Co je dovoleno Rusům, má být zapovězeno Ukrajincům

Problémy naší doby

Proruský církevní web Orthodox Christianity se 22. srpna pohoršil nad tím, že v ČR začala fungovat „Kaplanská mise pro pravoslavné Ukrajince v ČR“.

Lubomír Stejskal

Český bloger. Jeden z mnoha

19:02

Napište první komentář

Základní informaci přinesl web ČTK „České noviny“ 21. srpna. Kromě jiného uvádí, že „cílem je poskytovat duchovní podporu a sjednocovat všechny pravoslavné Ukrajince, především uprchlíky, a také odolávat nepřátelské propagandě“. Bohoslužby budou vykonávat duchovní Pravoslavné církve Ukrajiny, kteří mají všechny potřebné dokumenty a povolení. První shromáždění naplánovala mise na sobotu 23. srpna, místem byl brněnský evangelický sbor v Jílkově ulici v městské části Židenice. ČTK uvádí, že dle organizátorů mise působí v duchu tomosu Pravoslavné církve Ukrajiny (tj. dekretu o získání nezávislosti této církve - viz níže), na principech přátelské spolupráce, dialogu a inkluzivity a zároveň bude zachovávat otevřenost vůči ostatním konfesím.

https://www.ceskenoviny.cz/ukrinform/ukrajinsky/zprava.php?id=1342056&utm_source=chatgpt.com

Promoskevští pravoslavní publicisté to ovšem interpretují jinak. Ukrajinskou Kaplanskou misi prezentují tak, že „schizmatici*/ pronikli na kanonické území Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku“, čímž výše umíněný tomos**/ porušili.

*/ Jako schizmatici (rozkolníci) jsou označeni proto, že Ruská pravoslavná církev samostatnost Pravoslavné církve Ukrajiny neuznává.

**/ Tomos je dokument vydaný Ekumenickým pravoslavným patriarchou konstantinopolským Bartolomějem I. v lednu 2019, kterým byla potvrzena plná církevní samostatnost Pravoslavné církve Ukrajiny. V kontextu našeho tématu je základem pro legitimitu kaplanských misí této církve v zahraničí včetně ČR; potvrzuje právo vykonávat duchovní službu nezávisle na Moskvě.

https://orthochristian.com/172089.html

https://svazpn.cz/cz/news/86168-pcu-poruuje-tomos-a-vytv-crkevn-strukturu-v-r

Svaz pravoslavných novinářů na svém webu 21. srpna napsal: „Pravoslavná církev Ukrajiny podle tomosu, který jí udělil Ekumenický patriarcha Bartoloměj v roce 2019, nemá právo zakládat farnosti a církevní struktury mimo území Ukrajiny. Tomos výslovně stanoví, že zámořské farnosti Pravoslavné církve Ukrajiny jsou pod přímou jurisdikci Ekumenického patriarchátu.“ Dále web pravoslavných novinářů cituje z tomosu o autokefalitě (nezávislosti) Pravoslavné církve Ukrajiny: „Kyjev nemůže ustanovovat biskupy ani zakládat farnosti mimo území státu; ty již existující od nynějška podléhají, v souladu s řádem, Ekumenickému stolci, který má kanonické pravomoci v diaspoře, neboť jurisdikce této Církve je omezena na území krajinského státu.“ Novináři konstatují, že v České republice a na Slovensku působí autokefální (nezávislá) Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku, která je jedinou kanonicky uznanou pravoslavnou církví na tomto území. To znamená, že celé území ČR a SR je jejím výhradním kanonickým prostorem. Bez vědomí a souhlasu jejího nejvyššího představitele – metropolity – zde nemůže vznikat žádná jiná pravoslavná struktura.“

To je jeden úhel pohledu. Ten druhý: podle výpisu z českého obchodního rejstříku je Kaplanská mise pro pravoslavné Ukrajince v ČR z hlediska právní formy občanský spolek. Nejde tedy o církevní strukturu, např. farnost apod. Kaplanská mise fungující jako občanská organizace sloužící pravoslavným Ukrajincům u nás proto ustanovení tomosu o nezávislosti neporušuje, není z kanonického hlediska nelegitimní. Duchovní Pravoslavné církve Ukrajiny proto mohou spolek (Kaplanskou misi) podporovat, vést bohoslužby a poskytovat duchovní péči. Pokud nevyhlásí novou kanonickou farnost (na území ČR nebo SR), tomos neporuší, neboť ten se vztahuje na církevní, nikoli občanské struktury.

