvodníci, které potkalo štěstí“.
Proč se imposter syndrom rozvíjí ? Odborníci se shodují, že kořeny mohou sahat do dětství. U některých dětí chyběla pozornost nebo ocenění, jiné byly naopak nadměrně chválené. V prvním případě si dítě vytvoří pocit nedostatečnosti, ve druhém nerealistický obraz vlastní výjimečnosti, který se později střetne s realitou. Autoritářské rodičovství, nízká emocionální podpora a vysoké nároky na výkon mohou vést k tomu, že dítě podmiňuje svou hodnotu externím potvrzením. V dospělosti pak spochybňuje vlastní úspěchy a hledá neustálé ujištění.
Je důležité zdůraznit, že imposter syndrom není známkou slabosti ani nedostatku schopností. Naopak, často se objevuje u lidí, kteří jsou mimořádně kompetentní a ambiciózní. Problémem je, že vnitřní kritik dokáže zastínit realitu a proměnit úspěch ve zdroj stresu. Jak s tím pracovat? Prvním krokem je uvědomění: „To, co cítím, není fakt, ale pocit.“ Naučit se rozlišovat mezi realitou a vnitřním hlasem „podvodníka“ je základ. Pomáhá otevřený rozhovor – s kolegy, přáteli, odborníkem. Pochybnosti jsou přirozené, ale nemusejí řídit váš život. Úspěch si zasloužíte. Ne proto, že jste dokonalí, ale proto, že jste vytrvalí, schopní a lidsky autentičtí. A to je víc než dost ✅ Marek Horňanský psychológ Ψ bibliografia:
Russell J. Cambridge International AS & A Level Psychology Coursebook. UK Cambridge University Press, 2022. ISBN 1009152483
Nolen-Hoeksema S. Atkinson and Hilgard's Introduction to Psychology. UK Cengage Learning EMEA, 2014. ISBN 1408044102
Geiser J. Lehrbuch Allgemeine Psychologie. Outlook Verlag, 2024. ISBN 3368659308
