Vysílání signálů u protinožců

Podle návrhu měl vzniknout konzultativní orgán zvaný Voice (tj. hlas), zastupující původní obyvatele kontinentu. Tito lidé tam podle různých studií žijí 50 000 let nebo ještě déle. Módně bývají označováni za nejstarší kulturu či civilizaci na světě. Běžně byli vždy nazývaní Aboriginci nebo Aboriginálové, v poslední době se ale mezi progresivisticky smýšlejícími lidmi prosazují pojmenování jako původní Australané (Indigenous Australians) nebo dokonce první národy (First Nations) podle vzoru Severní Ameriky, kde se takto začalo říkat Indiánům.

V Austrálii se stalo normou obviňovat se za příkoří, která původním obyvatelům způsobila kolonizace od příjezdu první flotily roku 1787 a následná expanze evropského osídlení. Ta probíhala na jejich úkor, bez jejich souhlasu. Z pocitu křivdy vzešel požadavek aboriginálních aktivistů na uznání v ústavě. V jejich prohlášení z Uluru (Uluru Statement from the Heart) se píše cosi o tom, že první národy se nikdy nevzdaly suverenity nad svou zemí vlastněnou duchovním poutem po šedesát milénií. (text v příslušném hesle na Wikipedii)

Tady je třeba upozornit na odlišnosti Aboriginců od domorodců v Americe, na Novém Zélandu i jinde v Tichomoří. Původní obyvatelé Austrálie nežili usedlým životem. V malých, roztroušných hrstkách se toulali po obrovském, nehostinném kontinentu. Netvořili národy a ani na úrovni kmenů neměli žádnou politickou organizaci s náčelníky a radami starších. Odtud pramení absence jakýchkoliv smluv o nákupu půdy nebo postoupení suverenity, jaké známe ze Severní Ameriky nebo v podobě smlouvy z Waitangy s maorskými náčelníky z roku 1840.

V loňských parlamentních volbách po devíti letech v opozici vyhrála Laboristická strana. Její leader Anthony Albanese se zřejmě s úmyslem získat progresivistické hlasy přihlásil k požadavku na ústavní uznání Aboriginců. Výsledkem bylo referendum konané 14. října, které bylo svými proponenty vnímáno jako naplnění prohlášení z Uluru ve zcela minimální podobě. Samotný text navrhovaného dodatku vkládal do ústavy krátký článeček se třemi jednoduchými odstavci:

1) Vznikne těleso zvané Voice.

2) Voice má být reprezentací vůči vládě a parlamentu v záležitostech Aboriginců.

3) Parlament stanoví bližší podrobnosti.

Nic dalšího v předloženém návrhu, který měli Australané schválit, nebylo. Zakládal se ústavní orgán, aniž byly definovány jeho pravomoci a to, jak budou vybíráni jeho členové. Pro srovnání, předchozí referendum měnící ústavu proběhlo v roce 1999 a pokud by prošlo, Austrálie by se stala republikou. Tehdejší návrh vytvářel funkci prezidenta se stejnými pravomocemi jako má generální guvernér, stanovoval způsob jeho volby, kdo může funkci vykonávat, kdy může být odvolán, znění přísahy a další v ústavách se nacházející věci.

Nový leader opoziční Liberální strany Peter Dutton zřejmě z opatrnosti nezaujal od začátku odmítavý postoj. V lednu napsal předsedovi vlády dopis kritizující chybějící bližší informace. Kromě už uvedeného chtěl také třeba vědět, jak se definuje aboriginalita nebo komu bude těleso odpovědné. Z jeho textu nejvíce zaujme věta:

"In refusing to provide basic information and answer reasonable questions on the Voice, you are treating the Australian people like mugs."

Překlad: "Když odmítáte poskytnout základní informace a odpovědět na rozumné otázky ohledně [tělesa nazvaného] Voice, chováte se k Australanům jako k moulům."

Když se Anthony Albanese neměl k odpovědi liberálové se s nějakými výjimkami postavili k věci negativně a vedli kampaň proti. S blížícím se termínem hlasování bylo stále jasnější, že návrh nemá šanci projít. Jeho prosazovatelé včetně předsedy vlády se tvářili, že hlasování pro je věcí slušnosti. Jako by lidé měli odpovědět ano nebo ne na otázku, zda si váží původních obyvatel. Odpůrci byly obviňováni z dezinformací a z rasismu. Hlavní tváří kampaně proti byla opoziční senátorka za Severní teritorium jménem Jacinta Price, sama poloviční Aboriginka. Používala heslo "nepotřebujeme hlas ale uši". Mluvila o tom, že je třeba se soustředit na sociální problémy původních obyvatel, k jejichž řešení Voice nepřispívá a společnost rozděluje podle rasy.

S vágností prosazovaného návrhu se jeho stoupenci nevypořádali. Na internetu je možno najít video jednoho z aboriginálních aktivistů jménem Noel Pearson, který na otázku jak má Voice vypadat, otráveně odpovídá, že to je věc parlamentu, jako by ho to vůbec nezajímalo. Hlavní věcí je zjevně jenom to čemu se v angličtině říká virtue signalling, tedy vyslat správný signál.

Proti vzniku Voice nakonec hlasovalo přes šedesát procent. Stejný poměr byl v oblastech, s největším podílem Aboriginců. Opačně hlasovala velká města včetně teritoria hlavního města Canberry. Antony Albanese řekl, že je třeba hledat novou cestu vpřed, aniž by řekl jakou, a hlavně se alibisticky chválil, že stál za prohlášením z Uluru, jak slíbil.

Duttonův dopis

https://origin.go.theaustralian.com.au/wp-content/uploads/2023/01/Dutton-letter.pdf