Blogosvět.cz logoBlogosvět.cz logo

Veselé historky z vyšetřování

vyšetřování zločinů covidismu

Na západ od nás se postupně rozbíhá rozsáhlé vyšetřování globální epidemie ztráty soudnosti, která je dosud známá pod krycím názvem „covidová pandemie“.


V americkém kongresu i senátu běží vyšetřování hned několika různých komisí, před kterými se postupně objevují vysocí představitelé americké covidové response a kroutí se jako hadi, zapírají, lžou, překrucují a vymlouvají se. Anthony Fauci si už dokonce za své výkony před vyšetřovací komisí vysloužil formální obvinění ze lži. Komise v americkém parlamentu mají poměrně rozsáhlé pravomoci a když se jich ujmou správní lidé, není vyloučeno, že se dozvíme spoustu zajímavých věcí.

O něco později se začaly hýbat ledy v Británii – pověstné kolébky demokracie – kde se v parlamentu zhluboka nadechl a řekl pravdu poslanec Andrew Bridgen. Obvyklý trest následoval poměrně rychle – Andrew Bridgen byl okamžitě vyloučen ze strany a od té doby se povinně předstírá, že neexistuje. Jeho vystoupení bylo však mimořádně důležité zejména proto, že slova britského poslance pronesená na půdě parlamentu si netroufne smazat ani TyTrouba (což by za jiných okolností samozřejmě udělal okamžitě). První projev Andrew Bridgena demonstrativně bojkotovaly obě strany britského parlamentu – vládní i opoziční poslanci – kolega Bridgen mluvil do téměř zcela prázdného sálu. Od té doby si však někteří poslanci dodali odvahy, začali nejen poslouchat, ale občas i něco dodají.

Australský parlament se taky pustil do práce, zejména zásluhou statečného senátora Gerarda Rennicka. Není od věci poznamenat, že jak Andrew Bridgen, tak Gerard Rennick mají přírodovědné vzdělání, takže není tak jednoduché jim věšet bulíky na nos, na rozdíl od nosů mnoha jejich kolegů, vzdělaných v ekonomii, politologii, sociologii a právu.

Anglosaské demokracie se Spojenými státy v čele tedy – doufejme – opět potvrzují platnost starého Churchillova výroku, že Američané nakonec vždy udělají tu správnou věc – poté, co vyzkouší všechno ostatní.

Nejzajímavější je ovšem pohled k našim německým sousedům. Ostatně právě ten mě přiměl k napsání textu, který právě čtete. Stejně jako u nás, i v německé politice funguje „národní covidová fronta“ vládních i opozičních stran, která celé tři roky strašila, zavírala a očkovala – a teď hlasitě mlčí. Tuhle dojemnou jednotu v Německu narušuje jen Alternativa pro Německo, která má ovšem (zatím jen) v braniborském parlamentu dost síly na to, aby prosadila vyšetřovací komisi. A právě před touto komisí stanuli 1. září 2023 dva významní představitelé německé covidové response – šéf mocného Institutu Roberta Kocha (RKI) Lothar Wieler a ředitelka Ústavu pro bezpečnost léků a diagnostiku (něco jako německý SUKL) Brigitte Keller-Stanislawski. Zmíněný ústav je součástí Institutu Paula Erlicha (PEI), což je organizace mimo jiné zodpovědná za kontrolu kvality vakcín a monitoring nežádoucích účinků.

Podrobnější popis taškařice, kterou tihle dva před komisí ztropili, je k dispozici v němčině zde a v angličtině tady. Několik postřehů překládám níže.

Paní Brigita sdělila, že její ústav je natolik zavalen ohromným množstvím hlášení podezření na nežádoucí účinky covidových vakcín, že dodnes nebyl schopen zpracovat ani data z roku 2020. Ačkoliv PEI nachystal několik systémů aktivního monitoringu nežádoucích účinků, data z žádného z nich zatím nejsou analyzována a vše, co PEI o nežádoucích účincích kdy tvrdil, pochází pouze z pasivního hlášení od pacientů a lékařů.

Mistr Lothar zase říkal, že RKI sice provedl nějakou studii ohledně účinnosti vakcín – což je jedna z jeho hlavních rolí – ale studie prý ještě není vyhodnocená.

Další neuvěřitelné detaily si můžete přečíst v originálních zdrojích. Ještě více neuvěřitelné jsou však okolnosti, za kterých tohle slyšení proběhlo. Lothar Wieler totiž nepřišel sám – dostal z ministerstva přiděleného bodyguarda, který měl dohlížet na to, aby kolega Lothar náhodou neřekl něco, co nechce slyšet. Během zasedání komise bodyguard na mistra Lothara různě gestikuloval, ukazoval, posílal mu pod lavicí taháky – až je musela komise nakonec rozsadit.

Celé slyšení trvalo šest hodin a rozhodně nebylo poslední. Máme se tedy a co těšit. Co myslíte, kdy se něčeho podobného odváží český parlament? Pak bude čas koupit si popcorn a jít si sednout do první řady.

  • Sdílet: