Kdo je tady predátor aneb česká věda v zajetí akademické mafie

Naši novináři se najednou probudili a začali psát o problémech české vědy. Na případu skoro-ministra Tuleji vysvětlili čtenářům, co jsou predátorské časopisy, a posléze s údivem zjistili, že ex-rektorka Nerudová v nich publikovala taky. Zájem veřejnosti a novinářů přichází ovšem s mnohaletým zpožděním a začíná poměrně nepodstatným aspektem, který spíše odvádí pozornost od celkové katastrofy české vědy.

Česká věda se totiž ocitla v téměř úplném zajetí akademické mafie, jejímž hlavním cílem je obsadit penězovody, kterými tečou ze státního rozpočtu a evropských strukturálních fondů mnohamiliardové dotace a granty. Akademická mafie k tomu používá metody organizovaného zločinu, je přesvědčena o absolutní beztrestnosti, má pevné politické krytí a ovládá mediální prostor do té míry, že se nebojí ani veřejného mínění.

V tomto textu se pokusím vysvětlit, jak a proč k tomu došlo, a ukázat pár příkladů, kam až sahají chapadla akademické mafie v naší zemi.

Než jsem se stal dezinformátorem, občas jsem něco napsal pro server FinMag. Prosím podívejte se tam na text Obzvláště vysoká škola v Horní Suché, který vysvětluje, jak jsme kombinací unikátního českého systému perverzního financování a císařského reliktu akademických titulů zlikvidovali české akademické prostředí.

Výsledek se brzy dostavil a na českých vysokých školách – zejména těch regionálních, kam začaly téct ohromné prostředky z EU – se začaly vynořovat podivuhodné osobnosti. Jedním z nejkřiklavějších příkladů je olomoucká skupina šarlatánů , jejíž činnost tuto druhou nejstarší univerzitu v republice téměř úplně zničila. Rektor Jaroslav Miller, který šarlatánům umožnil rozložit Přírodovědeckou fakultu, byl donucen k rezignaci a od té doby škodí české vědě z pozice politického náměstka ministra školství. Olomoucká kauza obsahuje všechny prvky hollywoodského thrilleru:

• Drze zfalšované publikace, na kterých jsou založeny profesury klíčových aktérů a jejich miliardové granty.

• Whistleblower vyhozený ze studia za poukázání na podvody.

• Mzdy přesahující půl milionu měsíčně, které si vzájemně vyplácejí autoři zfalšovaných publikací z peněz daňových poplatníků.

• Rektor sabotující činnost své vlastní Etické komise (aby kryl vědecké podvodníky) natolik, že její předseda frustrovaně rezignuje.

• Pokus akademické mafie odvolat děkana (který se snaží vyšetřovat falšování výzkumu) tím, že jej vylákají do kavárny, tajně nahrají, nahrávku sestříhají a takto zmanipulovanou použijí proti němu na akademickém senátu.

• Odvolání rektora za jeho hanebné krytí akademických podvodníků.

• Trestní oznámení a žaloby na každého, kdo si dovolí činnost mafie veřejně komentovat.

• Protizákonný vyhazov děkana, který se snaží bránit vydrancování univerzity.

Nejzajímavější na celé kauze však není, že k ní došlo – kdo četl text o Horní Suché, chápe, že je to předvídatelný důsledek šíleného systému – ale že se ji ani za pět let nepodařilo nijak vyřešit. Akademická mafie dál ovládá Univerzitu Palackého, dokonce rozšířila svoji působnost i na Vysokou školu báňskou do Ostravy a dostala další miliardové granty z nových operačních programů. Je pozoruhodné, jak malou překážku pro jedince s osobnostními rysy Al-Caponeho představuje rozsáhlá akademická samospráva, kterou české vysoké školy mají.

V této chvíli byste si mohli myslet, že Olomouc je z nějakého důvodu prokletá a že má buďto smůlu na mimořádnou koncentraci akademických padouchů, nebo že je výjimečně neschopná jim čelit. Obojí je sice asi pravda, ale zřejmě to není zas tak mimořádné.

Když na krátký okamžik zasvítily reflektory na Mendelovu univerzitu, jejíž tehdejší rektorka Nerudová zrovna vstupovala do politiky, zjistilo se, že tamní situace je Olomouci velmi podobná: Zfalšované výsledky v týmu držitele miliardových grantů, lhaní a mlžení klíčových aktérů, podvodné připisování mocných kamarádů na publikace, snaha akademické samosprávy vše zamést pod koberec. Kauza dopadla standardně – nad aférou se zavřela voda, hlavní aktéři setrvali pevně na svých místech a ex-rektorka, za jejíž vlády se to všechno dělo, povýšila do vrcholové politiky.

