Letáky z „politických supermarketů“ doznívající partokracie

Kdysi jsme měli politické strany. Dnes máme politické supermarkety. A mezi regály se potácí zákazník-volič, křečovitě svírající leták, na němž se střídají barevné akce na hodnoty, které byly minulý týden „na věčné časy“, a dnes mají trvanlivost asi jako okurka na slunci. Náš zákazník – náš volič. Z politických poštovních schránek se na nás valí papírové světlo světa:

• „Kupte 1 hodnotu, druhou dostanete zdarma!“

• „Národní suverenita – výprodej posledních kusů!“

• „Dotace do každé domácnosti – akce platí do vyčerpání rozpočtu!“

Letáková tsunami nemá konce. Každý z nich má dvacetistránkovou přílohu s úsměvy, které by nerozpustil ani jaderný výbuch. Většina stran používá stejný grafický manuál: kombinace fotobankového člověka „Úředník č. 5“ a sloganu, který sestavil copywriter ve fázi hluboké vnitřní rezignace. A tak si čtete: „Společně do lepší budoucnosti.“

A hned pod tím: „Navzdory vám.“

Jen to tam nechtěli tisknout, aby nebylo tak do očí bijící. V politickém supermarketu je vše perfektně rozdělené:

• Regál 1 – (Pseudo-)Konzervativci: poličky přeplněné idejemi, které už dávno prošly datem spotřeby, ale stále je někdo vrací zpět, protože „to jíme doma už generace“.

• Regál 2 – (Pseudo-)Progresivisté: barevná reklama, že si dnes můžete koupit třicet dva nových identit za cenu jedné. A když se vám nelíbí, můžete je vyměnit jako nepohodlné boty.

• Regál 3 – (Pseudo-)Liberálové: někdo ukradl celý regál, zůstaly jen cenovky. Volná ruka trhu si jej odnesla.

• Regál 4 – (Pseudo-)Populisté: akční zóna! Jedna slibová klobása za 5 Kč, když k ní přikoupíte kýbl strachu. Zboží mizí rychle, protože je to jediný regál, kde lidem připadá, že rozumí cenám.

A vzadu, ve tmě skladu, stojí malé oddělení mražené ideologie – kdysi dávno hluboce promyšlené programy, které však už roky nikdo nevybalil, protože by to znamenalo práci. Politické supermarkety zavádějí věrnostní programy. Za každých 10 let hlasování pro stejnou stranu dostanete:

• 1× hrnek s logem strany, který se do roka odloupne

• 1× pozvánku na výroční konferenci, kde se dozvíte, že „chyby byly učiněny na obou stranách“

• 1× nenápadné zvýšení daní jako dárek za vaši loajalitu

A když jste opravdu věrní, můžete být dokonce pozváni mezi kandidáty. Ale až když všichni členové před vámi přijmou funkci, odmítnou funkci, odejdou ze strany, usmíří se se stranou, znovu odejdou a nakonec je z nich think-tank. Doznívající partokracie má jednu zvláštnost – žádná politická strana už vlastně nechce vyhrát.Protože kdo by chtěl být vedoucím směny v supermarketu, kde:

• pípání pokladny připomíná státní rozpočet, který pípe červeně,

• zákazníci chtějí všechno zadarmo,

• zaměstnanci utíkají pracovat do Lidlu, protože je tam míň stresu,

• a do toho chodí regionální manažer z EU a chce kontrolovat etiketky?

Takže se partokracie pomalu rozpouští jak nanuk ve volbách. Strany zanikají, slučují se, rozdělují, některé se přejmenují na něco, co zní jako značka jogurtů, a jiné se tváří jako start-up na hodnoty. Ideje mizí. Zůstávají letáky. V politickém letáku už dávno nehledejte politiku. Hledejte:

• dobře odvedený branding,

• grafickou šablonu pořízenou za 99,90 Kč,

• a čtyři návrhy sloganů, z nichž jen jeden nepřipomíná reklamu na slevu na toaletní papír.

A tak se ptám: Co po nás jednou zůstane? Paměť národa? Instituce demokracie? Hrdé dědictví politické kultury? Kdepak. Zůstane po nás 800 tun recyklovaného papíru s úsměvy lidí, kteří tehdy „měnili Česko k lepšímu“. A na rubu letáku bude malým písmem uvedeno: „Akce platí do vyprodání iluzí.“