Orel prý much nelapá. Americký ovšem ano

Připomeňme. Donald Trump zveřejnil 24. října časně ráno SELČ na síti Truth Social následující post: „Nadace Ronalda Reagana právě oznámila, že Kanada podvodně použila reklamu, která je fake, v níž Ronald Reagan negativně hovoří o clech. Reklama stála 75 milionů dolarů. Udělali to pouze proto, aby zasáhli do rozhodnutí Nejvyššího soudu USA a dalších soudů. Cla jsou velmi důležitá pro národní bezpečnost a ekonomiku USA. Vzhledem k jejímu nehoráznému chování, jsou tímto všechna obchodní jednání s Kanadou ukončena.“

https://truthsocial.com/@realDonaldTrump/posts/115426967566430347

Především je třeba říci, že nejde o reklamu „kanadskou“, ale ontarijskou – zadala ji vláda provincie Ontario v čele s konzervativním premiérem Dougem Fordem. Federální vláda v Ottawě s ní nemá nic společného, ale to je zřejmě mimo Trumpovu rozlišovací schopnost. Dále: nešlo o snahu zasahovat do americké justice, ale v celní válce, kterou nespustila Kanada, ale Donald Trump, upozornit na jiný úhel pohledu na politiku tarifů, kterou prosazoval prezident Ronald Reagan. Jistěže je reklama primárně určena Američanům, a to prostřednictvím amerických mediálních sítí – vysílána má být mimo jiné na hojně sledovaném finále, tzv. World Series, nejvyšší severoamerické baseballové soutěže Major Baseball League, která začíná 25. října ve 2:00 SELČ. Utkají se kluby Los Angeles Dodgers (USA) a Toronto Blue Jays (Kanada).

Jak již řečeno, v reklamě je použito několik vět z Reaganova pravidelného týdenního rozhlasového projevu (na jejichž existenci si my, senioři, dobře pamatujeme). Tyto věty budu konkretizovat, nejprve ale stručné seznámení s tím, co US prezident tehdy, 25. dubna 1987, řekl (volný překlad):

„Moji američtí spoluobčané, japonský premiér Jasuhiro Nakasone mě příští týden navštíví zde, v Bílém domě. Je to důležitá návštěva, protože, třebaže chci hovořit o vzájemných vztazích s naším dobrým přítelem Japonskem, které jsou celkově výborné, jedním z hlavních témat budou i nedávné neshody mezi našimi dvěma zeměmi v otázkách obchodu. Jak možná víte, minulý týden jsem uvalil nové clo na některé japonské výrobky v reakci na neochotu Japonska dodržovat naši obchodní dohodu ohledně polovodičů. Zavádění takových cel, obchodních bariér či jakýchkoli jiných omezení je krok, k němuž se uchyluji velice nerad. Za chvíli vysvětlím ekonomické důvody: z dlouhodobého hlediska totiž takové bariéry poškozují každého amerického zaměstnance i spotřebitele. Ale japonské polovodiče byly zvláštní případ. Měli jsme jasné důkazy, že japonské firmy se dopouštějí nepoctivých obchodních praktik, které porušují dohodu mezi Japonskem a Spojenými státy (z roku 1986 - LS). Očekáváme, že naši obchodní partneři budou své dohody plnit. Jak často říkám: náš závazek ke svobodnému obchodu je zároveň závazkem k férovému obchodu.

Když jsme ta cla uvalili, snažili jsme se vyřešit konkrétní problém – nikoli zahájit obchodní válku. Proto budu příští týden premiéru Nakasonemu předávat tento vzkaz: chceme na obchodních problémech dál spolupracovat a velmi si přejeme tato omezení zrušit hned, jakmile to důkazy dovolí. Chceme to udělat, protože věříme, že Japonsko i Spojené státy mají povinnost podporovat prosperitu a hospodářský rozvoj, což může přinést pouze svobodný obchod. Toto poselství o svobodném obchodu jsem před několika týdny předal i kanadským představitelům – a tam bylo velmi příznivě přijato. (V té době byl premiérem Brian Mulroney z Progresivní konzervativní strany - LS.)Skutečně, po celém světě roste vědomí, že cesta k prosperitě všech národů vede přes odmítnutí protekcionistických zákonů a podporu spravedlivé a svobodné soutěže. Jsou pro to pádné historické důvody. Ti z nás, kdo žili během Velké hospodářské krize (Reagan se narodil v roce 1911 -LS), mají hluboko v paměti utrpení, které způsobila. A dnes mnoho ekonomických analytiků a historiků tvrdí, že vysoká cla zavedená tehdy zákonem zvaným „Smoot-Hawle Tariff Act (protekcionistický zákon z roku 1930 - LS) krizi ještě prohloubila a zbrzdila hospodářské oživení.