Afrika – dvojí metr?

S kritickým postojem promoskevských pravoslavných žurnalistů vůči Kaplanské misi určené pravoslavným Ukrajincům v ČR ostře kontrastuje jejich příznivá reakce na mnohem závažnější krok Ruské pravoslavné církve, k němuž došlo na konci roku 2021. Zde je nutné předeslat, že

Alexandrijský pravoslavný patriarchát (patriarchou je Theodoros II.), což je jedna z nezávislých církví východního pravoslaví (nezaměňovat s orientálním pravoslavím, kam patří jiná skupina církví) uznal samostatnost Pravoslavné církve Ukrajiny v listopadu 2019. Reakce Moskvy byla nekompromisní. Ruská pravoslavná církev okamžitě přerušila eucharistické společenství (rituál, pi němž věřící přijímají chléb a víno na Ježíšovu památku) s patriarchou Theodorem a hierarchií Alexandrijského patriarchátu. Uznání Pravoslavné církve Ukrajiny označila za zradu na pravoslavné jednotě. Nezůstalo ale jen u slov.

V prosinci 2021 oznámila Moskva vznik Patriarchálního exarchátu Ruské pravoslavné církve v Africe (exarchát – církevní území mimo hranice domácího patriarchátu). Ruská církev tím vstoupila na teritorium jiného nezávislého patriarchátu (alexandrijského), což je ovšem z pohledu závazných pravidel (kánonu) pravoslavného společenství nepřijatelné. Připomeňme, že Alexandrijský pravoslavný patriarchát zahrnuje území celého afrického kontinentu. Vedení patriarchátu krok Moskvy ostře odsoudilo, její angažmá považuje za rozvrácení jednoty afrického pravoslavného společenství. Podobně zareagoval i Ekumenický patriarchát v Konstantinopoli. Alexandrii vyjádřil podporu a založení ruské církevní struktury v Africe definoval jako otevřené narušení pravoslavného kanonického řádu. Jinak řečeno, jelikož je Afrika výlučným kanonickým územím Alexandrijského patriarchátu, zřízení ruského exarchátu nelze chápat jinak než jako nelegitimní akt.

Pro Alexandrijský patriarchát znamená tato situace oslabení jeho církevních struktur, ztrátu kontaktu s částí místních komunit a rozkol mezi věřícími, neboť část duchovenstva vstoupila do služeb ruského exarchátu. V Africe tak působí dvě konkurenční pravoslavné církve, což vede k otázce, která je ta pravá. Dochází k napětí mezi duchovními, rozdělení kostelů a misijních center a ke komplikacím v rámci spolupráce s místními úřady a ekumenickými organizacemi. Vedení Alexandrijského patriarchátu po právu zdůrazňuje, že misie v Africe má být duchovní službou, nikoli geopolitickou hrou. A právě tu Ruská pravoslavná církev pod záminkou vytvoření duchovního domova (pro ty duchovní a věřící, kteří nesouhlasí s uznáním nezávislé Pravoslavné církve Ukrajiny) předvádí. Pod vznešenými hesly nelze nevidět jasný zájem ruského režimu prostřednictvím církve (spojení trůnu a oltáře) rozšířit vliv daleko v cizině, všude tam, kde je to jen trochu možné.

Srovnání

Na těchto dvou případech vidíme licoměrnost prorusky orientovaných pravoslavných publicistů. Na jedné straně dští oheň a síru na Kaplanskou misi pro pravoslavné Ukrajince v ČR, ačkoli jde o občanský spolek - ano, s duchovním posláním, nicméně nejedná se o církevní strukturu na výlučném kanonickém území Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, na druhou stranu se staví vstřícně k brutálnímu zásahu Ruské pravoslavné církve (ustavení jejího exarchátu) na výlučném kanonickém teritoriu Alexandrijského pravoslavného patriarchátu. Přesně podle Ježíšových slov zapsaných v 7. kapitole Matoušova evengelia: „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Anebo jak to, že říkáš svému bratru: »Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka« - a hle, trám ve tvém vlastním oku!“

●