Pan Duka jede a lidovci mlčí

Pan Duka občas překvapí. Naposledy při oslavě svátku svatých Cyrila a Metoděje na Slovensku, kde se omlouval Slovákům za Čechy – prý je stále poručníkujeme a radíme jim, jak mají budovat demokracii. Premiér Fico děkoval za takovou vstřícnost, až dojetím slzel. Není to poprvé, co se Duka takto přímo a nebojácně vymezil proti mainstreamu.

Aby mohl svobodně hlásat své názory, založil si vlastní blog – necenzurovaný prostor, kde si nemusí brát příliš servítky. A rozumím mu – má silnou potřebu vyjadřovat se k věcem, které ho štvou. A těch rozhodně není málo.

Není samozřejmě jediný, kdo tuto potřebu má – mnozí z nás to děláme. Co mě ale na jeho případě zaujalo, jsou reakce médií. Komentáře k jeho často nevybíravým a od mainstreamu odlišným výrokům nesou známky rozladění, ale zároveň opatrnosti. Není to tak přímočaré jako u paní Němcové, která do Babiše řeže bez skrupulí – s kadencí kalašnikova a razancí Stalinových varhan. Když něco pronese Duka, našlapuje se kolem toho po špičkách.

Na Klause si dovolí bez zábran, Zeman je terčem den co den – ale na Duku si jako by pořád nikdo netroufl. Zaznívají sice všechna ta nová slova s nezaměnitelným puncem dnes už legendární foltýnovské rétoriky – směs blbosti, samolibosti a horlivé oddanosti –, ale Duka zůstává jaksi stranou přímého zásahu. Respekt k jeho autoritě jako by přetrvával.

A vlastně proč ne? Duka je stále emeritním arcibiskupem, nosí důstojný oblek katolického hodnostáře a těší se úctě v církvi i mezi věřícími. A když tedy promluví trochu „mimo noty“, komentáře bývají bezzubé, diplomatické, opatrné. Všimne si toho možná i člověk, který do kostela nechodí. A co teprve lidovci? Ti jsou duchovně předurčeni prokazovat úctu jak k věčným pravdám zvěstovaným následníky svatého Petra z Říma, tak i těm pozemským, jak je káže nesvatý Petr ze Strakovky.

Nepřeceňujme útlocitnost lidovce – ale přece jen to občas v soukolí ideologické mašinérie onoho pověstného Jurečkova traktoru musí zadrhnout. Lidovci se však dokážou přizpůsobit. Vyrovnali se s tím, že mají dvě procenta v preferencích, že podporují ODS a TOP 09, že přežili Bitcoin, Dozimetr… tak proč ne i Duku.

Ale kdyby se s tím přece jen nevyrovnali? Mohlo by to dopadnout špatně. Představte si správného lidovce – věřícího, jak se zpovídá:

„Lhal jsem doma ženě, pak v Poslanecké sněmovně a v televizi.“

„To je jako obvykle – pětkrát Zdrávas.“

„Třikrát jsem se díval na porno.“

„Sto korun do kostelní kasičky.“

„Ukradl jsem v Lidlu dvě flašky tichého vína.“

„Třikrát Zdrávas.“

„A… napsal jsem na blog kritický komentář na arcibiskupa Duku.“

Ticho. Kněz by musel zpracovat šok. S takovým hříchem se ve zpovědnici ještě nesetkal – lidovec, který se odvážil kritizovat faráře? Natož arcibiskupa?

Třikrát by se pokřižoval a pak by řekl:

„Tady končí veškerá legrace. Dopustil ses smrtelného hříchu. Abych to řekl natvrdo – těžce jsi mě nasral. Asi tě dám do klatby. Táhni domů a přijď až na Škaredou středu. Rozmyslím si, co s tebou.“

A tohle žádný lidovec riskovat nebude. Kdyby mu Duka zakázal porno třeba na čtrnáct dní, nějak by to přežil. Lidovec si vždycky najde jinou cestu k duchovnímu vyžití. Protože lidovec je přizpůsobivý, vynalézavý a opatrný.