Víte, když někdo řekne: »Zaveďme cla na dovoz ze zahraničí,« zpočátku to vypadá vlastenecky – jako ochrana amerických výrobků a pracovních míst. A někdy to krátkodobě skutečně funguje – ale jen krátce. Nakonec se stane toto: domácí průmysl začne spoléhat na vládní ochranu v podobě vysokých cel, přestane soutěžit a přestane se inovovat, jak po stránce řízení, tak technologií, které jsou nutné k úspěchu na světových trzích. A zatímco se tohle děje, nastane ještě něco horšího: vysoká cla nevyhnutelně vyvolají odvetu jiných zemí a rozpoutají divoké obchodní války. Výsledek? Více a více cel, stále vyšší bariéry a stále méně soutěže. Ceny uměle zvýšené díky clům, která dotují neefektivnost a špatné řízení, odradí lidi od nakupování. A pak přijde to nejhorší – trhy se zmenší a zhroutí, podniky a průmysly zavírají a miliony lidí přicházejí o práci.

Když jsem přišel do Washingtonu (DC), přiměla mě vzpomínka to, co se dělo ve třicátých letech, abych se snažil chránit americký lid před protekcionistickými zákony, které ničí prosperitu. Nebylo to vždy snadné. Jsou tu v Kongresu lidé, stejně jako byli tehdy, kteří chtějí získat rychlou politickou výhodu, a kvůli krátkodobé přízni některých zájmových skupin riskují americkou prosperitu. Zapomínají, že více než pět milionů amerických pracovních míst přímo závisí na vývozu a další miliony jsou navázány na dovoz. Já jsem na ta pracovní místa nikdy nezapomněl. A pokud jde o obchod, daří se nám vcelku dobře. V určitých vybraných případech, jako jsou japonské polovodiče, jsme přijali opatření proti neférovým praktikám vůči americkým výrobkům, ale přitom jsme si stále uchovali náš základní, dlouhodobý závazek ke svobodnému obchodu a hospodářskému růstu.

Proto je nesmírně důležité, aby při mém nadcházejícím setkání s premiérem Nakasonem a během ekonomického summitu v Benátkách (summit G7 konaný v červnu 1987) nebyly prezidentovy možnosti týkající se jednání se zahraničními vládami nikterak omezovány. Bohužel někteří členové Kongresu se přesně o to snaží. Budu vás o tomto nebezpečném návrhu zákona informovat, protože jde o další formu protekcionismu — a možná budu potřebovat vaši pomoc, abychom ho zastavili. Pamatujte: v sázce jsou americká pracovní místa a hospodářský růst.“

https://www.cbc.ca/news/politics/ronald-reagan-tariff-speech-9.6951796

Z obsahu uvedeného projevu je nad slunce jasnější, jaká byla ve věci cel Reaganova hospodářská politika. Diametrálně odlišná od toho, jakou od nástupu do druhého období prosazuje nynější šéf Bílého domu. Právě na to chce ontarijská reklama šířená v USA upozornit. Je pravda, že Reaganův proslov nebyl citována celý; v reklamě jsou použité věty označené tučně (výše ve volném překladu). Liší se snad od smyslu poselství, které chtěl prezident Reagan národu sdělit? V žádném případě; to může tvrdit pouze někdo, kdo zmíněný projev nezná nebo nechce rozumět jeho významu. V žádném případě nejde o fake, jak napsal na své síti prezident Trump. Není to on, kdo má pravdu, ale, v přeneseném smyslu, ontarijský premiér Doug Ford.

Vzhledem k tomu, že do zveřejnění reklamy obchodní jednání mezi USA a Kanadou ohledně cel probíhala, můžeme jen spekulovat, proč se Donald Trump zachoval tak, jak se zachoval. Že by neměl zájem na úspěšném výsledku těchto jednání s tradičně nejbližším spojence Spojených států? Zdá se, že tím moudřejším v tomto sporu je kanadská strana. Premiér Mark Carney v pátek (24. 10.) řekl, že jeho země je připravena pokračovat v obchodních rozhovorech, až k tomu budou opět připraveni také Američané.

Jistěže má prezident Trump plné právo vyjádřit nad ontarijskou reklamou, která ho mimochodem usvědčuje z toho, že jeho a Reaganova tarifní politika jsou diametrálně odlišné, svoji nelibost. Moudrý státník ovšem zůstane u takového vyjádření (když už má potřebu se něčím takovým zabývat) a nepodmiňuje tím probíhající dialog. Ano, moudrý státník...