Už máte svého ezo kouče?
O lidech, kteří prodávají návod na duši.
Asi za to může internet, že snad každá pátá žena přečte dvě knihy, projde po rozvodu vnitřní transformací a už se cítí být povolána k tomu, aby se titulovala označením kouč. Sociální sítě doslova překypují příspěvky, v nichž se nám stále snaží radit a dávat manuály na život. A mě pokaždé napadne - z jakého titulu?
Než si takový psycholog otevře vlastní poradnu, musí nejprve vystudovat vysokou školu, pak projít praxí, psychoterapeutickým výcvikem a někdy možná po 10 letech může sám začít pracovat s pacienty. A po celou dobu činnosti nad ním bdí odborná supervize. Samozřejmě i v tomto oboru se najdou lidé problémoví, stačí, když si vzpomenu na terapeutku, která ve volném čase natáčela porno. Ale můžeme si obecně říct, že je cesta k profesi psychologa trnitá.
A my tady dnes přitom máme celou armádu lidí bez jakékoliv odborné kvalifikace zasahujících druhým do soukromí. Ano, připouštím, některé k tomu vede dobrá víra pomáhat, bohužel nezačne právě ve školní lavici, u jiných pochopitelně lákavá představa manipulovat a u dalších finanční motivace. Když totiž uvážím, že někteří ezo kouči mají statisíce sledujících, můžeme si říct – asi to docela vynáší.
Naprosto rozumím tomu, proč je tolik nadšenců sleduje. Spousta z nich ve vnitřním zoufalství hledá blesková řešení. Někteří se bojí i chodit k psychologovi, protože v části naší společnosti se to stále považuje za stigma. Zkrátka těch bariér se staví dost a právě ezo kouči, co se nabízí na každém rohu, jsou nakonec nejdostupnější.
Bohužel v České republice neexistuje žádná regulace toho, kdo smí používat označení kouč. Nemusí skládat žádné zkoušky, prostě to o sobě jen prohlásí. Což ve finále považuji za nefér vůči těm, kteří nějakým tím odborným vzděláním prošli. Před časem jsem ostatně tady na blogu zveřejnila rozhovor s kvalifikovanou koučkou Lucií Moravčíkovou, kde o tom mluvíme. Chtělo by to asi zatlačit víc na zákonodárce, aby v tomto oboru udělali konečně trochu pořádek. Koučink může totiž opravdu pomáhat, ale musí se ho chopit lidé kompetentní a osobnostně vyzrálí.
Protože následky samozvaných koučů pozorujeme všude kolem sebe. Znám několik lidí, u nichž opravdu nadělali rozsáhlé škody. V jednom případě se dotyčný jedinec dozvěděl, že by opravdu neměl být vůči lidem tak submisivní a nějak s tím zatočit. Jenomže místo toho, aby začal budovat zdravé hranice a vztahy, začal kopat naprosto odpudivým způsobem kolem sebe. Dostal se do fáze, kdy druhé obviňuje ze svých chyb, napadá je a chová se tak, až se mu většina známých buď směje, nebo raději přejde na opačný chodník.
Kdyby se přitom dostal ke kvalitnímu psychologovi, ten by ho motivoval k tomu budovat sebevědomí a tvořit si přátelská pouta. Protože profesionální terapeut i kouč nedává přesné instrukce, ale inspiruje ke změně, podněcuje člověka, aby hledal sám v sobě ta správná řešení.
Ezo kouči bohužel ubližují také v případech, kdy jejich klienti nevyrostli v dobrém prostředí a hledají z toho v dospělosti východisko. Dostanou tím pádem obvykle radu, aby opustili a odpustili. To nerozporuju, každý si k tomu musí dojít, ale už jim jaksi ten „odborník“ zapomene zmínit, že tento proces trvá dlouho, nejde o nějaký recept na měsíc a po něm bude vše uzavřeno. Bohužel ale zrovna ezo kouči s těmito zaručenými recepty rádi obchodují. Jejich klient se přitom nedozví ani to, že odstřižením od rodiny to celé nemusí vůbec skončit. Protože existují typy matek a otců, jež budou různými způsoby útočit neustále. Navíc v celém procesu můžou svou roli sehrát i vnoučata, jež vše ještě více komplikují. A takto složitá situace opravdu nepatří do rukou amatéra. Jenomže ten se do ní s o to větší vervou pustí. Navíc i v psychologii platí to, že to, co zabírá a funguje u jednoho člověka, není univerzální pro všechny.
Každý máme totiž unikátní osobnost i unikátní zkušenost, kterou prostě nenacpete do online návodu za 3000 Kč.