Záškuby z Hradu
I když jsem momentálně trochu dál od Prahy, stále po očku sleduji, co se v mé rodné zemi děje. V dálce vidím nezřetelné záškuby z Hradu, které jako by chtěly nějak zasahovat do koaličního prohlášení Babišovy snad někdy vznikající vlády. Připadá mi to jako totální blbost, hovadina, kterou přičítám své neschopnosti správně číst signály vysílané z Prahy do Brisbane. Nelze se však divit – místo, kde se právě nacházím, je dolů a pak za roh, a signál tak nedorazí bez zkreslení, které mu cestou způsobí některé asijské totalitní režimy, přes něž musí nutně přeletět.
Odsud to vypadá, jako by si Hrad myslel, že máme prezidentský systém jako ve Francii nebo Turecku, a že si může prosadit třeba i zavedení politických školení v rámci teambuildingů mezinárodních firem. Až mě to zaráží, jak moc může dálka zkreslovat. Tak pomatený přece nikdo nemůže být – skoro 80 let po únoru 1948.
Jak se říká: sejde z očí, sejde z mysli – alespoň dočasně. I když se nutím sledovat vývoj, na pozadí mi stále běží ta nevyřešená otázka s tvarohem. Proč se tady nedá sehnat tvaroh, když je tu tolik krav a farem? Je možné se zeptat AI, ale té je to celkem jedno – tvaroh nikdy nejedla a nemá tak tu motivaci. Zkusil jsem to a dozvěděl se, že:
„V Austrálii není klasický český tvaroh běžně dostupný kvůli odlišným mlékárenským tradicím a technologii výroby. Místní produkty jako ‚cottage cheese‘ nebo ‚quark‘ se liší konzistencí i chutí.“
A pak následovalo plno dalších zemědělských a národohospodářských odborných detailů, které možná zveřejním na závěr svého pátrání jako konkurenční teorii. Ale vysvětlení AI – přes veškerý obdiv k jejím schopnostem – mi připadá dost povrchní. Kdyby měla ráda tvarohové buchty, určitě by se snažila víc.
Cottage cheese jsem zkusil. Je podobný tomu českému, který se dá koupit v Lidlu, ale svá specifika má. Je bělejší než ten, na který jsme zvyklí, lépe se roztírá na krajíc chleba. Taky jsem zjistil, že nůž, který použiji na roztírání tohoto mléčného produktu, se lépe umyje. Celkově bych ho hodnotil jako chuťově výraznější a tak nějak... australsky lepší. Možná je to jen důsledek euforie z pobytu tady. To se ale brzo změní a zase začnu toužit být svědkem zajímavých a hlubokomyslných diskusí našeho společenského života. Zde mi připadá společenská diskuse až tak nějak poklidná – až nudná. Ještě ho zkusím za čas a uvidím. Tvaroh to ale v žádném případě není.
Austrálie dnes není zemí, kde by převládala kultura Aboriginců. Země jim patřila, jejich nárok se uznává a stát jim vychází vstříc, ale většinu obyvatelstva dnes tvoří přistěhovalci nebo jejich potomci – z Evropy, včetně Čech, tedy ze zemí, které výrobu tvarohu znají. Pátrám tedy dál a mezitím se seznamuji s kulinářskými odlišnostmi přípravy mořských ryb a jehněčího masa, kterému jsem propadl.
Je mi jasné, že pro někoho, kdo to čte, může otázka záškubů Hradu připadat důležitější než absence tvarohu v místních obchodech. Ale zvažte: tvaroh bude stále tvaroh i za pět nebo deset let, zatímco záškuby Hradu budou za několik let už jen veselou vzpomínkou – podobnou příběhům z Haškových románů. Feldkurát Katz, Baloun, Pepek Vyskoč a tak.