Podvod rybáře Jakuba Wágnera odhalen!

Podvod z českých vod na českou i světovou veřejnost, a to svojí zákeřnou podstatou větší než je kauza nepřítelkyně pejsků Margity Balaštíkové odhalilo naše sehrané duo investigativních novinářů Marek Keser a Jana Ploutvová.

Jak jistě víte, rybář Jakub Wágner po krátké době opět v česku a nikoli v zahraničí překonal svůj rekord ve velikosti uloveného sumce. Našemu investigativnímu týmu to bylo hned podezřelé!

Jako třetího člena týmu mě tedy zavolali přímo na místo, kde Jakuba Wágnera nachytali přímo na švestkách, vlastně na sumcích. Sledovali jsme ho při podezřelém nočním přejezdu z břehů Berounky k Vranovu nad Dyjí. Wágner řídil kamion, na jehož valníku byl umístěn zahradní bazének a z něho se ozývalo hlasité šplouchání i pochvalné mlaskání. Nyní vám tedy přináším přepis audiozáznamu, který jsem pořídil v nestřeženém okamžiku, když se řidič kamion zastavil u benzínové pumpy k návštěvě WC:

Marek: „Jano, držíš ho?“

Jana: „Koho, Jakuba, nebo sumce?“

Marek: „Jakuba!“

Jana: „Držím, ale je tady tma.“

Marek: „Drž ho pevně. Za co ho držíš?“

Jana: „Za..., já nevím, je to takový tenký, dlouhý a mokrý!“

Marek: „Sakra, nedržíš místo Jakuba toho sumce za vous?“

Jana: „Ne, vlastně jo, fuj, teď už držím Wágnera.“

Marek: „Ujisti se!“

Jana: „Je tam toho pět, je to krátký a suchý. Jo, držím ho za ruku!“

Marek: „Tak pane Wágnere, vidíte, že veškerý odpor je zbytečný. Jsme tu na Vás dva!“

Jakub: „Jo, ale my jsme tady taky dva. A krapet větší, než jste vy“.

Marek: „Ale my tady máme svědka s diktafonem, všechno se nahrává.“

?: „Jakube, vykašli se na to, dostali nás“.

Jana: „Kdo to mluví?“

?: „Já, Karel.“

Jakub: „Počkejte, to je můj kamarád rybář Tonda Třpytka, toho si nevšímejte.“

Karel: „Jakube, je to marný, musíme kápnout božskou, jak jsme to navlíkli. Už nezdrhneme, jsem starší než ty a se zdrhání lidem mám nějaký zkušenosti. A to pod vodou!“

Marek: „To jako že mluvíš ty sumče, a říkáš si Karel?“

Karel: „Jo.“

Jana: „To je nesmysl, ryby nemluví!“

Karel: „Jasně, a tak velký sumci jako já jsou taky nesmysl, že jo.“

Jakub: „Hele lidi, buďte trochu uznalí, já když chytím velkou rybu, tak ji pustím. Tak nás taky pusťte!“

Marek: „Jen když se oba přiznáte k tomu, jak jste tuhle habaďůru na lidi ušili!“

Jakub a Karel unisono: „Tak jo.“

Jakub: „No, prostě, poprvý jsem tadyhle Karla vážně chytil. Byl přežranej, ulovil právě dva menší sumce a tak se mu překrvil žaludek a odkrvil mozek a tak se nechal nachytat. Teda jako chytit.“

Jana: „Cože, ten tvůj kámoš sumec je kanibal“?

