Demokracii ohrožují levicoví kvantitativní R-stratégové diskriminující pravicové kvalitativní K-stratégy

V biologii existují dva základní evoluční přístupy k přežití druhu: R-strategie a K-strategie. R-stratégové (od slova reprodukce) sází na kvantitu – mají mnoho potomků, ale věnují jim málo péče. K-stratégové (od slova kapacita prostředí) mají potomků méně, zato jim poskytují kvalitní péči a investují do jejich dlouhodobé životaschopnosti. U živočichů to dává smysl. U lidí? No… když se tahle logika přenese do politiky a demokracie, začne to být zajímavé – a trochu znepokojivé.

V posledních dekádách se v západních demokraciích prosazuje model, který favorizuje množství nad kvalitou – kvantitativní R-stratégové si uzurpují politickou moc díky vyšší porodnosti, většímu množství hlasů a agresivnější aktivistické taktice. A často pod praporem levicových ideologií, které podporují redistribuci (čti: přerozdělování bohatství) ve prospěch těch, kteří více berou než dávají. Na druhé straně stojí pravicoví K-stratégové. Tito voliči často investují svůj čas, energii a peníze do dlouhodobého rozvoje – vzdělání, podnikání, rodinné stability. Jsou orientovaní na kvalitu, zodpovědnost a mezigenerační kontinuitu. Jenže – ve volbách rozhoduje hlava, ne kvalita. A když má někdo osm dětí, kterým od útlého věku vykládá, že stát jim všechno dluží, zatímco jiný má dvě děti, které učí odpovědnosti a soběstačnosti, matematika demokracie začíná selhávat.

Tato nerovnováha se neprojevuje jen u volebních uren, ale i v systému veřejných politik. R-stratégové jsou státem zvýhodňováni: dostávají vyšší dávky, silnější zastoupení v „občanské společnosti“, jsou politicky korektně chráněni před jakoukoli kritikou. A když K-stratég odmítne sponzorovat životní styl R-stratéga prostřednictvím svých daní, je označen za „asociálního“, „elitářského“ nebo rovnou za „xenofoba“. K-stratégové jsou tak v moderní demokracii diskriminovanou menšinou – menšinou, která nese hlavní odpovědnost za udržitelnost systému, ale nemá reálný vliv na jeho směřování. To je situace, kdy loď řídí pasažéři první třídy, ale navigaci určují opilí návštěvníci baru v podpalubí.

Není náhoda, že právě v zemích, kde R-stratégové výrazně dominují – ať už přirozenou demografií nebo importem kvantitativních kultur skrze migraci – dochází k oslabování institucí, právního státu a kvality veřejné debaty. A demokratický systém se mění na emocionální populismus, kde o výsledku rozhodují davové nálady místo racionálních úvah. Otázka tedy zní: Jak dlouho ještě vydrží demokracie být demokracií, pokud se nezajistí rovnováha mezi kvantitou a kvalitou? Jaká se nabízejí řešení?

• Vzdělávání a motivace ke K-strategii. Odměňujme ty, kdo vychovávají odpovědné občany, ne jenom ty, kdo je plošně produkují.

• Zastropování vlivu R-stratégů. Ne skrze omezování volebního práva (byť to je lákavé), ale například skrze váhování hlasu dle kontribuce, vzdělání nebo občanské angažovanosti.

• Odměňování za kvalitu, ne kvantitu. V sociálních systémech, médiích i legislativě.

Demokracie bez kvality je jen hlasovací stroj. A když se v něm zaseknou strojky kvantitativních požadavků, přestává být systémem svobody – a začíná být nástrojem destrukce. Na závěr: Možná by bylo lepší nepředstírat, že každý hlas je stejně hodnotný i když má stejnou váhu. V biologii by to vedlo k vyhynutí. V politice vede k tomu samému – jen trochu pomaleji.