Frustrovaný dezolát

Dnes jsem se probudil silně frustrovaný. Fletňáci a jiné místní ptactvo začínají časně zrána vydávat své podivné zvuky a spolehlivě mě probudí. Po včerejším červeném víně značky Sauvignon z vinic kolem Adelaide jsem navíc nebyl úplně ve formě – tak se asi cítí dezolát. Po ranní sprše si na zahradě krátce zacvičím „vítání slunce“ a pak se snažím alespoň pět minut meditovat a soustředit se na dech, abych se spojil se svou skrytou hlubší podstatou. Vím, že svět kolem je jen mája, clona dezinformací zakrývající skutečnou metafyzickou podstatu bytí. Teprve tady začínám rozumět Foltýnovi a jemu podobným – a v duchu se mu omlouvám. Svět je dezinformace, to ví každý opravdový jogín.

Snídám raději uvnitř domu, protože venku na zahradě vždy přilétne nějaký drobný hmyz a způsobí mi svědivé bodnutí. Jsou to malé potvůrky, které ani nevidíte – prostě přiletí a bodnou. Dokonce bych pro ně neváhal použít slovo svině. Malé bodavé svině. Tady se s Foltýnem přece jen trochu rozcházím.

Frustrace se často dostavuje i při řízení. Jízda vlevo se dá praxí odbourat, ale vyžaduje to trpělivost. Zpočátku mám za volantem pocit, jako by ve mně zápasily dva světy: člověk vycvičený v armádě Varšavské smlouvy a člen výboru NATO. Surrealismus jako od Salvadora Dalího. Chcete jet doleva, ale musíte doprava, a zase obráceně. To je na hlavu.

A pak to moře – teplé, průzračné a pořád ty vlny. Z dálky vypadá jako rybník v jižních Čechách, ale jakmile do něj vstoupíte, zjistíte, že chutná slaně. Jedna z mnoha dezinformací, kterým tu čelím. Moje frustrace pramení i z neustálých teplých dnů, všudypřítomné zeleně a rozkvetlých stromů s barevnými květy. Teď v zimě, kdy by se mělo lyžovat a sáňkovat, je tu třicet stupňů ve stínu.

Naprosto bizarní je způsob slavení Vánoc – na pláži, při koupání a opalování. Kombinace horkého letního počasí a všudypřítomné vánoční výzdoby by z každého odvážného paramilitantního prodejce dronů udělala během chvíle dezoláta. A ti všudypřítomní surfaři.

Až tady jsem definitivně pochopil, že jsem docela typický frustrovaný dezolát, který většinu dne podléhá dezinformacím. Navíc nepracuji, pobírám důchod a doma čerpám bezplatnou lékařskou péči. Nedivím se, že jsem mnoha mladým a produktivním trnem v oku. Jsem si však vědom své společenské odpovědnosti vůči mladým i jinak smýšlejícím a snažím se s tím pracovat. Meditace a snaha o propojení s hlubší podstatou jsou jen jedním z opatření. Nechci však zůstat jen u toho – mám velké plány. Zatím píšu a maluji, abych svou frustraci zpracoval kreativně.

Říkám si ale: co já? Meditacemi, životosprávou a uměleckou činností tomu ještě dokážu čelit. Ale co prezident – jak ten musí být frustrovaný s tím Turkem. A co teprve představitelé opozice, kteří to s námi všemi mysleli tak dobře, a teď se setkávají s kritikou, nepochopením a všudypřítomnou hrozbou auditů. Když to zvládnou oni, zvládnu to i já.

Beru si ručník a plavky a jdu si zaplavat do korálového moře, které se tváří jako jihočeský rybník, ale je přitom slané. Nějaká bodavá svině kolem mě prolétla, ale tentokrát jsem ji včas odehnal.