Vydrží nová koalice?

Už jen to programové prohlášení a test soudržnosti (volba předsedy Sněmovny) vyvolalo hysterii. Co si vůbec ti „ne-demokraté“ dovolují? Podle mě je to prosté: byli zvoleni, vyhráli a chtějí vládnout. Tohle střídání u moci by mělo být v demokracii normální, resp. je její přirozenou součástí.

Odříznout přebujelým „parazitům“ jejich „potravu“ bude výkon nadlidský a nemusí se ani povést. „Deep state“ je pevný a silný i v Česku. A těch generálů, co máme ve vedoucích strukturách. Náhoda nebo záměr? Že by nějaká inspirace z latinské Ameriky (Pinochet, Perón)?

Vypadá to, jako by vítěz voleb tahal za kratší konec, a že se to (k radosti těch „lepších a správných“) zvrtne na tu „správnou stranu“. Média, Hrad, vláda v demisi, nátlakové skupiny typu Milion chvilkový Mikuláš (Minář), avantgardně angažovaná kulturní fronta, část justice a byrokracie, ti všichni makají na sto deset procent. Ale možná už to má díry, začínají vylézat kostlivci ze skříní, některým už svědomí a příznivější situace rozvazuje jazyk, někteří už možná koukají do skříně, jaký nový kabát si vezmou. A jiní se už možná ve skrytu duše obávají, že by přece jen mohli „jít do tepláků“.

Pořád si říkám, že platí, co seli, to sklízejí. Dokonale. Silou „108“ nedovolili opozici téměř nic a teď se jim to opačnou silou „108“ vrací. To nevymyslíš.

Pravděpodobně se tu koaliční sílu nepodaří rozvrátit zvenčí, ale může se položit zevnitř. Zejména tehdy nenajde-li odvahu plnit svůj volební program, který slíbila svým voličům. Navíc není vyloučena ani varianta určité zbabělosti, to že se nakonec ANO podvolí a obejme se s nějakým tím „státotvorným“ zbytkem pětikoalice. Sice sestaví vládu, ale bude pod kontrolou a konečným vítězem bude „deep state“. Nakonec možná lepší než nějaký „Pinochet“.

Fakt je ten, že se to tady (a nejen tady) rozdělilo na dvě půlky. Skoro jak na fotbale. Myslíte si, že Sparťan bude milovat Slávistu a naopak? To těžko, ale mohli by se respektovat, nebo aspoň tolerovat. A nekecat do života těm, kteří fandí jinému klubu, nebo dokonce fotbalu (či politice) nefandí vůbec.

Ono to nakonec asi půlky nebudou. Možná, že je to tak, že cca třetina má víc jak dvě třetiny pozornosti médií na „správné straně“ a ty dvě třetiny mají sotva třetinu (a to ještě díky vyhraným volbám a alternativním médiím). Tyto počty ale platí pro celý stát, kde převažuje venkov s montérkami, v Praze je to díky převaze bílých límečků jinak. Ještě platí, že politická korektnost zvýhodňuje menšiny a měří dvojím metrem.

Protože tomu nefandím vůbec, je mi to celkem jedno, byť určité preference mám. Pro mě je nejdůležitější to, aby mi (jakákoliv) vláda moc nekecala do života a nechala mě žít. Dávno už jsem na své straně. Na straně své duše a své rodiny. To je moje „správná“ strana. Samozřejmě si přeju, aby se nám všem, hlavně mým potomkům, tady žilo dobře.

Ale to přece tak úplně nezáleží na tom, jaká tady bude vláda a co bude dělat. To záleží na nás samých. Jen si to potřebujeme uvědomit a také podle toho (začít) konat.