Politika nevyhnutelnosti a politika věčnosti
3. díl seriálu Osm ramen jógy
Armádní lomoz, který se v kusých komentářích a zprávách ozývá od rusko-ukrajinské hranice, mě přiměl začíst se do "Cesty k nesvobodě" od amerického historika a specialisty na dějiny východní a střední Evropy, Timothyho Snydera. Nejen, že se v této knížce zrcadlí detailní reflexe poslední ruské invaze na Ukrajinu v roce 2014, ale tak jako tehdy se i v tomto momentu jedná o "zkoušku smyslu pro realitu napříč Evropskou unií a Spojenými státy". Rusko Vladimira Putina nám už přes dvacet let ukazuje poučný příklad anti-demokratické legitimizace oprašování fašistického výkladu reality. Pro Putinovo čtení ruských dějin se stal bezkonkurenčním hrdinou a výkladovým vzorem Ivan Iljin. Tento ruský exulant v Berlíně, obdivovatel Mussoliniho a Hitlera, kromě jiného proklamoval, že "zlo začíná tam, kde začíná osoba" a individualita je podle Iljina sama o sobě důkazem, že svět nefunguje správně. Lidstvu, ale hlavně rodnému Rusku Iljin vzkázal, že "empirická roztříštěnost lidské existence je chybou". Jinými slovy se domníval, že rozmanitost a mnohost lidské zkušenosti je vadná a méněcenná. Samotný Putin se podle Snydera k literární pozůstalosti Ivana Iljina s oblibou a obdivem vrací při veřejných příležitostech, v rozhovorech i ve vlastnoručně psaných proslovech. Putin se skrze svůj vzor Ivana Iljina jakožto křesťanského fašisty stylizuje do duchovního vůdce v oxymóronu svévolné politiky jím nastolené podoby demokracie.
Timothy Snyder na Putinově oligarchické mentalitě modeluje to, co nazývá politikou nevyhnutelnosti a věčnosti. Obě tyto politické tendence charakterizuje takto:
"Nevyhnutelnost a věčnost proměňují fakta v narativy. Kdo je omámen nevyhnutelností, vnímá jednotlivá fakta jen jako chvilkové záblesky, které nemají vliv na celkovou historii pokroku; kdo se přehoupne do věčnosti, považuje každou novou událost jen za další příklad odvěké hrozby. Oba postoje se sice tváří historicky, ve skutečnosti však historii likvidují. Stoupenci politiky nevyhnutelnosti hlásají, že konkrétní rysy minulosti nejsou podstatné, protože ať se děje cokoli, vždycky je to voda na mlýn pokroku. Stoupenci politiky věčnosti přeskakují od události k události bez ohledu na hranice dekád i staletí a budují mýtus ohrožené nevinnosti. Jejich imaginace objevuje v uplynulém dění cykly nebezpečí a vyvolává pocit jakéhosi rytmu, který pak v současnosti podněcují vyvoláváním umělých krizí a dennodenního dramatu."
Vidět v těchto formulacích pouze příklad ruské cesty by nám zabraňovalo ve výhledu na celek politiky nevyhnutelnosti, ze které vzniká politika věčnosti. Ta je živena snahou, jak píše Snyder, "zničit rozdíl mezi fakty a fikcí, zakonzervovat společenskou nerovnost a urychlit podobný vývoj i jinde." Z pohledu Ruska tedy v Evropě a ve Spojených státech. Snyder připomíná, že po ruské invazi "Evropané i Američané marnili čas úvahami, zda vlastně došlo k invazi, zda Ukrajina představuje samostatnou zemi a zda si náhodou invazi nezasloužila." To se pro Rusko ukázalo být slabým místem v EU a USA.
Je proto dobré pevně se držet smyslu pro realitu. To znamená neslevit z hledání mnohosti perspektiv reality a nenechat v sobě převládnout jediné možné hledisko při řešení žádného z aktuálních globálních problémů.
Podle kosmické geometrické vize realita stojí na čtyřech základních pilířích znázorněných čtvercem vepsaným do kruhu: na výrazu (expresi), experimentaci, integraci a transcendenci. Ve třetí dimenzi reality, jíž rozumíme jakožto realitě, ve které každý z nás fyzicky "je", můžeme všechny tyto pilíře poznat. Manifestují se negativním i pozitivním způsobem.
