Shekomeko: Mohykánská vesnice, která změnila dějiny misie Moravanů
Původní obyvatelé amerického kontinentu
Když se dnes podíváme na dějiny koloniální Severní Ameriky, jméno Shekomeko není mezi těmi, která se běžně připomínají. A přesto tato malá mohykánská vesnice v údolí řeky Hudson sehrála klíčovou roli v dějinách setkávání kultur, víry a kolonialismu. Byla to první skutečná indiánská misie protestantského bratrstva Moravanů (Moravians), která na pár krátkých let vytvořila odvážný experiment soužití Evropanů a původních obyvatel.
Mohykáni – v jejich jazyce Muhhekunneyuk, „lidé řeky, která teče oběma směry“ – byli národem pevně spjatým s tokem Hudsonu. V 18. století už však jejich svět nebyl tím, čím býval. Koloniální tlaky, prodeje půdy a závislost na obchodu s Evropany je přivedly do složité situace. Alkoholismus, dluhy a nemoci decimovaly jejich komunitu a stále těžší bylo obstát tváří v tvář britským i nizozemským osadníkům. Právě tehdy vystoupil náčelník Shabash s vizí – doslova. Podle kronik zažil náboženské vytržení, ve kterém viděl své druhy opilé, nahé a smetené přívalem vody. Hlas mu přikázal vzdát se zkaženosti a obrátit se k duchovnímu životu . Tato zkušenost otevřela cestu pro přijetí misionářů, kteří přicházeli s alternativou: nikoli s mocenskou nadvládou, ale s příslibem společenství.
V roce 1740 dorazil do Shekomeka mladý misionář Christian Henry Rauch. Spolu s kolegy Gottliebem Büttnerem a později dalšími začal vytvářet neobvyklou komunitu. Na rozdíl od anglických puritánů Moravané nebudovali oddělenou misii, ale žili přímo s Mohykány – učili se jejich jazyk, nazývali je „bratry a sestrami“, dokonce s nimi uzavírali sňatky a sdíleli hřbitovy. Jejich víra byla pietistická, méně dogmatická, a působila mezi Mohykány atraktivněji než přísné puritánské pojetí z nedalekého Stockbridge . Vesnice se na krátký čas stala živým společenstvím, kde se křesťanská zbožnost mísila s původními tradicemi.
Shekomeko však nebylo izolovaným experimentem. Bylo součástí transatlantického dění – v době, kdy v Severní Americe zuřily konflikty mezi Brity a Francouzi a koloniální řády stály na hierarchii rasy a moci. Moravané s jejich pacifismem, odmítáním bojovat za krále a vírou v duchovní rovnost všech národů působili jako nebezpečný precedens. Britské úřady se obávaly, že misie podkope loajalitu indiánů a vytvoří prostor mimo jejich kontrolu. V roce 1745 přijali zákon o „tuláckých kazatelích“ (Act of Vagrant Preachers), který zakazoval Moravanům kázat a vyžadoval přísahu věrnosti britskému králi . Pro komunitu v Shekomeku to znamenalo konec – do roku 1746 byla vesnice rozprášena a misionáři vězněni .
Ačkoli samotné Shekomeko přežilo jen šest let, jeho příběh nezanikl. Vedoucí Moravanů, hrabě Zinzendorf, sám vesnici navštívil a později nechal namalovat slavný obraz Erstlingsbild („První plody“), kde mezi Ježíšovými učedníky stojí i pokřtěný Mohykán Tschoop . V 19. století se u Pine Plains vztyčil pamětní obelisk a dnes Shekomeko připomínají jak historické památky, tak digitální projekty komunity Stockbridge-Munsee v americkém Wisconsinu .
Příběh Shekomeka je připomínkou toho, že i malá vesnice může sehrát velkou roli ve světových dějinách. Ukazuje, že možné je i jiné soužití než to založené na podmanění – ale že právě tato jinakost může být vnímána jako hrozba pro mocenský řád. Shekomeko bylo mohykánskou vesnicí především, a moravskou misí až poté . Bylo to místo, kde se domorodý národ snažil přežít na vlastní způsob, a kde evropští misionáři nabídli víru nikoli jako kolonizaci, ale jako společenství. Krátký okamžik společné existence zůstal symbolem hledání tolerance a bratrství v době, kdy svět kolem byl rozpolcený válkami, rasismem a kolonialismem.
