Donald Trump: První osmina mandátu

Bylo ale dosavadní Trumpovo vládnutí provázeno kaskádou úspěchů? Nebylo a ani být nemohlo, má-li platit, že pýcha (nedostatek pokory) předchází pád. Mimochodem tato moudrost je hodně starého data, pochází z Bible, ze starozákonní knihy Přísloví (16. kapitola). Kromě toho: žádná politika jako lidské dílo není nikde na světě stoprocentně úspěšná. Pokud jde o Trumpovu, můžeme se zastavit u protiimigrační agendy. V principu správná myšlenka, bohužel při realizaci provázená mnoha případy, v nichž bylo s vaničkou vylito i dítě. Zaznamenali jsme nemálo excesů, dlouhodobou detenci žadatelů o azyl (ne všichni imigranti jsou zločinci, část z nich přichází z režimů, kde byli pronásledováni nebo jim bezprostředně hrozilo), oddělování rodin a tedy traumatizování dětí, nedůvodnou byrokratickou šikanu, nespravedlivé zacházení s lidmi, kteří se ničeho nedopustili a tak podobně. Někteří jednotlivci, potažmo rodiny, si ponesou následky tvrdého zacházení do konce života. Toto vše je skvrnou na štítu dobře míněné politiky.

Záměrně se vyhnu Trumpově celní politice, protože jde o téma natolik obsažné, že by zasloužilo samostatný článek. Nemohu ale nezmínit prezidentovu posedlost anexionismem. Jeho rétorika týkající se připojení nejprve Grónska a poté Kanady ke Spojeným státům je něčím, co obsahem ani formou do mezinárodní politiky nepatří, natož mezi blízkými spojenci.

A co pozitiva? Jistě, oceňuji mj. jeho odstoupení od Pařížské klimatické dohody, uznání pouze dvou pohlaví a zákaz výuky genderové ideologie na základních školách, nebo vrácení předchozího názvu nejvyšší hoře USA - Mt. McKinley místo Denali. Naproti tomu jednostranné přejmenování Mexického zálivu na Americký považuji za krok nadbytečný. Je zajímavé, že když před časem klub amerického fotbalu Washington Redskins (Rudoši) změnil název na Washington Commanders (Velitelé), projevil s tím prezident hrubou nespokojenost. Je ale pravda, že důvod změny názvu byl u Trumpa jiný než u vedení washingtonského klubu.

Za největší pozitivum dosavadního Trumpova mandátu považuji vojensku podporu Izraele v jeho konfliktu s Íránem letos v červnu. Přímé angažmá americký sil v operacích proti jaderným zařízením teheránského režimu zaslouží vysoké ocenění. A také „probuzení“ evropských spojenců: jasné sdělení, že se musí o svoji obranu postarat především oni sami. Naproti tomu rozpaky vyvolává Trumpovo příměří s húthijskými teroristy, které sice na nějaký čas přerušilo jejich pirátské útoky na obchodní lodě v Rudém moři, aby ale po dvou měsících potopili plavidla Magic Seas a Eternity C. Stejně tak můžeme trpce konstatovat, že navzdory silným vyjádřením amerického prezidenta o nastolení míru ruská agrese na Ukrajině pokračuje a izraelská rukojmí jsou stále držena palestinskými teroristy v barbarských podmínkách v Pásmu Gazy.

Při hodnocení Trumpova prvního půl roku v Bílém domě je nutné vzít do úvahy i jeho charakterové vlastnosti jako člověka. Slušně vyjádřeno pan prezident se umí velice dobře prodat, je mistrem v sebechvále, králem sebepropagace. O to menší problém má s ponížením a zesměšněním kohokoliv, s nímž názorově nesouzní. Vzpomeňme urážlivé výpady proti předchozímu prezidentu Bidenovi. Ospalý, pomalý, křivácký, děsivý Joe, nejhorší prezident v amerických dějinách. Má toto šéf Bílého domu, tedy vítěz nad Bidenem, zapotřebí? Má se takto chovat někdo, kdo si sám nárokuje respekt a úctu?

Zatím vrcholem v tomto znevažování bylo 21. července sdílení videoklipu na síti Truth Social, na němž v Oválné pracovně vedle sebe sedí Trump a Obama, načež přijdou agenti FBI, Obamu zatknou, na zemi mu nasadí pouta a exprezident skončí v oranžovém mundúru za mřížemi. Něco takového není dobré ani jako vtip. Bez ohledu na to, že jde o produkt umělé inteligence. Je to trapné, ubohé, nevkusné. Projev morálního cynismu. Vytváří se tu lživý narativ, že Obama je zločinec. Když se něčím takovým baví lidé na (a)sociálních sítích, budiž. Že se ale k něčemu takovému sníží americký prezident? To je hodně velká deziluze. Kam až může klesnout politická kultura?

Je mi z toho smutno. Jako celoživotní přítel Spojených států chovám elementární úctu ke všem jejich prezidentům, nejen osobnostem jako - namátkou - George Washington, Abraham Lincoln, JFK, Ronald Reagan, George H. W. Bush. Považuji to za samozřejmé, třebaže ne se vším jsem v politice některých z nich souhlasil. A pak přijde jeden z nich a hrubým způsobem jemu nemilé zneváží. Když budu parafrázovat hlášku z jednoho populárního českého filmu: Nová doba, prezident USA dehonestuje své předchůdce. Jak by se líbilo jemu, kdyby ho některý nástupce takto zesměšňoval? A že by se důvody našly… Je to ale hodno váženého úřadu amerického prezidenta?

Jak tedy uplynulých šest měsíců hodnotit? Upřímně: se smíšenými pocity. Ne vše si zaslouží záporné znaménko. A ne vždy se vzletné proklamace kryly s reálnými činy.