Antonín Zápotocký byl žena
Období komunismu v Československu je dodnes zahaleno tajemstvím. Přes veškerou snahu historiků, archivářů a institucí jako Paměť národa zůstávají některé kapitoly minulosti neotevřené – ne snad kvůli nedostatku dat, ale kvůli podvědomému strachu. Co když by některé pravdy byly příliš silné na to, abychom je unesli?
Vedle známých zločinů a poklesků, které se dnes probírají v médiích i akademii, existují i příběhy, které se neprobírají vůbec. Ne proto, že by nebyly zajímavé – ale protože narušují samotné základy našeho kolektivního vnímání. Jedním z nich je tvrzení, že jeden z našich dělnických prezidentů byl žena.
Ano, čtete správně. Pokud vás právě napadl Antonín Zápotocký, trefili jste hřebíček na hlavičku. Byl to on – totiž ona. A samotný fakt, že vás to vůbec napadlo, svědčí o tom, že tahle myšlenka se vznáší někde v našem kolektivním podvědomí. Možná se skrývá, ale tušíme ji. Jako energie – nemůže zmizet, jen se mění. Potenciální v kinetickou, a zase zpět. Ale její součet zůstává stejný. Platí zákon zachování energie. A možná i zákon zachování paměti.
Ale jak se stalo, že jsme zapomněli, že Antonín Zápotocký – náš druhý dělnický prezident – byla žena? Odpověď je jednoduchá: komunistická propaganda. Nejužší vedení strany tvořili machisté, kteří si mysleli, že „čudlíky mezi nohama“ jsou důkazem vyšší inteligence. Byli tak pevní ve svém přesvědčení, že by klidně zfalšovali dějiny, jen aby zakryli jakoukoli pochybnost o mužské dominanci. Kdyby byl ženou i Klement Gottwald, nejspíš by to utajili. Ale Gottwald byl muž. To víme.
Kde se ale vzalo to přesvědčení o nadřazenosti mužů? Historie přece nabízí mnoho příkladů, kdy ženy dokázaly víc než muži. Marie Curie-Skłodowská odhalila zákony radioaktivity a zachránila životy i členům komunistického politbyra. Sapfó – řecká básnířka – její verše se učíme dodnes. Alžběta I. proměnila Anglii v námořní velmoc. A pak samozřejmě Antonín Zápotocký – který byl ženou. Hrál na Hradě karty, jednou slíbil, že nebude měnová reforma, a druhý den byla. To víme. Ale že byl žena? To jsme zatlačili do podvědomí. A ženy jsou prý vrtkavé – to mají už od Evy. Proto to tajila.
Naštěstí dnes žijeme v osvícené době. Schopné ženy se už nemusí vydávat za muže, aby jejich intelekt a emocionalita mohly sloužit širšímu lidstvu. Vidíme je ve vedení firem, v politice, ve sportu. A je to tak správně. Statistiky sice stále ukazují, že ženy berou méně než muži na stejných pozicích, ale to je jen důsledek setrvačnosti komunistického myšlení. I to je forma energie – chvíli potenciální, chvíli kinetická – ale nikdy se neztratí.
Je načase, abychom ženám konečně přiznali plnohodnotné místo ve společnosti. A začněme třeba tím, že si znovu připomeneme – neboť jsme to nikdy úplně nezapomněli a vždy tušili – že Antonín Zápotocký byl žena.
A i když je to, že Antonín Zápotocký byl žena jasná dezinformace, a já tím pádem asi dezolát, je na tom, co píšu, něco pravdivého. Třeba to, že komunismus v Čechách má stále svou energii. Ti, kdo byli dřív kinetičtí komunisté a hýbali dějinami, se dnes transformovali do demokratických funkcí. A celkový součet energie zůstává stejný. Nebo to, že ženy mají stále nižší platy než muži. To jsou ty paradoxy, kdy dezinformace může být pravdivá – a informace dezinformací.
A na závěr naučení: Nevěřte všemu co se píše a povídá