Karel: „Jakej kanibal. Co má pod dva metry, to u mě není sumec ale mřenka.“

Marek: „Jak to bylo dál?“

Jakub: „Když si uvědomil, že bych s ním dlouho zápasil a ten hák ho v puse bolel, tak ke mně připlaval, podali jsme si ploutev a ruku a řekl mi, že když ho pustím, tak mi splní jedno přání.“

Jana: „To vám stačilo? Zlaté ryby plní tři přání.“

Jakub: „Velcí sumci taky, ale já už jsem dvě prošustroval. První bylo, abych ho vůbec chytil a druhý bylo, abych se z něho strachy neposral.“

Karel: „Třetí bylo, abych Tě nesežral, ale to jsem nepočítal, protože jsme spolu vymysleli tohle šméčko, který splní přání jemu i mně.“

Marek: „A to bylo jako co?“

Jakub: „No, tadyhle Kája už na Vranově sežral skoro všechno pod dva metry a tak tušil, že brzo začne mít hlad. V jeho letech se za něčím menším už nechce honit.“

Karel (k Janě): „Děcka taky nežeru, aby bylo jasný, ty nóbl dámo!“

Jakub: „Prostě jsem si půjčil tenhle kamión s bazénem, já Karla vždycky ulovím a potom ho zavezu kam chce, na Orlík, na Nové Mlýny, k nějaké řece, vypustím ho do Moravy nebo do Berounky a on tam chytá a žere a tloustne a roste.“

Karel: „Pak mě vypustí zase doma na Vranově a domluvíme se, že až si oddáchnu, tak mě znova jako chytí a to už mám zas o pár centimetrů víc.“

Jana: „Jak dlouho jste to takhle chtěli dělat?“

Karel: „Páč se chci dožít důchodu. Dřív chodili sumci na penzi po dvou metrech, ale dnes to furt zvyšujou, takže je minimum tři metry. Je jasný, že většina z nás se toho ani nedožije. Ale beztak jsem se rozhod, že s tím seknu dřív. Už mě vážně bolela huba od těch jeho háčků, ke stáru jsem nahluchlej a teplej taky nejsem.“

Marek: „Jak to spolu souvisí?“

Jakub: „Mě už Karel taky štve. Furt chtěl víc ryb a bez námahy, tak jsme cestou většinou vykoupili všechny rybárny, já mu to na benzínkách sypal z kádě do bazénu a on to jedl, když jsem byl na WC. A stejně porybný z Rožmberka začal větřit nějaký podvod, provalilo by se to i bez vás.“

Jana: „To jste nám ale neodpověděl na tu narážku ohledně sluchu a sexuálních preferencí.“

Jakub: „On je nahluchlej, takže neslyší, když na něho ze břehu zavolám, já fakt musím hodit do vody háček s cedulkou „Karle, připlav“ a pak, kór když se to natáčí, musíme dělat, že zápasíme. Karel je naštvanej za ten drát v hubě, cuká se, já jsem vyčerpanej z toho boje. Jo, a teplej taky nejsem, ale Karel si to myslí kvůli těm mým pořadům, jak vždycky, když tu velkou rybu chytím a pouštím, tak ji objímám, dám jí pusu a plavu chvíli s ní.“

Marek: „Takže se to provalilo. V Čechách máte utrum. Co teď budete dělat?“

Jakub: „Pojedu k Amazonce. Seznámil jsem se tam s jednou Arapaimou. Je to ženská, takže nebude rozhlašovat, že jsem teplej, dýchá kyslík nad vodou, takže se musí občas vynořit aby se nadechla. Uslyší mě, když zavolám a nebudeme si hrát na ty bolavý háčky v hubě. Rozhodně to bude lepší kšeft, než tady s Karlem“.

––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––

A tak to vidíte. Malý český člověk chtěl zase udělat velký podvod, ale protože u nás doma se všechno vykecá, zbohatne až v zahraničí. Třeba si koupí vilu na Bahamách a protože ho za jeho podvody nedokážeme zavřít, budou si z nás dělat legraci i Slováci a třeba opěvovat v jeho vile ten „Kožený nábytok“ jako blahé paměti Miro Žbirka.

––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––

––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––

Tímto se náš investigativní žurnalistický tým omlouvá Jakubovi, Karlovi a všem ostatním, ze kterých si nedokázal udělat legraci :-)