Jsem členem sekty, vyznávám se. Čas od času se dozvídáme o podivných událostech, které se odehrály překvapivě blízko a týkají se překvapivě podobných lidí, jako jsme my sami. Nedávno byla zubařka spolu s další, patrně podobně vzdělanou osobou souzena za to, že za zvláštních okolností usmrtila muže – údajného vůdce sekty – na jeho vlastní žádost. Kutnohorská sekta.
Řekneme si: jak je možné, že v dnešní době vzdělaný člověk podlehne nějakému učení do té míry, že dobrovolně spáchá takový čin? Možné to nejen je – jak vidíme, skutečně se to děje.
Sociologická definice říká, že sekta (z lat. sectus = odříznutý, oddělený) je početně malá skupina, původně zejména náboženská, která se konstituuje jako opozice vůči konvenční církvi nebo ideologii. Mívá uzavřený charakter, vlastní systém hodnot a norem, nové členy přijímá jen za přesně definovaných podmínek. Vnitřní struktura bývá specifická, s přísnými pravidly a silnou identifikací s ideologií.
Je dobré si všimnout, že tato definice nutně neobsahuje nic negativního – početně malá, náboženská, opozice vůči většinové církvi či ideologii, specifická pravidla. Sekta je však většinovou společností – právě pod dojmem událostí, jako jsem popsal na začátku – vnímána negativně. Občas sekty pranýřuje stát, často církev, jako něco, na co bychom si měli dát pozor.
Rozdíl mezi sektou a náboženstvím spočívá snad jen v tom, že náboženství je sekta, která byla natolik úspěšná, že se z malé skupiny příznivců rozrostla do velké komunity. To je asi jediný rozdíl, který dokážu definovat. Každý člen oficiální církve je vlastně sektář, který akceptuje vnitřní strukturu daného církevního společenství – s přísnými pravidly a silnou identifikací s ideologií.
U církví to ale zdaleka nekončí. Ne nadarmo je i sekulární stát založen na nějakém ideovém základě – často slýcháme, že jsme dědici judeo-křesťanské kultury.
Sekta je definována ideologií a jejími vyznavači. Kupříkladu vyznavači tržní ekonomiky – bez přívlastku či s přívlastkem – nebo socialismu, jsou jasní sektáři, kteří uvěřili tomu, že sektáři jsou ti druzí.
Já sám patřím k sektě agnostiků, nevěřících Tomášů, a dobrovolně přijímám nepohodlí, které je s příslušností k této sektě spojeno.
A protože je v praxi dost obtížné být důsledným agnostikem, občas na to zapomenu – a abych si zpestřil život, občas věřím socialistům a občas jsem Slávista.
Jediné, co mi však dlouhodobě zůstává, je můj kladný vztah k Bohemia Sektě – Brut – i když dnes už za 120 a více.