Kvantoví fyzici realitu objevují jako volné pole kosmické hry částic, přičemž jedna částice může existovat současně na různých místech v časoprostoru. Pozorovatel je současně tím, co je pozorováno. To znamená, že nástroje síly a moci se posouvají nad rámec lineárního chápání reality, kde už není možné například lhát nebo předkládat deformaci reality jakožto nevyhnutelnou a věčnou. Jedná se o ryze duchovní princip připojenosti ke kreativní povaze reality a tedy i kosmu nikoli o její přivlastnění. Duchovní moc se nikdy nemůže propojit s obyčejným prodléváním v moci politické. Politika je především iluzí vyjednávání o správné existenci a konání lidí. Politická moc takové vyjednávání častěji komplikuje než usnadňuje, jelikož míra její pozitivity pochází z vysoké úrovně vědomí konkrétních držitelů politické moci. A jak se ukazuje, v současnosti takoví jedinci napříč světem do patřičné úrovně zatím nedospěli. Skutečně pravdivé a celistvé vyjednávání má probíhat nejprve v každém jednotlivci zvlášť. Každý člověk je rozhovorem, jak říká filosofka Anna Hogenová. Jen je třeba ten rozhovor se sebou vést.
Jestliže Putin silně inspirovaný Ivanem Iljinem vidí realitu jako nevinné Rusko, které ohrožují Spojené státy a Evropská unie, a k němuž je nutné připojit Ukrajinu, která podle fašistické interpretace reality nemá nárok na samostatnou existenci mimo ruský organismus, pak je to příklad receptu na realitu ve stylu fake news. Jako zkušený agent KGB je Putin rozhodnutý bránit svou verzi reality výhradně negativními prostředky, energetickými, mediálními i válečnými, tedy bojem. Putin rozlišuje a vnímá realitu na podkladě slabých nikoli silných vzorů. Být, jak se říká, mimo realitu, znamená vidět svět očima, jež vrostly do hlavy a nikoli do světa, který se v nich zrcadlí. Být mimo realitu je totéž jako myslet si, že realita jednoho musí být stejná pro všechny. Jak píše Snyder: "Fašismus nevychází od zhodnocení toho, co se nachází uvnitř, nýbrž od odmítnutí toho, co přichází zvenčí."
Psychoterapeut a lektor David R. Hawkins v knize "Moc versus Síla" vystihl, narozdíl od "ruských spasitelů", jednotnou povahu fyzického a duchovního principu v jeho neskrytosti:
"Vesmír zadržuje dech, když vybíráme, a neúnavně čeká, jakou cestou se vydáme. Pro vesmír je samotná podstata života vysoce vědomá. Každý čin, myšlenka a volba doplňují trvalou mozaiku. Naše rozhodnutí čeří vesmír vědomí a ovlivňuje životy všech. Aby tato myšlenka nebyla pokládána za pouze mystickou nebo imaginární, pamatujme si, že základním heslem nové teoretické fyziky je: Všechno ve vesmíru je spojeno se vším ostatním... "Všechno ve vesmíru neustále vysílá energetický vzorec určité frekvence, stálý a neměnný v čase. Může být vyluštěn těmi, kdo vědí, jak se to dělá. Každé slovo, každý čin vytváří trvalý záznam. Každá myšlenka je poznána a navždy zaznamenána. Neexistují žádná tajemství, nic není skryto; ani nemůže být. Náš duch stojí nahý v čase a všichni jej vidí - život každého se nakonec zodpovídá vesmíru."
To, co se tu může zdát zobecňujícím odbočením míním právě opačně jako projev pozornosti před tendencemi propagovat slogan nevyhnutelnosti, že "není na výběr" a nemuset pak věčnost tohoto klišé pociťovat v každodennosti aktivní politiky, kterou nahradil trh. Protože pokud bychom chtěli setrvávat v přijetí reality založené na nevyhnutelnosti a věčnosti, pak riskujeme, že náš život se stane vnitřně odpojený od toho, co Buddha na stezce vedoucí k zaniknutí utrpení nazval správným myšlením, to jest myšlením, které je oproštěné od žádosti, od zlovůle a od krutosti.
Zdroje:
Timothy Snyder: Cesta k nesvobodě, PROSTOR / Paseka, Praha 2019.
David R. Hawkins: Moc versus síla /Skrytí činitelé určující lidské chování, PRAGMA, Praha 2021.
https://www.gaia.com/video/pillars-reality?fullplayer=feature