Ukrajina a Kypr: Dvě okupace, dva metry
Okupace
Turecko okupuje severní část Kypru od roku 1974. Invaze, kterou Ankara ospravedlňovala ochranou turecké menšiny, vedla k vytvoření tzv. Severokyperské turecké republiky – entity, kterou dodnes uznává pouze Turecko. Zabrané území tvoří přibližně 36 % ostrova. I když je Kypr členem Evropské unie, jeho severní část zůstává mimo reálnou kontrolu vlády v Nikósii.
Ruská okupace Ukrajiny je naopak čerstvá a probíhající. Po anexi Krymu v roce 2014 a plnohodnotné invazi v roce 2022 Rusko dnes kontroluje přibližně 19 % ukrajinského území. Tento akt agrese vedl k ostré mezinárodní reakci: tvrdým sankcím, diplomatické izolaci Ruska a rozsáhlé podpoře Ukrajiny ze strany Západu.
Přestože se v obou případech jedná o okupaci suverénního území, mezinárodní postoj je výrazně odlišný. Turecko zůstává spojencem v NATO, obchodním partnerem Západu a jeho okupace je politicky „přeslechnuta“. Ukrajina se mezitím stala globálním symbolem odporu proti imperialismu a boje za svobodu.
Zvláštní je, že kdykoli někdo na tento očividný rozpor v diskusi upozorní, je často okamžitě obviněn z „whataboutismu“ – tedy odvádění pozornosti od aktuálního problému jiným příkladem. Místo přiznání dvojích standardů a neprincipiálnosti se kritika zamete pod koberec s nálepkou „nepřípustného relativizování“. Tím se však jen potvrzuje, že morální rozhořčení v mezinárodní politice je často selektivní – a že principy ustupují geopolitickému pohodlí.
Kypr i Ukrajina si zaslouží spravedlnost. A pokud svět chce působit důvěryhodně, měl by přestat přehlížet jednu okupaci, zatímco s druhou vede morální křížovou výpravu.