Taky máte pocit, že je něco špatně?

Rozmohl se nám tu takový nešvar… Politické strany začaly věřit, že když nebudou dostatečně progresivní, tak nejspíše nevyhrají příští volby. Jak ty konzervativněji laděné, tak ty, u kterých bychom to přeci jen očekávali, tedy například Piráti nebo stále aktivnější STAN. Proč nešvar, když progresivní znamená česky pokrokový?

Protože řada aktuálních progresivních témat ve skutečnosti žádný pokrok nepřinese. Mnohdy je to naopak. Navrhovaná a přijímaná řešení společnosti, nebo dokonce specifickým skupinám lidí, kterých by se měl pokrok týkat, škodí, nebo tento potenciál mají. Myslím, že všechny politické strany, nejen ty konzervativně laděné, by si měly ve vnitřní diskuzi ujasnit, co jsou témata opravdu progresivní, která jsou jen pseudoprogresivní, a zavčas si definovat, jaké hodnoty chtějí dlouhodobě zastávat a kde jsou hranice, které nepřekročí ani pod mediálním a lobbystickým tlakem aktivistů.

Aktuálním příkladem je schválení novely o „manželství pro všechny“ v poslanecké sněmovně, kterému předcházela vyhrocená kampaň a vyhrocená diskuze. Nicméně diskuze povrchní, protože projednávání novely v poslanecké sněmovně doprovázel argumentační chaos, přijaté „kompromisní znění“ způsobí chaos právní a došlo (pro mnohé nečekaně) k legitimizaci kontroverzní praxe, kdy si homosexuální páry nechávají za úplatu odnosit dítě náhradní matkou.

O chaosu mluvím ale především z toho důvodu, že poslanci nakonec nepřepsali definici manželství (o kterou šlo především, nebo ne?), ale bezděky redefinovali institut rodičovství. Důsledkem schváleného pozměňovací návrhu, který umožňuje registrovaným partnerům přiosvojit si (adoptovat) dítě partnera, budou mít některé děti ve svém rodném listě zapsané dva otce, nebo dvě matky. Kde byla celospolečenská diskuze, zda toto chceme? Proč jsme se otevřeně nebavili o tom, co pořízení dítěte do stejnopohlavního páru předchází? A neptali se, zda je to etické a legální (o náhradním mateřství někdy příště)? Neměli bychom místo úhlu pohledu, co je dobré pro dospělé a jejich touhy, na prvním místě zvažovat, co je dobré pro děti?

Poškození těch, kterým by měly progresivistické myšlenky pomoci, vidím například v řadě aktivit směřujícím k usnadnění života transgender osobám. Jak se asi bude vyvíjet pohled většinové společnosti na transgender spoluobčany, když například ve Španělsku si začali vojáci a policisté měnit pohlaví jen proto, aby dosáhli na benefity určené svým kolegyním v uniformě? Umožňuje to španělský zákon o sebeidentifikaci, který proces změny pohlaví zjednodušuje víceméně na úřední úkon. Nebo daleko závažnější případy například z Velké Británie, která zásadním způsobem usnadnila nezletilým změnu pohlaví a nyní pod tlakem veřejnosti i samotných mladých lidí, kteří své volby litují, otáčí. A nemusíme chodit daleko. Známá česká aktivistka Lenka Králová z organizace Transparent (k mému překvapení akreditované ministerstvem školství) ve svém veřejném videu otevřeně povzbuzuje nezletilé děti, aby se vzepřely rodičům i lékařům a obstarávaly si hormony nelegální cestou (https://emalm.com/?v=pKdIr). Poškozenými jsou, samozřejmě, tito mladí lidé.

To je přesně ten příklad, který vyžaduje jednoznačně odborný přístup a hlubokou diskuzi uvnitř stran, protože jakýkoliv aktivizmus nebo populizmus nebo obyčejný amatérizmus může poškodit ty, kterým má pomoct. A že naše děti jsou pod tlakem aktivistických kampaní, je evidentní.

Nová progresivní témata přitom klepou na dveře a princip je stále stejný. Závažná, byť někdy okrajová témata, jsou uchopena zájmovými skupinami, které vytvoří nebo alespoň umocní problém, a často sledujíc vlastní zájmy vytvářejí aktivistický tlak na veřejné mínění a politiky. Média vděčně rozdmýchávají konflikt a „skutečné pravdy“ si přes sociální sítě najdou cestu skoro ke každému voliči. Adekvátním způsobem se projeví v průzkumech veřejného mínění (aktivisté případně přispěchají s vlastními čísly) a začíná (vynucený) politický závod o to, kdo se tématu chopí, kdo bude více progresivní. Vše vyústí v nechtěné kompromisy, nefunkční nebo dokonce škodlivá řešení.

Dovolím se opakovat, že jsme dospěli do fáze, kdy by se politické strany měly tomuto diktátu postavit. Zahájit vnitřní diskuzi, obnovit hodnotový žebříček a stanovit hranice. Srozumitelnost a rozhodnost voliči nakonec ocení.