Princezniny narozeniny

Oslavy nebyly tím, k čemu se poutala hlavní pozornost. Španělská ústava ukládá následníkovi trůnu, když dosáhne dospělosti, přísahat před parlamentem na ústavu, stejně jako je to povinností nastupujícího krále. Veřejnoprávní televize RTVE nabídla pro srovnání záběry z roku 1986, kde skládá přísahu štíhlý, vytáhlý mladík a tváří se trochu nejistě. Jeho dcera v bílém kostýmku je oproti němu ve stejném věku docela sebevědomá mladá žena, která se občas usměje záhadně jako Mona Lisa.

Ceremonii bojkotovaly ministři a poslanci levicového spojenectví, které tvoří se socialisty premiéra Sáncheze koaliční vládu, a dále strany katalánských independentistů, baskických nacionalistů a Galicijského nacionalistého bloku. Parlamentní vůdce posledně jmenované strany Néstor Rego se nechal slyšet, že monarchie je sytém anachronický, nekompatibilní s demokracií a ve španělském případě zkorumpovaný a existující nikoliv z Boží vůle ale z vůle diktátora Franka.

Odpor proti monarchiím se stává módním. Při květnové korunovaci nového krále v Londýně protestovali republikánští aktivisté nejenom z Británie, ale i z jiných evropských zemí. V Nizozemsku si nedávno Strana práce a Zelená levice odhlasovaly bod zrušení monarchie do společného programu. Spojenectví těchto dvou stran vede do předčasných voleb konaných tento měsíc bývalý místopředseda Evropské komise Frans Timmermans s aspirací na vítězství. K jejich rozhodnutí přispěla aféra králova mrtvého prastrýce, prince Bernharda, v jehož osobní archivu se nedávno našla členská legitimace NSDAP. Dalšími uváděnými argumenty na společné konferenci obou stran byly nerovnost přežilého systému dědičného následnictví, vydávané miliony pro královskou rodinu, koloniální minulost Oranžsko-nassavského rodu a to, že si v roce 2014 na olympijských hrách v Soči dal král Willem-Alexander pivo s Putinem.

Ohlédnutí do historie ukazuje, že v zemi, kde svrhli svého domácího krále, následovala v dalších letech nějaká kombinace zmatků, občanské války a diktatury. V Anglii v 17. století skončili se stejným královským rodem. Francouzská revoluce uvrhla do válek celou Evropu. O Německu a Rusku raději nepsat. U diktatury skončilo Portugalsko, kde si krále usmysleli svrhnout roku 1910. V pojednávaném Španělsku měli republiku dvakrát. Ta první byla jenom krátká chaotická epizoda v 19. století. Druhá republika jak známo skončila občanskou válkou a diktaturou Franciska Franka. V Itálii po druhé světové válce a později v Řecku alespoň zrušili monarchii na základě všelidového hlasování, což dalo vzniklé republice legitimititu.

Konstituční monarchie ale dává zemi dlouhodobou stabilitu, čehož jsou nejlepšími příklady Švédsko a Dánsko. Lidé jsou ušetřeni prezidentských voleb, které jenom odvádějí pozornost od zásadních problémů, a kompetenčních sporů mezi vládou a prezidentem. Žádný král v dnešní Evropě by si nedovolil svévolně odmítnout jmenovat ministra jako jistý prezident a jistá prezidentka.

V případě našich dějin je ovšem situace poněkud jiná. Hlavním zájmem habsburkých panovníků, ani těch, kteří sídlili v Praze, nikdy nebylo blaho Českých zemí a už vůbec ne českého národa. Jejich mocenské zájmy zahrnovaly celou Evropu, v lepších dobách celý svět, a byly zcela mimoběžné se zájmy poddaných. Vznik republiky před 105 lety byl vyvrcholením národně-osvobozeneckého boje, ve kterém byly Habsburkové po čtyř stech let špatných zkušeností s nimi bráni jako představitelé cizí nadvlády.

Těžké je také hájit monarchii v zemích, kde se panovnické rodině podařilo historicky se znemožnit. Výsledek zmíněných referend v Itálii a Řecku ovlivnil oprávněný nebo neoprávněný pocit, že se monarchie příliš zapletla s předchozí pravicovou diktaturou. V Nepálu roku 2001 na rodinné večeři královské rodiny zastřelil opilí korunní princ kvůli nesouhlasu s jím vyvolenou nevěstou otce, matku, bratra, sestru, asi dva strýce a dvě nebo tři tety.

Když si to tedy shrneme, tak oproti tomu, co bylo řečeno ve filmu o Járovi Cimrmanovi, je nikoliv monarchie, ale republika zřízení prohnilé. Je ovšem třeba mít slušného monarchu, který ztělesňuje snahu o dobrou vládu ve společné zemi, s nezkorumpovanou rodinou, ke které se lidé mohou vztahovat. A nejlépe s půvabnou princeznou jako Leonor.