Finsko: Päivi Räsänenová míří k Nejvyššímu soudu

Tedy: vyjádřila názor. Proto musela v uplynulých šesti letech podstoupit policejní vyšetřování, dvakrát byla honěna po soudech a ačkoli je z občanského hlediska úctyhodným a bezúhonným člověkem, prokuratura ve službách progresivistické ideologie ji považuje za zločince. Podle ní se dopustila podněcování k nenávisti. Vůči homosexuálům, potažmo komunitě LGBT (patrně tam těch písmen patří víc).

Než si řekneme, jak se něčeho takového může člověk ve Finsku dopustit, připomeňme, že P. Räsänenová je poslankyní tamního parlamentu, působí ve frakci křesťanských demokratů a v minulosti zastávala post ministryně vnitra. Vedle toho je také praktikující členkou Finské evangelické luteránské církve. S tou si ovšem ne ve všem rozumí. Její trestní anabáze začala v roce 2019, kdy se negativně vyjádřila k podpoře své církve tehdejšímu ročníku Pochodu hrdosti. Na sociálních sítích upozornila, s odkazem na konkrétní biblický oddíl, že homosexuální intimita je s křesťanskou vírou neslučitelná, náboženskými termíny řečeno jde o ohavnost a hřích. Komunita LGBT ji udala a vyšetřovací lavina se spustila. Následné obvinění se týkalo také toho, co napsala v roce 2004 v brožuře „Jako muže a ženu je stvořil“. Vydal ji luterský biskup Juhana Pohjola, který je stíhán spolu s ní. Třetím bodem obžaloby byla její vyjádření na homosexuální téma v jedné rozhlasové diskusi na sklonku roku 2019. Toto obvinění bylo posléze staženo.

Je absurdní, že v 21. století, v demokratické svobodné společnosti a v právním státě, může být jedinec stíhán za to, že veřejně prezentuje své křesťanské přesvědčení. Založené na učení Bible. Absurdní ano, ale ne nemožné. Vlastně je to obludné, protože nemůže-li se věřící otevřeně a bez obav ze stíhání hlásit k tomu, co říká Bible, pak o tom, že taková společnost je svobodná, lze mít vážné pochybnosti.

Dvakrát osvobozeni

Nadějné v této kauze je, že P. Räsänenová i biskup Pohjola byli dvakrát justicí osvobozeni. Nejprve v březnu 2022 soudem první instance. Stejný verdikt vynesl i soud odvolací v listopadu 2023. Nicméně sveřepá státní žaloba trvá na svém a odvolala se k Nejvyššímu soudu. Ten stanovil projednání případu na letošního 30. října. Ačkoli P. Räsänenová věří, že i do třetice budou oba očištěni, pro případ, že by tomu tak nebylo, je připravena předložit celou věc Evropskému soudu pro lidská práva. Celý tento, z mého pohledu ve své podstatě šílený proces, sama považuje za test svobody projevu a práva na náboženské vyjádření. Protože v případě potvrzení osvobozujícího rozsudku by to mohlo posílit ochranu práv jednotlivců vyjadřovat své náboženské názory bez obav z trestního stíhání. Za sebe dodám: a naopak. Případ P. Räsänenové tedy představuje zásadní moment v debatě o rovnováze mezi ochranou práv menšin a svobodou náboženského vyjádření v demokratické společnosti.

●

V souvislosti s touto kauzou se sotva zbavíme dojmu, že aktivisté LGBT se snaží být v rámci uplatňování svých „práv“ jaksi rovnější. Občanská práva máme ze zákona všichni stejná, ale je tu ještě jeden aspekt věci. Na webu Christian Post o něm psal 4. září Alex McFarland, křesťanský autor, moderátor a analytik náboženství. Jde o tři omyly, kterých se dopouštějí aktivisté LGBT a jejich sympatizanti.

Tři omyly

(1) Není to tak, že za všech okolností platí, že „každý máme svou pravdu“. Ano, soudobá kultura hlásá: „Dělej si, co chceš.“ Ovšem ne vše je otázkou subjektivní preference. Například potřeba pít, jíst a dýchat (voda, strava, vzduch). To platí pro každého, bez ohledu na individuální názory či identitu. Bez toho, ať už jsem kýmkoli, zemřu. Jistěže některé věci v životě jsou otázkou naší preference. Ale ne všechny. Z toho lze dovodit, že i v morálních či společenských záležitostech mohou existovat, a tedy existují, principy platné univerzálně.

(2) A. McFarland oponuje tezi, že nesouhlas s alternativními životními styly nutně pramení ze strachu či nenávisti. Naopak: může být založen na racionální snaze o nalezení pravdy a úsilí zaměřeném na dobro společnosti. Upozorňuje, že vědecké, psychologické, sociologické nebo teologické argumenty mohou podporovat odlišný názor, aniž by byly „nenávistné“.

(3) Je nesprávné, pakliže LGBT aktivisté trvají na tom, aby byly názory proti jejich ideologii právně potlačovány, zákonem zakazovány, potažmo stíhány. Něco takového nesmí mít v ústavním systému právní podporu. Ústava chrání základní, neměnná práva všech lidí, včetně práva vyjadřovat odlišné názory; a stát tedy nemůže potlačovat legálně chráněné názory jen proto, že se někomu nelíbí.

Tím jsme se dostali zpět k P. Räsänenové. Její, na Bibli založené názory týkající se homosexuálních praktik, se příslušníkům této komunity nelíbí – na to mají bezpochyby plné právo. Ovšem v rámci svobodné otevřené debaty. Jaká je ale skutečnost? Oponentní názor P. Räsänenové je kriminalizován, ona sama má za sebou policejní výslechy, dvoje soudní líčení (s osvobozujícím verdiktem!) a čeká ji stání před Nejvyšším soudem. Tak má vypadat rovnost názorů? Témata jako odlišný pohled na homosexuální intimitu (např. křesťanský versus sekulární) patří do diskusních fór, nikoli policejních vyšetřoven či soudních síní. Existují země, kde je homosexualita trestně stíhaná, nejnověji se k nim přidala na začátku tohoto měsíce africká Burkina Faso. To je jedna, v civilizovaném světě absolutně nepřijatelná krajnost. Tou druhou je to, co se děje ve Finsku v kauze poslankyně Räsänenové a biskupa Pohjoly. Odmítnout je zapotřebí oba extrémy.