Trump vs Reagan: Najdi rozdíl

Dilemata doby

Kdo sleduje americkou politiku, dobře ví, že prezident Trump je na kordy s šéfem centrální banky (Fed) Jeromem Powellem. Především kvůli úrokovým sazbám.


Tento spor je legitimní (každý může mít svůj názor na ekonomiku a své priority), ovšem za delší konec provazu musí tahat Powell, neboť Fed je z podstaty věci instituce nezávislá a měnovou politiku má řídit podle ekonomických dat, nikoli tak, aby to vyhovovalo politickým požadavkům a představám prezidenta. Trumpovi sice nezbývá, než to se skřípěním zubů respektovat, ovšem nebyl by to on, aby to se zdvořilostí (čti neomalenou zákeřností) sobě vlastní nedal Powellovi pocítit. Obvyklým místem jeho msty je síť Trump Social, na níž 31. července šéfa Fedu znectil tak, že by mu člověk nesvěřil ani správu rodinných financí. Přiřadil mu přezdívku Jeremy „Too Late“ Powell (volně: Příliš zpozdilý) a pokračoval: „K tomu je příliš zuřivý, příliš hloupý a příliš zpolitizovaný na to, aby byl šéfem Fedu.“ Vytkl mu, že „stojí naši zemi biliony dolarů“ a provádí jednu z nejvíc nekompetentních nebo nejvíc zkorumpovaných renovací budov (Fedu) v dějinách stavebnictví. Jinými slovy pan „Příliš zpozdilý“ je totální lúzr a cenu za to platí Spojené státy.

Až si jeden pomyslí, se zkušeností z internetových diskusí, jestli to nepsal někdo z jejich dna. Nikoli. Takto se dnes o někom, s nímž nesouhlasí, vyjadřuje prezident Spojených států (!). V čem je problém? Instituce jako Bílý dům nebo Fed si zaslouží, aby se ve slušné části společnosti těšily elementární úctě. Osobnosti v jejich čele právě tak. Pokud se prezident sníží k veřejným osobním urážkám, dopouští se hrubé chyby. Nehoráznými útoky na Powella nepřímo znevažuje nejen Fed, ale i úřad prezidenta, neboť hulvátství jeho nositele je v rozporu s tradičním pojetím toho, co lze označit jako důstojnost prezidentského úřadu. Takové vyjadřování je i kontraproduktivní. Nechová-li se prezident k jiným slušně, dává tím veřejnosti zhoubný příklad. Těžko pak veřejnost kritizovat za to, že se vyjadřuje vůči Trumpovi podobně jako on vůči Powellovi (a jiným). To v konečném důsledku znamená prudký pokles politické kultury s přesahem do veřejnosti. Což je – cesta do pekel.

Srovnání s R. Reaganem

Mnozí z nás, pamětníků z pravicová části populace, mají sklon vyzdvihovat své idoly z doby studené války. Hlavními ikonou té doby byl, vedle Margaret Thatcherové, Ronald Reagan. Jaký on měl vztah k Fedu a jak se o jeho šéfovi vyjadřoval? Vybral jsem právě toto srovnání, protože oba prezidenti používali podobný slogan:

REAGAN: Let´s Make America Great Again (https://en.wikipedia.org/wiki/Make_America_Great_Again#/media/File:2016.02.07_Presidential_Primary,_Manchester,_NH,_USA_02522_(24896428645).jpg).

TRUMP: Make America Great Again (představovat jistě netřeba).

Ani Reaganův vztah k tehdejšímu šéfovi Fedu Paulu Volckerovi nebyl ideální, ale občas napjatý. Prezident nesouhlasil s mnoha jeho kroky, přesto na něj nikdy neútočil, natož hrubě. Zachoval si elementární respekt. Po nástupu do úřadu zdědil Reagan vysokou inflaci (kolem 13 procent) a na obzoru byla recese. Volcker razil tvrdou protiinflační politiku, ještě za Cartera prudce zvýšil úrokové sazby, což vedlo ke krátkodobému ekonomickému útlumu, ale také k reálnému poklesu inflace. Za této situace se Reagan zdržel veřejné kritiky (v trumpovském stylu), podporoval princip nezávislosti Fedu, Volckera neurážel a nevyzýval k odchodu (což Trump vůči Powellovi bezohledně dělá) a když Volckerovi v roce 1983 skončilo první funkční období, Reagan ho navzdory nesouladu s řadou aspektů jeho měnové politiky opět potvrdil ve funkci na další čtyři roky (Volckera nahradil v roce 1987 legendární Alan Greenspan). Reaganovo heslo: Fed je nezávislý – a tak to má být.

Třebaže se Reagan a Volcker v mnohém názorově rozcházeli, jejich vztah byl založen na respektu. Reagan na šéfa Fedu neútočil způsobem, jak to nyní předvádí Trump. To bylo důležité v zájmu zachování důvěry ve finanční trhy. Navzdory vzájemným rozdílům se inflaci podařilo zkrotit (průměr meziročně za Cartera 9,85 %, za Reagana 4,68 %*) a připravit půdu pro hospodářské oživení v druhé polovině 80. let (z doby pamatujeme termín reaganomika). V porovnání s dneškem můžeme říci, že vztah Reagan - Volcker je příkladem respektu k nezávislé měnové politice navzdory odlišným ekonomickým pohledům.

* https://www.investopedia.com/us-inflation-rate-by-president-8546447

Rozdíl v přístupu Reagana a Trumpa můžeme ilustrovat na příkladu úrokových sazeb. Oba preferovali snížení, jejich šéfové Fedu nikoli. Přestože vysoké sazby komplikovaly Reaganovu hospodářskou politiku, ponechal Fedu nezávislost a nikdy se nesnížil k tomu, aby Volckera urážel. Slovy tehdejšího ministra financí Donalda Regana: „Prezident vysoké úrokové sazby nenávidí, ale ví, že Volcker dělá to, co je třeba.“ Trump je také nenávidí, ale protože je Powell (jako kdysi Volcker) odmítá snížit (alespoň ne dřív, než si bude jistý, že inflace je skutečně pod kontrolou; jeho hlavní prioritou je cenová stabilita, nikoli podpora růstu za každou cenu), nenávidí i Powella a nechutně ho hanobí.

Zdá se, že staré dobré časy jsou nenávratně pryč. Anebo jde v moderních amerických dějinách o výjimečný exces a v posttrumpovské éře se vše vrátí do normálních kolejí? Kdoví.

  • Sdílet: