Deradikalizace Palestinců a pokání Izraelců

O nutnosti deradikalizace Palestinců

Ve svých minulých textech jsem se opakovaně zabýval nutností dlouhodobé deradikalizace Palestinců po ukončení války v Pásmu Gazy. Upozorňoval jsem na to, že ačkoliv hlavní část viny na současné situaci nese Izrael, tato deradikalizace bude zejména v zájmu budoucnosti palestinského národa nutná.

Přechod do mírového režimu po dvou letech utrpení bude po mnoho let naplněn připomínkami zločinů spáchaných IDF, které budou volat po pomstě. Tomuto volání bude nutné odolat. A bude to velice těžké. Zničené životní prostředí, zničené zdroje pitné vody, rozbořené univerzity, školy, mešity, sídliště srovnaná se zemí, vzpomínky na zavražděné děti, na bezskrupulózní bombardování, na umělé vyvolávání hladu a na mnoho dalšího, to vše budou zdroje nenávisti a touhy po pomstě.

Nadějí, jak tuto ničivou energii zkrotit, je využít ji k budování nového svobodného fungujícího a lidského Palestinského státu. Přitom pocit svobody bude základní podmínkou pro tvořivou činnost. Toto bude jedna z kvadratur kruhu, které bude nutné zvládnout. Směřovat Palestince k mírovému úsilí a současně jim v rámci budování jejich budoucího nezávislého mírumilovného státu poskytnout dostatečnou svobodu.

Pokud jde o izraelské zločiny, odpovědí by měla být spravedlnost a nikoliv pomsta. Ta pomalá, slepá a na obě nohy chromá spravedlnost. Protože nic lepšího nemáme. Cokoliv jiného vede jen k dalšímu utrpení nevinných lidí.

O nutnosti pokání Izraelců

Na jedné straně si jsme vědomi toho, že palestinská společnost bude muset projít deradikalizací. Ale co izraelská společnost. Ta je v pořádku?

Podle dostupných informací je stav izraelské společnosti doslova na pováženou. Zločinů, kterých se Izrael dopouštěl, si není vědoma a vypadá to tak, že si jejich existenci ani nebude ochotna připustit.

Většina demonstrací obyvatel Izraele za ukončení války nebyla vedená svědomím otřeseným izraelskými zločiny, ale jen kvůli návratu rukojmích. Vnímám to jako symptom zkaženosti obyvatel Izraele. Neschopnost soucitu s nevinnými lidmi masově vražděnými a týranými jejich armádou.

Vůbec netušíme, jak se bude vyvíjet stav izraelské společnosti po válce. Můžeme doufat, že se Izraelci z války probudí jako z noční můry a začnou chápat, co se stalo a co také oni sami způsobili.

Ale mnohem pravděpodobnější je, že namísto toho, aby pochopili, jak strašných zločinů se dopustili, budou se i nadále považovat za oběti, které se jen bránily. Jakým právem bychom v takovém případě požadovali deradikalizaci Palestinců?

Pokus o pochopení myšlení Izraelců

Sám pro sebe jsem při snaze pochopit postoje majority obyvatel Izraele dospěl k této analogii:

Myslím si, že jsou přesvědčeni, že budují bezpečnostní záruky pro Židy nejen v Izraeli, ale i po celém světě a že právě to je vede k asymetrickému vnímání hodnoty lidského života Žida a života člena národa, který je nepřítelem (izraelských) Židů.

Vzhledem k nastavenému cíli je tato asymetrie do jisté míry oprávněná. Stejně jako se matka musí starat v první řadě o své děti a teprve potom o cizí.

Ale tato asymetrie musí mít své meze. Podobně jako matka nemá právo vážně ublížit jinému dítěti jen proto, že není přátelské k jejímu, ani Izraelci nemají právo na nepřiměřenou odvetu na nevinných lidech jen proto, že patří k nepřátelskému národu.

Matka, která při ochraně svého dítěte nebere ohledy na zájmy jiných dětí, mu tím potenciálně připravuje velmi špatnou budoucnost. Ve svém dítěti podporuje pocity nadřazenosti a v ostatních dětech nenávist.

A kromě toho, až jednou dítě vyroste, bude to právě pocit jeho vlastní nadřazenosti, který mu zabrání být plnohodnotným dospělým člověkem.