Blogosvět.cz logoBlogosvět.cz logo

Zastavte hodiny, telefon ať nevyzvání

Šťavnatou kostí umlčte štěkání

Utište piana a s bubnem dunícím

Vyneste rakev, pokyňte truchlícím…

(W.H.Auden, "Pohřební Blues")

Těžko se hledají slova, která by dokázala definovat, co s odchodem královny Alžběty II. Británie ztratila. Novináři, komentátoři, státníci i veřejně známé osobnosti budou jistě v následujících dnech hovořit o přelomovém okamžiku v dějinách národa či budou vyzdvihovat přínos, kterým její vláda nepochybně byla pro novodobé království. Slova o velikosti mohou ale jen stěží vystihnout emoce, které v těchto chvílích prostupují britským národem, protože velikost nebyla to, co by alžbětinskou dobu charakterizovalo. Po většinu času, který královna strávila na trůně, běžné obyvatelstvo její přítomnost příliš nepociťovalo. Alžběta nebyla ctižádostivý panovník, nehnala se do záře reflektorů a projevy k veřejnosti si šetřila jen pro zvláštní či tradiční příležitosti a nikdy je nestočila ke své osobě. Před nedávnem jsem zde psal o důležitosti její role v moderní britské společnosti a o zásadním významu její přítomnosti v době radikálních proměn monarchie. Právě ona přítomnost byla tím, co její vládu činilo vskutku velkou a tím, co Británii umožnilo bez zjevné iluze samu sebe za Velkou považovat. Zatímco se země otřásala pod náporem změn, které přechod do nového věku přinášel, zatímco se učila pochopit samu sebe v kontextu nové reality, královna stála pevně za jejími zády, připravena ji podepřít, kdykoliv se začne hroutit. Ze své role učinila Alžběta roli apolitickou a po celé své panování fungovala jako záruka setrvačnosti v zemi, kterou politické turbulence zmítaly na všechny strany. Rozvážná královna byla konstantou britské identity, která zemi spojovala v dobách prosperity i krize, a přestože byla po většinu svého života tou nejsledovanější osobou v zemi, dokázala setrvat v pozadí.

A proto i její odchod je svým způsobem nehmatatelný. Bez ohledu na to, kolik prostoru dostane v médiích, kde se teď po nějakou dobu nebude mluvit o ničem jiném, smrt Alžběty není senzací. Přišla náhle, nótou z odlehlého Balmoralu, a zároveň je tak nějak v souladu s plynutím dnů. Narozdíl od smrti Diany, která národ do jisté míry smetla, je odchod Alžběty pro každého svým způsobem soukromou záležitostí, protože ačkoliv byla účastna na životě všech Britů, do každého se její přítomnost promítla jinak a každý k ní měl svůj vlastní vztah, který si po dobu jejího vlastního života třeba ani neuvědomoval. Literární kritik Seamus Perry napsal o tvorbě W.H. Audena, jehož báseň v úvodu textu cituji mimo jiné toto:

“Tu pravou nezměrnost lásky si často uvědomíme až její absencí…”

V tuto chvíli si Británie začíná uvědomovat nezměrnost lásky, kterou k ní její zesnulá panovnice po celý život chovala.

  • Sdílet: