Ústavní soud proti Nejvyššímu soudu a exnejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi

Nález Ústavního soudu z 2. 5. 2023, III.ÚS 3296/21, zrušil odsouzení úřednice pražského magistrátu a vymezil se razantně kriticky k Nejvyššímu soudu. Případ poválečného československého občanství Josefiny Czerninové, vdově po Evženu Czerninovi, se stal předmětem sporu, který vyřešil pražský magistrát v roce 1999 vydáním osvědčení, že v době své smrti roku 1965 byla československá občanka. Teprve až po 14 letech začalo za tento akt státní zastupitelství stíhat dvě pražské úřednice, již za panování Pavla Zemana coby nejvyššího státního zástupce 2011-21. Obě úřednice opakovaně odmítl odsoudit Obvodní soud pro Prahu 1 i Městský soud v Praze.

Ústavní ťafka Nejvyššímu soudu

Teprve poté, co do kauzy opakovaně zasáhl Nejvyšší soud, došlo k odsouzení úřednic. Nižší soudy převzaly názor Nejvyššího soudu, neměly jinou možnost, jak se jeho tlaku ubránit. Nejvyšší soud si vynutil odsuzující rozsudek proti názoru nižších soudů. Svůj postoj k odsouzení však vyjádřil Městský soud v Praze tím, že uložil trest jednoho dne vězení a to ještě podmíněně odložený. S trestem jednoho dne vězení se právníci nepotkávají. Hodnotím to jako symbolické vyjádření odstupu Městského soudu k tlaku Nejvyššího soudu na odsouzení.

Takový trest navíc dokazuje nevhodnost užití dovolání nejvyššího státního zástupce. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem. Na rozdíl od odvolání směřuje proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí a narušuje požadavek na právní jistotu a důvěru v nezměnitelnost pravomocných rozhodnutí. Nezměnitelnost pravomocných rozhodnutí není absolutní, protože jinak by neměly mimořádné opravné prostředky smysl. Ovšem také není zanedbatelná. Mimořádné opravné prostředky mají být užity jen v zásadních věcech. Pakliže je výsledkem dlouholetého trestního řízení, kde opakovaně zasahoval Nejvyšší soud, trest jednoho dne odnětí svobody, jde o bagatelní trest. A v trestu se odráží i společenská škodlivost. Trestní řízení jako jakákoli činnost státu musí být i rozumné a efektivní. Platit mnoho dnů činnosti vysoce placených soudců Nejvyššího soudu i státních zástupců Nejvyššího státního zastupitelství je s ohledem na trest mrháním. V bagatelních případech je otázkou, zda vůbec má státní zastupitelství podávat dovolání v neprospěch obviněných při vědomí, kolik to vše stát stojí.

Navíc se ve věci projevilo oslabení zásady, že o vině má rozhodovat nalézací soud a trestní řízení má dvě instance do vydání pravomocného rozhodnutí. To, že odvolací soud, může obviněného žaloby zprostit, ale nikoliv uznat vinným, je projevem snahy zamezit justičním omylům, aby se dva soudní orgány shodly na vině. Pokud se však odvolací soud či dokonce dovolací Nejvyšší soud snaží donutit nižší soudy k vydání odsuzujícího rozsudku, fakticky více instanční řízení degradují. Jaký má smysl více instancí, musí-li nižší instance ustoupit tlaku Nejvyššího soudu na odsouzení? Formálně je více instancí v takovém případě zachováno, ale materiálně nikoli.

V naší právní kultuře je nutné rozdílně tuto věc hodnotit při odsuzujícím rozsudku ve srovnání se zproštěním obžaloby. Již v zásadě v pochybnostech ve prospěch obviněného je obsaženo, že pochybuje-li vyšší instance o vině, je to důvod pro zrušení odsuzujícího rozsudku. Ovšem není to dostatečný důvod pro zrušení zprošťujícího rozsudku, jelikož by tím došlo k popření pochybností nalézacího soudu první instance. Je lépe pustit vinného na svobodu, než zavřít nevinného.

Ústavní soud věc napravil a byl velmi kritický k odsouzení dotčené úřednice ze strany Nejvyššího soudu. Vyjádřil to tím, že přikázal Nejvyššímu soudu zaplatit náklady ústavní stížnosti, což Ústavní soud činí výjimečně jako sankci za excesivní protiústavní jednání Nejvyššího soudu.

Ústavní ťafka exnejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi

Nález Ústavního soudu z 2. 5. 2023, III.ÚS 3296/21, fakticky míří i na Pavla Zemana. Bez jeho aktivity v podání opakovaných dovolání by nemohl Nejvyšší soud vydat své protiústavní rozhodnutí. Navíc se provalilo, že Pavel Zeman měl na věci podivný zájem a čelil v této souvislosti i kárnému řízení.

Pavel Zeman má známého Petra Habesbergera hospodařícímu na Třeboňsku, kterému vydání osvědčení o československém občanství Josefiny Czerninové a z toho plynoucí restituce zkřížily podnikatelské plány s restituovanými pozemky. Pavel Zeman se sešel se členem rodu Černínů soudcem Okresního soudu v Mladé Boleslavi Janem Czerninem. Věc na mne působí tak, že chtěl, aby se Černínové nějak z Habesbergerem domluvili, aby mu asi nějaké pozemky přenechali. A pak se nabízí otázka – jaká byla motivace k podání předmětných dovolání? Nebyl smysl zpochybnit restituci a dotlačit Černíny k nějaké dohodě? Přestože Pavel Zeman nebyl ve věci trestně stíhán, zůstává pachuť - takto nejvyšší státní zástupce jednat nemá. Jan Czernin kšeftování s právem neučinil.

Pavel Zeman byl jako nejvyšší státní zástupce spjat s dobou, kdy na jemu podřízených vrchních státních zastupitelstvích docházelo k porušování práva na zákonného soudce tím, že si vrchní státní zastupitelství vybírala soudy pro uvalení vazeb, odposlechů atd. I zde musel zasáhnout Ústavní soud, aby tuto neústavní praxi státního zastupitelství změnil. Pavel Zeman odešel neslavně v roce 2021 z funkce nejvyššího státního zástupce. Je velmi dobře, že Parlament nepřijal jím prosazovaný zákon o státním zastupitelství, který by vedl k oslabení demokratických kontrolních mechanismů. V demokratickém právním státě musí být užití moci a tím spíše užití moci v rámci výkonu trestní spravedlnosti pod kontrolou. Jinak budu ohrožena práva všech.