Budoucnost není někdy. Budoucnost je teď.
Aneb proč vyhraje ten,kdo přemýšlí jinak než včera
Když Petr Mára ve svém videu s typickou energií říká, že AI budoucnost nezačíná zítra, ale už dnes, možná to zní jako fráze. Ale není. Je to přesná diagnóza dnešní doby — a varování pro všechny, kdo si myslí, že mají ještě „čas se přizpůsobit“. Nemají. Umělá inteligence totiž není nový iPhone, který si koupíte, až budete mít chuť. Je to tektonický posun, který přetváří způsob práce, vzdělávání, podnikání i běžného života. A kdo čeká, že mu někdo dá návod, ten si už teď rezervuje místo na tribuně… místo na hřišti.
Petr Mára ve videu nezaplavuje diváky seznamy AI aplikací. A to je možná jeho největší síla. Neřeší, jaký plugin máš zapnout, ale jak se máš změnit ty.
„Největší rozdíl nebude mezi tím, kdo AI používá a kdo ne. Ale mezi tím, kdo chápe její logiku a kdo se jí bojí.“ (volně parafrázováno z videa)
Budoucnost nebude patřit nejrychlejším programátorům ani největším geekům. Bude patřit lidem, kteří dokážou kombinovat lidské a strojové schopnosti. Těm, kdo přestanou vnímat AI jako konkurenci a začnou ji vnímat jako partnera. Mára mluví o konceptu „druhého mozku“ — chytré digitální paměti, do které si člověk ukládá nejen informace, ale i své vlastní procesy, workflow, nápady, inspirace.
Proč je to zásadní? Protože AI je silná jen tehdy, když má na co navázat. Pokud člověk neví, co dělá a proč to dělá, AI mu nic nezachrání. Ale pokud máte jasně strukturovaný vlastní systém, AI ho dokáže zrychlit, zefektivnit a posunout. Další pointa videa je znepokojivě jednoduchá: Co lze automatizovat, bude automatizováno.
Rutinní úkoly mizí. Ne v horizontu let, ale měsíců. Lidé, kteří stále pracují stejně jako před pěti lety, se ocitají v rostoucím riziku ekonomické i společenské irelevance. AI přebírá rutinu. Člověk musí přebírat smysl. Zajímavé je, že Petr Mára nevyzývá k heroickému skoku do digitální propasti. Naopak: mluví o malých, praktických krocích, které může udělat každý:
začít si stavět vlastní „druhý mozek“ – poznámky, myšlenkové mapy, přehled procesů,
vyzkoušet pár AI nástrojů, ale s jasným cílem (ne jen pro wow efekt),
učit se rychle adaptovat, měnit pracovní návyky,
přijmout fakt, že změna je konstantou, ne krizí.
To nejzajímavější na celém videu není technologie. Je to postoj. Mára vlastně říká: „Nepřipravuj se na budoucnost tak, že čekáš na pravidla hry. Připrav se tak, že je budeš sám psát.“
V době, kdy se mění ekonomika, vzdělávání i pojetí práce, není luxus zůstat stát. Aktivní přístup není výhoda, je to přežití. AI se nezastaví, aby na nás počkala. Nepřizpůsobí se našim starým zvyklostem. Ale může být spojencem, pokud změníme způsob, jak přemýšlíme. Nejde o to mít nejmodernější nástroj. Jde o to mít nejotevřenější hlavu.
Kdo začne dnes — i malým krokem — má výhodu, kterou už za půl roku nepůjde dohnat. A možná právě v tom spočívá největší rozdíl mezi těmi, kdo „přežijí digitální tsunami“, a těmi, kdo se jím nechají spláchnout.