Vztahy Izrael – Palestinskoarabská autonomie: Ekonomický pohled

Pro ně to znamená ztrátu zásadně lepšího živobytí, neboť, jak uvidíme níže, v Izraeli si vydělají podstatně více šekelů než doma v Palestinskoarabské autonomii (PA). Hovoříme-li o šekelech, přesněji nových izraelských šekelech (NIS), pak je zapotřebí říci, že PA nemá vlastní měnu, ale dominantní je NIS; kromě toho se používá jordánský dinár a americký dolar. Důvod, proč izraelské úřady drasticky omezily vydávání povolení Arabům z Judeje a Samaří (Předjordánsko), je po 7. říjnu zřejmý: bezpečnostní obavy. Po tom, co se při masakru dělo, a vzhledem k tomu, že se do něj zapojili i civilisté z Pásma Gazy, je maximální ostražitost příkazem dne. Izraelci nemají proč palestinským Arabům důvěřovat, čímž nemá být řečeno, že co palestinský Arab, to terorista. Pravdou ovšem je, že i z gastarbeiterů, ať už s pracovním povolením, nebo bez něj, se nejednou teroristé vyklubali. Samozřejmě, že kvůli nim, a především kvůli bestiálnímu počínání Hamásu, jsou postiženi i ti Arabové, kterým jde pouze o práci a terorismus odmítají. Poděkovat mohou svým zfanatizovaným soukmenovcům.

Čísla

Před válkou vyvolanou agresí ze 7. října pracovalo v Izraeli asi 100 tisíc Arabů z Judeje a Samaří. Dalších 40 tisíc jich bylo zaměstnáno v izraelských komunitách a průmyslových zónách v Judeji a Samaří. Po válce se tyto počty dramaticky snížily. Povolení pracovat v Izraeli (tj. uvnitř zelené linie z roku 1949) dostává každý měsíc asi 7 tisíc Arabů; v izraelských podnicích v Judeji a Samaří jich je zaměstnáno okolo 9 tisíc. Markantní je dopad pracovních omezení ve stavebnictví. Podle údajů civilní správy izraelského ministerstva obrany, která má v gesci civilním záležitosti v Judeji a Samaří, 90 procent palestinských Arabů pracovalo před válkou ve stavebnictví. Podle dat poskytnutých v lednu 2024 izraelským ministerstvem financí tvořily před 7. říjnem 2023 Arabové z Judeje a Samaří v izraelském stavebnictví 29 procent pracovní síly.

Asi každého prakticky uvažujícího člověka, dá-li stranou politiku, zajímá, kolik si palestinští Arabové pracující v Izraeli ve stavebnictví měsíčně vydělají, jistěže ve srovnání s tím, kdyby byli zaměstnáni doma. Pokud jde o platy v PA, údaje se dost podstatně liší, nicméně podle dostupných informací si doma přijdou dle vyšší varianty na 3,1 tis. NIS (19,5 tis. CZK). Naproti tomu v Izraeli je minimální mzda stanovena na 6,247 tis. NIS (39,4 tis. CZK), ovšem kvalifikovaný stavební dělník může počítat se mzdou 8 tisíc NIS (50,5 tis. CZK) i vyšší. Už z toho je zřejmé, že kdyby pohlaváři palestinských Arabů preferovali přátelskou koexistenci s Izraelem, bylo by to pro nemalé množství obyvatel PA včetně jejich rodin finančně velice přínosné. Bohužel si vybrali jinou politiku.

Začarovaný kruh

Neblahá ekonomická situace, za kterou může primárně politika palestinskoarabského vedení, ať už v Předjordánsku, a o to víc v Pásmu Gazy, nutí mnoho Arabů riskovat a vstupovat do Izraele nelegálně. Podle odhadů se počet těchto lidí po 7. říjnu zdvojnásobil; nyní jich je měsíčně kolem 40 tisíc. Pracují načerno, placeni jsou v hotovosti (sotva si mohu nárokovat vyšší než minimální mzdu, možná ani tu ne) a samozřejmě postrádají jakoukoli pracovněprávní ochranu. Pořád je to ale pro ně finančně výhodnější, než kdyby zůstali doma. Jeden takový pracovník anonymně přiznal, že za poslední dva roky vstoupil ilegálně do Izraele sedmkrát. S příjmem, který tam dostal, může uživit rodinu a další příbuzné, kteří pracují pro PA. Ta jim kvůli vlastním finančním problémům snížila platy (ovšem ještě donedávna, možná i stále, měla peníze na to, aby vyplácela nemalé částky uvězněným teroristům a rodinám eliminovaných zločinců). Tento člověk prozradil, že pobýval v Izraeli vždy dvacet dní v kuse, pak se na dva nebo tři měsíce vrátil a když se mu nahromadily dluhy, do Izraele vstoupil ilegálně znovu. Naposledy letos v březnu. „Pokud se situace zhorší a nebudu mít možnost přinést domů jídlo, pojedu zase. Člověk musí riskovat život, aby uživil rodinu,“ dodává. Je snad vina Izraele, že se dostal do takových poměrů? Neměla by PA méně politikařit, volat po vlastním nezávislém státě na úkor izraelské bezpečnosti a místo toho si hledět toho, aby její obyvatelé měli lepší život?

Dlužno ovšem dodat, že nedostatek arabských pracovníků má negativní vliv i v samotném Izraeli. V řadě oborů, ale zůstaňme u stavebnictví. Tomer Tzaliach, viceprezident profesního sdružení Israeli Contractors Association uvedl, že stavební průmysl se stále potýká s oživením. „Ve stavebnictví jsme ztratili 90 tisíc palestinskoarabských pracovníků. Za poslední dva roky přišlo přibližně 50 tisíc pracovníků ze zahraničí, zejména z Indie a Srí Lanky. To znamená, že nám stále chybí asi 40 tisíc pracovníků, abychom se vrátili na předválečnou úroveň.“ Dalším aspektem věci je, že i přes relativně vysoké mzdy, které palestinští Arabové v Izraeli dostávají, je jejich zaměstnávání stále mnohem levnější než v případě cizinců. Tzalich vysvětluje: „Zahraniční pracovníci nás jako podnikatele ve stavebnictví stojí dvakrát tolik než palestinští Arabové. Nemůžete je najmout přímo, musí to jít přes agentury práce, a ty si účtují vysoké poplatky. Musíte je dopravit letecky, složit záruky, zaplatit poplatky státu a zajistit v Izraeli ubytování, což u palestinských dělníků dělat nemusíme. Palestinský dělník nás stojí asi 700 NIS denně, zahraniční zhruba 1,5 tis. NIS.“

Toto téma je přirozeně obsáhlejší, ale pro základní pohled na jeden z mnoha aspektů vztahů mezi Izraelem a PA postačí. Ukazuje, že kdyby Arabové, nejen palestinští, od počátku akceptovali právo Židů na národní domovinu v jejich pravlasti a po vyhlášení Státu Izrael místo agrese přijali nabízenou ruku k míru a přátelské spolupráci, jak je k tomu vyzvala Deklarace nezávislosti, čekala by Blízkých východ docela jiná historie. Kdyby…

●

Volně s použitím webu The Times of Israel, odkaz:

https://www.timesofisrael.com/barred-from-working-in-israel-west-bank-palestinians-pay-a-price-for-gazas-war/