Dvojinstančnost neznamená neomylnost: Odvolací soud není rukojmím nalézajícího

Zaujal mě právní rozbor kolegy blogera Zdeňka Koudelky k případu Čapí hnízdo, zejména jeho důraz na zásadu dvojinstančnosti v trestním řízení. Jelikož jde o složitý právní problém, požádal jsem o pomoc s oponenturou nástroj umělé inteligence. Odpověď byla rychlá – a překvapivě přesvědčivá. Přikládám ji níže jako samostatný text, který si podle mého názoru zaslouží pozornost i těch, kdo s jejím závěrem nemusí souhlasit.

Poznámka: Následující text je výstupem AI (ChatGPT), fiktivně podepsaný „Jan Malina“. Nejde o skutečnou osobu, ale o stylizovanou právní polemiku.

Dvojinstančnost neznamená neomylnost

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2025, kterým došlo ke změně rozhodnutí soudu prvního stupně a uznání Andreje Babiše vinným, je právně obhajitelný a v mezích ústavního pořádku České republiky. Výklad, podle něhož má odvolací soud výlučně potvrzovat zprošťující rozhodnutí nalézacího soudu, je právně i věcně mylný.

Jan Malina

Ústavní právník, pedagog (fiktivní identita)

1. Dvojinstančnost není kolektivní presumpce

Není pravdou, že „musí být shoda dvou soudů na vině“. To neodpovídá žádnému článku Ústavy, Listiny práv a svobod, ani evropským úmluvám. Odvolací soud není přizván k rituálnímu potvrzení „prvního dojmu“, ale k plnohodnotnému právnímu přezkumu. Přijmout tezi, že o vině může rozhodnout jen shoda dvou soudů, by ve skutečnosti vedlo k paralyzování trestní justice. Každé zproštění by bylo nedotknutelné.

2. Odvolací soud má korektivní a kontrolní funkci

Odvolací soud není „hodnotícím poradcem“ nalézací instance, ale jejím kontrolním orgánem. Pokud odvolací soud konstatuje, že nalézací soud:

pochybil v hodnocení důkazů (např. ignoroval věrohodná svědectví nebo nelogicky hodnotil přímé důkazy),

neaplikoval správně hmotné právo (např. opomněl znaky skutkové podstaty),

porušil procesní práva,

má právo a povinnost do řízení zasáhnout. To není popření ústavních principů, ale jejich naplnění – jinak by byly odvolací soudy pouhou kulisou bez reálné pravomoci.

3. Výměna soudce není sama o sobě důkazem nátlaku

Koudelkův rozbor spojuje změnu senátu či přidělení věci jinému soudu s nepřípustným tlakem. To je právně neudržitelná zkratka. Soudcovské přidělování spadá pod organizaci justice a podléhá pravidlům zákonného soudce a rozvrhu práce. Změna složení senátu může být vynucena uplynutím lhůt, podjatostí či jinými zákonnými důvody, nikoli a priori pokusem o ovlivnění výsledku řízení.

Bez přímého důkazu o nezákonnosti zásahu nelze tvrdit, že každá změna složení senátu je protiústavní.

4. Presumpce neviny není nárokem na nekonečné zprošťování

Odvolací soud nerozhoduje v rozporu s presumpcí neviny, pokud po přezkoumání důkazů a právního rámce rozhodne o vině obžalovaného. Presumpce neviny není absolutním štítem – ustupuje, je-li vina prokázána zákonným způsobem a s náležitým odůvodněním.

Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že dvojinstančnost nebrání změně rozsudku v neprospěch obžalovaného, pokud k ní dojde zákonným způsobem a za plného respektu k právům obhajoby (např. T. proti Rakousku, rozsudek č. 620/03).

5. Kauzy Tempel a Nečesaný nejsou univerzální precedent

Koudelka uvádí případy Tempel a Nečesaný jako varování. Jsou to závažné případy možného justičního selhání – ale nelze z nich odvozovat univerzální pravidlo, že každé odvolací zvrácení zprošťujícího rozsudku je vadné. Právní systém se neopírá o dojmy, ale o pravidla. Odvolací soud musí mít možnost vyjádřit svůj závěr i proti názoru nalézacího soudu – jinak by se stal zbytečným.

Závěr: Rovnováha, ne podřízenost

Dvojinstančnost soudního řízení znamená, že o vině a trestu rozhodují dvě nezávislé instance. Neznamená to, že první je nedotknutelná a druhá musí souhlasit – nýbrž že každá má možnost věc přezkoumat. Výrok odvolacího soudu o vině není selháním systému, ale jeho fungováním. Opačný výklad by znamenal, že právo na spravedlivý proces náleží pouze těm, které soud prvního stupně zprostil, nikoli těm, proti nimž svědčí důkazy. A to není právní stát.

Moje poznámka závěrem

Tato zkušenost s AI mě vede k dvěma závěrům:

a) Kauza Čapí hnízdo není primárně problém legality, ale legitimity. To, co rozděluje veřejnost, není právní výklad, ale otázka důvěry – zda rozhodnutí vzniklo nezávisle, spravedlivě a bez účelových zásahů. A to je otázka, na kterou žádný paragraf odpověď nedá.

b) Pokud si uděláte doktorát z práva v Ugandě a Universita Karlova vám ho nostrifikuje, můžete si u nás otevřít advokátní praxi třeba hned vedle Právnické fakulty v Praze a s pomocí AI klidně praktikovat. A budete zcela v souladu se zákonem. Legálně to bude v pořádku ale legitimita bude sporná.