Ti z vás, kteří se domnívají, že se jedná o problémy regionálního školství a „tohle by se v Praze stát nemohlo“, nechť se podívají na fascinující text Jiřího Štického – jediného českého novináře, který má vzdělání a nervy zabývat se akademickou mafií – o neuvěřitelném falšování výzkumu na Ústavu experimentální medicíny Akademie věd. Kauza opět dopadla jako vždycky: Whistleblower byl potrestán, ředitelka ústavu i vedení AVČR aféru zametlo pod koberec a jede se dál.

Z pohledu daňového poplatníka a akademiků, kteří se snaží dělat svou práci slušně a poctivě, je podstatné, že pro hlavní aktéry vědeckých podvodů nemělo jejich chování žádné zásadní pracovněprávní důsledky. Zejména však nedošlo k omezení veřejné finanční podpory pro tyto skupiny. Právě naopak, v době napjatých veřejných rozpočtů, vystupňovaly tyto party svou agresivitu a s využitím svých politických konexí rozjely drancování veřejných prostředků v nebývalé míře. Je příznačné, že v soutěži OP JAK Špičkový výzkum mezi nejlépe hodnocenými projekty nechybí ani projekt Ústavu experimentální medicíny AVČR, ani projekt olomouckých šarlatánů. Zatímco standardní projekty GAČR, v nichž jde o jednotky miliónů korun, jsou přidělovány na základě 4–6 odborných posudků, tyto projekty „špičkového výzkumu“ s dotací až půl miliardy byly rozděleny na základě jediného posudku v prvním a jediného posudku v druhém kole hodnocení. Ministerstvu se navíc nepodařilo identitu hodnotitelů utajit a u mnoha podpořených projektů lze vystopovat střety zájmů. Absurditu těchto projektů jsem kdysi popsal v článku Operační program Yuck. Nejedná se přitom zdaleka o jediné lukrativní granty, další příklady lze nalézt zde či zde.

Výše uvedené události se časově i personálně do značné míry překrývají s globální ztrátou soudnosti během covidové pandemie. Během ní se naplno ukázalo, že česká věda rezignovala na své poslání – hledat pravdu – a zcela bezskrupulózně najela na podporu vládní propagandy. Slovutní profesoři, doktoři a docenti zahodili desítky let akumulovaných znalostí a hnáni vidinou moci, peněz, politické přízně a záře reflektorů začali šířit paniku, prosazovat totalitní opatření, hlásat nesmysly, perzekuovat názorové oponenty a tak dále. To vše s vidinou tučných grantů, které za tuto svoji jidášskou službu od eráru dostanou.

A jejich očekávání se naplnila. Po covidu už český establishment odhodil veškeré skrupule a začal rozdělovat miliardy podle čistě politického klíče. Nejlepším příkladem je spolek SYRI, který za stovky milionů korun z peněz daňových poplatníků šíří zmanipulované řeči o tom, kolik mrtvých zachránily covidové vakcíny, a bojuje proti „dezinformacím“. Projekt EXCELES, ze kterého je tohle povedené centrum financované, nezapomněl téměř na nikoho z české akademické covidové úderky. Každý, kdo věrně sloužil mocným, si mohl sáhnout na miliardy z Národního projektu obnovy. O téměř úplném propojení české akademické mafie s covidovým establishmentem jsem už jednou psal na InFaktech Markéty Dobiášové. To už ale bylo v době, kdy se veškerá nepohodlná fakta shrnovala do koše s názvem „dezinformace“. Aspoň bude mít SYRI co zkoumat.

Stále tedy čekáme, až si veřejnost všimne, že česká akademická půda byla unesena akademickou mafií a její původní smysl – hledat pravdu a vést o ní svobodnou diskusi – byl obrácen ve svůj opak. Za covidu jsme byli svědky obrovských škod, které taková „věda“ umí napáchat, když se vrhne do služeb mocných, opojených totalitními choutkami. A to byl jen začátek. Důsledky oteplovacího šílenství – které je podloženo podobným „vědeckým konsensem“ jako covidové běsnění – budou násobně závažnější.

Můžeme také spekulovat, zda za nepříliš pochopitelným náhlým koncem ministryně Langšádlové náhodou nestojí připravovaná novela zákona o výzkumu, která měla mimo jiné ukotvit odpovědnost organizace za dodržování etiky výzkumu, vědecké integrity a dobré vědecké praxe.

Jestli se novináři rozhodli začít hledat predátory české vědy, je to skvělá zpráva. Bude však třeba se zanořit hluboko do džungle a připravit se na střetnutí s příšerami.